nekorektně.com

Kolega Template už glosoval víkendové volby z pohledu politických stran, nicméně zůstali jsme našim čtenářům dlužni analýzy společenské. Tímto článkem se to pokusím napravit – to, čeho jsme o víkendu byli svědky, totiž je změna naprosto nesrovnatelná s ničím, co se stalo od roku 1992. Musím říci, že když jsem za svou volební urnou jel zhruba šest set kilometrů, doufal jsem, že to bude aspoň k něčemu dobré. A bylo se na co dívat! Výsledek, kterého jsme byli svědky, přinesl totiž úplně novou politickou realitu. Nejde mi ani o nové strany, ani o to, že 114 ze dvou set poslanců v lavicích ještě dosud nezasedlo. Jde mi o několik otázek, které zatím nebyly v médiích vyřčeny příliš nahlas, jakož i několik dalších aspektů nově vzniklé situace. První a nejdůležitější věc je, že ODS, TOP09 a (bohužel) VV dostaly obrovský politický mandát, který, pokud aspoň trochu využijí k tomu, co slíbili, změní nazírání občanů České republiky na politiku. Tyto volby totiž především byly živoucím důkazem sku...

Česká strana sociálně demokratická vyhrála letošní volby do Poslanecké sněmovny způsobem, na který jistě dlouho nezapomene. Volební výsledek se dal v podstatě očekávat, pokud se člověk spolehl na zdravý rozum a nepopřál příliš sluchu předvolebním průzkumům. Ty totiž do posledního dne bůhvíproč favorizovaly Jiřího Paroubka, který ovšem v krajně upoceném finiši vršil jednu chybu za druhou a závěrem vynadal v předvolební debatě důchodkyni, protože měla na sobě modré tričko. Proto jsem se nemohl ubránit pocitům jisté škodolibosti, když včera totálně zlomený papaláš Paroubek komentoval z Ústí nad Labem první volební výsledky. V té chvíli byl už mrtvým mužem a jeho spolustraníci mu za pár hodin později s úlevou zatleskali k odchodu, možná že při té příležitosti padla v Lidovém domě i nějaká ta lahev šampaňského. Je to dobře, nebo špatně? Existuje více rozdílných úhlů pohledu. Pro Českou republiku je Paroubkova demise z vysoké politiky zcela jistě pozitivem. Těžko bychom na zdejší politické ...

Před několika dny prošla českým tiskem zpráva, že Horst Seehofer, bavorský premiér, se chystá na historicky první oficiální cestu do České republiky. Samozřejmě, že záštiplní zápecníci typu Jany Bobošíkové začali přirovnávat Bavorsko k Plzeňskému kraji, nicméně rozumný člověk dokáže rozpoznat důležitost a vpravdě historičnost chystané návštěvy. Třebaže se to podařilo benešovské, komunistické a klausovské propagandě téměř vymazat z povědomí občanů České republiky, dají-li se některé země označit historicky jako doopravdy bratrské, jsou to Rakousko a Bavorsko. Navštíví-li našinec folkový festival v Horní Plané (Oberplan), bude překvapen, nebyl-li s tímto faktem dosud obeznámen, jak podobná je kultura českých zemí a především Čech, Rakouska a Bavorska. Lidové písně, kroje, jídlo, pití, zvyky a způsoby – troufnu si tvrdit, že kdyby někdo pustil typickému Pražanovi video z takového festivalu bez zvuku, nebo jen s instrumentální hudbou, nedokázal by od sebe Čechy, Rakušany a Bavory vůbec...

Jakási zelená levicová aktivistka uveřejnila na internetu seznam lidí, jichž bude po volbách, které vyhraje levice, třeba fyzicky zlikvidovat. Seznam je dostupný v tomto článku . Ještě si docela živě pamatuji, když v devadesátých letech zveřejnilo jisté periodikum Politika (spjaté s tehdejšími Sládkovými republikány) takzvaný "Seznam Židů a židovských míšenců v české kultuře a politice". Již tehdy za to (tuším) šel někdo sedět. A připomeňme si, že na začátku devadesátých let byla u nás diametrálně odlišná společenská atmosféra než dnes - nejprodávanější kapely tehdy v mainstreamových médiích zpívaly o tom, že " tvý poslání je svatý, musíš ty svině bít, negry cikány a žlutý, nenech je v klidu žít " a podobné exkrementy. Uveřejnit něco podobného (nejen) v masovém médiu dnes, kdy kompetentní složky ministerstva vnitra intenzivně pátrají po čemkoliv, co by jen trochu čpělo po "extrémismu"? Stránky vyzývající otevřeně k vraždění pravičáků nikomu neva...

Svoboda je jedno ze slov, která si berou do úst politici, aktivisté či jiní společenští aktéři všeho druhu. Zaklínat se svobodou se stalo celkem populárním; nicméně zamyslel se někdo do hloubky nad tím, co si pod tou svobodou představovat? Existuje vůbec univerzální svoboda? Soudě podle toho, kdo a v jakém kontextu o svobodě mluví, můžeme rozdělit jednotlivé druhy svobody do dvou hlavních kategorií – svobody jedince a svobody kolektivu. Zamyslíme-li se nad tím, co je svoboda jednotlivce, můžeme se dostat opět k několika způsobům, jak to pochopit. Svou osobní svobodu totiž jinak chápe zapřísáhlý libertarián a jinak třeba hluboce věřící člověk. Začněme od nejjednoduššího pojetí osobní svobody, jak jej chápou především libertariáni, k nimž se v zásadě hlásí i autor tohoto článku. Svoboda je možnost jednat podle vlastní vůle s jediným omezením – nesmí dojít k neoprávněné úhoně na úkor druhých. Protože nelze tuto maximu absolutizovat (neumím si představit život, v němž bychom neingerovali...

V České republice se schyluje k parlamentním volbám, v Polsku k volbám prezidentským. Zatímco v Polsku “generační zlom” proběhl už v roce 2007, v České republice na něj ještě čekáme. Bohužel – zcela nečekaně - ani v Polsku zatím  není úplně vyhráno, a tak se na řecké cestě můžeme s našimi severními sousedy vbrzku ruku v ruce potkat. Prezidentské volby mají v Polsku mnohem větší váhu, než v České republice. Stejně jako Francie, Polsko má poloprezidentský systém (jsou to jediné dvě země v EU, které ho mají), přičemž zatímco Francie má o něco málo silnějšího prezidenta, Polsko má o něco málo silnějšího premiéra. Přesto však je polský prezident ústavně velmi silný a může blokovat legislativu v případě kohabitace s jemu nepohodlným kabinetem s mnohem větší vervou, než jak to “aktivisticky” předvádí náš prezident. Polský stranický systém je v České republice (ale i jinde) často desinterpretován, protože o moc spolu nesoupeří dvě pravicové strany ( Platforma Obywatelska – PO a Prawo i ...

Belgie zakázala nošení oděvu zahalující tvář na veřejnosti – v tomto případě především burku, oděv konzervativních muslimek. Ano, zákon ještě není definitivně schválen, ale očekává se to. Obdobně například ve Francii či v Rakousku. A veřejným místem se nemyslí jen vnitřek budov, ale například i veřejná ulice. Já jen doufám, že Belgii k tomu nevedla snaha o vizuální kontrolu občanů (jinak rovnou může přikázat i čipování lidí), ale spíše snaha o omezení vlivu islamizujících tendencí. Musím se přiznat, že mě tento přístup značně znepokojil. Ačkoliv patřím k odpůrcům islámu v Evropě, tak podobný přístup, který se zabývá jen symboly a nikoliv podstatou problému považuji za krajně problematický. Pokud bych žil v Belgii, tak bych si nyní s chutí vzal burku na hlavu, již jen z principu. Pokud některé radikální hnutí bude nosit modrá trička, budou následně zakázána modrá trička? Problém ideologií, které jsou v rozporu s našimi demokratickými zásadami, není v symbolech, ale v jejich nositelích. ...