nekorektně.com

Považuju za hodně smutné, že je v dnešní době nutné vysvětlit samotný nadpis tohoto článku. Uznávám, že pojmy pravice a levice jsou matoucí, pokud si nestanovíme osu, na které se pohybujeme (konzervatismus/progresivismus, individualismus/kolektivismus, nacionalismus/internacionalismus). Minimálně prvních 25 od revoluce ale bylo každému jasné, co tato „zkratka“ nebo „nálepka“ v daném kontextu znamená, ale holt je jiná doba. Tak tedy ať to máme za sebou - v mém případě představuje pravicová politika snahu o co největší ekonomickou a politickou svobodu jednotlivce. Kuřecí je kuřecí a hovězí je hovězí. Protože za nejdůležitější politický program současnosti považuji pomoc Ukrajině, trápí mě, že vláda plýtvá politickou energií a časem na naprosto podružné zbytečnosti, jako je manželství pro všechny (které ani není pro všechny) nebo korespondenční volbu (která má potenciál rozbít jedinou věc, která v tomto státě funguje dobře), a to nemluvím o všech těch dotacích na videohry, statusech u...

Předně je třeba říct, že jsem nikdy nepatřil mezi fanoušky Pirátů. Hlavním důvodem mé nedůvěry k nim byla jejich laciná a populistická jízda na vlně tzv. „protikorupční revoluce“ a jejich nebezpečně naivní představa, že stačí vyměnit stávající prohnilé politiky za ty poctivé, a vše bude zalito sluncem. Tuto myšlenku totiž považuji za nesmírně hrozivou, a její toxicita se dle mého názoru trestuhodně podceňuje. Moje averze se časem stala čistě zaujatou a subjektivní, jelikož jsem jim vždy záviděl, že na rozdíl od Svobodných měli úspěch, a že byli až nekriticky kladně příjímání mediálním mainstreamem. Nutno podotknout, že v roce založení těchto dvou stran (2009) rozhodně nebyl mediální trh tak fragmentovaný jako dnes, sociální sítě neměly žádný vliv, a opravdu záleželo na tom, kdo sedí v neděli u Václava Moravce a kdo je pozván do debaty na ČT. Piráti byly spolu s TOP 09 jedinými   nově vzniklými subjekty, kterým média okamžitě nepřiřkla nálepku „populistická“ ne...

Dlouho jsem byl rozhodnutý, že se prezidentské volby neúčastním. Vnímal jsem jako největší favority  právě oba postoupivší do druhého kola, tudíž pro mě neměla volba ostatních členů těchto taškařice žádný smysl. Jako zarytý odpůrce Andreje Babiše bych proti němu musel volit muže s výraznou komunistickou minulostí, což by pro mě nebyla snadná volba. V době, kdy moje rodina byla brutálně perzekvována, se on chystal bránit tento ohavný režim se zbraní v ruce. Nakonec jsem si řekl, že komunistická minulost obou kandidátů není jejich jedinou charakteristikou (a navzájem se maže), a šel jsem volit generála. Naprosto chápu každého, kdo sice nemůže Babiše ani cítit, ale přesto se odmítl aktivně podílet na zvolení bývalého komunistického lampasáka. Samostatnou kapitolou jsou anarchokapitalisté a libertariáni, kteří naprosto správně upozorňují na matematický fakt, že pokud volby neskončí rozdílem jednoho hlasu, nemá individuální rozhodnutí jedince žádný vliv. Čemu ovšem nero...

V nedávném článku jsem tu napsal, koho budu volit v druhém kole prezidentské volby a že tady mám výběr jednoduchý. Budu volit toho, kdo není Bureš (o němž si stále myslím, že volby vyhraje). Zároveň jsem nenapsal ani čárku o tom, jak se postavím ke kolu prvnímu.  Proč? Protože to doposud nevím, a musím říct, že mě to už poněkud trápí. A nejen to, že čistým srdcem nemůžu volit opravdu nikoho z nabízených kandidátů. Problém je podle mého názoru hlubší a teď se ho pokusím nastínit. Nedávno jsem se krátce sešel se dvěma lidmi (mužem a ženou), o kterých vím, že mají do jisté míry podobné názory jako já a oba sami sebe označují za pravicově smýšlející. Chvíli jsme se bavili o něčem jiném, a pak jsem se jich zeptal, jak vidí volbu prezidenta a postěžoval jsem si, že jako pravičák nemám koho volit. Shodli jsme se na tom, že ve druhém kole je potřeba volit proti Burešovi. V kole prvním se názory obou mých společníků lišily. Muž řekl, že bude volit generála Pavla - a to (i podle jeho slov) ...

  Dlouho od nás na tomhle blogu nic nevyšlo, pročež se čtenářům omlouvám, na druhou stranu si sem můžu psát nejen co chci, ale taky kdy chci. A zrovna teď chci napsat o tom, proč si myslím, že prezidentem se po lednových volbách bohužel stane estébák Bureš.  No protože si ho zvolíte, to je jasné. Ale zase tak úplně jednoduché to není. Zažívám v poslední době silné deja vu z doby přesně před pěti lety, která skončila tím, že hradní opilec triumfálně vyslovil "Tahle země je na pět let naše". Jak moc měl pravdu, to ponechám na vašem laskavém posouzení. Ožralovi se čas na Hradě krátí, už jednou jsem ho tady pohřbíval, ale zase nás všechny převezl a druhé období už doklepe. Zůstanou po něm jen málem poblité korunovační klenoty, rozkradená správa Pražského hradu a nadobro rozesraná společnost. Což souvisí s tím, o čem budu mluvit. Protože tehdy, před těmi pěti lety, jsem ze všech stran v mé až příliš optimistické sociální bublině slyšel, jak na to Zeman už aritmeticky nemá, že v pr...

Dvě největší témata posledních let - covid a válka na Ukrajině - spojuje neuvěřitelná názorová roztříštěnost. Respektuji, že je možné na oba problémy nazírat různě, přesto těžko můžeme akceptovat tvrzení, že koronoavirus způsobující nemoc covid-19 neexistuje a na Ukrajině si tamní armáda masakruje vlastní obyvatelstvo sama. Debaty tohoto typu jsou zcela mimo mojí rozlišovací schopnost a v podstatě mě vůbec nezajímají. To, co mě zajímá, je debata o reakcích vlády a celé společnosti na tyto fenomény. Jinými slovy, snažím se oddělit pohled na riziko covidu, popř. hrozby třetí světové války na jedné straně, od pohledu na efektivnost a oprávněnosti zásahů státu do svobod občanů za účelem vítězství nad virem (resp. nad Putinem) na straně druhé. Bez ohledu na to, zdali je člověk „rouškař“ /„antivaxer“, či „rusofob“ /„putinovec“ nelze si nevšimnout výrazně shodné rétoriky na obou stranách. Tvrzení, že se množina tzv. popíračů a rusofilů překrývá, není nijak ojedinělé. Částečně k tomut...

  Už je to předlouhých čtrnáct a půl roku, co jsem napsal na tyto stránky článek o udavači z Těšína . Nic (nebo téměř nic) bych na něm ani dnes neměnil, nicméně dnes mám chvílemi nutkání se udavače z Těšína snad i zastat, přestože ho opravdu nemám v lásce. I když je mi jasné, že hned jak to udělám, bude Nekorektně.com zařazeno mezi ruské dezinformační weby a Don Pablo si na nás už brzy posvítí . A když ne on, tak nás vypnou bez jakéhokoliv zákona. Vždyť se to dneska smí a drtivá část veřejnosti tomu tleská. Ale zpátky k udavači z Těšína. Proč, ptáte se? Když jsem četl o tom, jak mu kdesi v Uherském Brodě osvícení radní zrušili koncert, zachvátila mě vzpomínka. Psal se rok 1988, bylo mi deset a půl a s rodiči jsme byli na rekreaci v jednom jihomoravském městě. Bylo to v době, kdy jsem začal poslouchat bigbít a dozvěděl se z plakátu, že zrovna v době, kdy tam jsme na prázdninách, má v onom městě koncert Vladimír Mišík. Ten už v té době patřil k mému základnímu kulturnímu vzdělání, ta...

Řeknu teď něco, co nejspíš pár lidí popudí. Už nějakou dobu se veřejným prostorem nesou (mimo mnoha jiných) dva soupeřící hlasy: A ) covidová opatření připomínají holocaust B ) takové přirovnání je projevem neznalosti historie a plivancem na hroby obětí holocaustu A mě se zdá, že se mezi A a B ztrácí něco podstatného, něco, čemu by bylo dobré věnovat pozornost. Nejsem historik a nemám nastudováno, ale mám ten pocit, že holocaust se nestal ze dne na den. Tak že by Židi žili v klidu a pohodě a najednou BLIK a všude jsou koncentráky, plynové komory a masové hroby. Začínalo to postupně, malýma ústrkama. Takovýma vlastně bezvýznamnýma ústrkama. No tak si prostě zajdete do jiného obchodu. Šmarjá, co je to za problém, zůstat v tuhle hodinu doma? No a co, vždyť o pár kiláků dál máte bazén jenom pro sebe. A tohle se teď děje.  Ne, nikdo zatím neočkovaným nepálí na služebně cigárama chodidla. Chci dát jasně najevo, že tyhle dvě situace jsou velmi odlišné. Už jenom tím, že Židem se člověk nes...

  V roce 2018 se Jiří Drahoš probojoval do druhého kola prezidentské volby, ve kterém získal 48,63 % hlasů, z jediného prostého důvodu: není to Miloš Zeman. Od té doby si říká to svoje jasné a rozhodné „nevím“ jako nestraník v Senátu, a nikdo už dnes neví, za jakou stranu tam byl vlastně zvolen. Koalice Spolu a PirSTAN získala v letošních volbách do sněmovny pohodlnou většinu z jediného prostého důvodu: v čele těchto koalic nestojí Andrej Babiš. Andrej Babiš se už několik let veze tygrovi na zádech. To znamená, že nemůže zastavit a slézt, protože ho tygr sežere. Očekávala se proto brutální, až bratrovražedná, předvolební kampaň podobná válce mezi stoupenci Trumpa a Bidena v USA. Předpovídalo se házení špíny, otevírání tajných složek a masivní nechutná marketingová masírka, aby se Babiš udržel u moci za každou cenu (nebo aby byl za každou cenu sesazen). Možná jsem už jen otrlý, ale dle mého soudu byla letošní kampaň oproti poslední nepřímé volbě prezidenta v...

  Nevím jak vy, ale já jsem s výsledkem voleb poprvé po hodně dlouhé době vlastně docela spokojen. Estébák Bureš těsně prohrál, ačkoliv to nikdo nečekal, ve chvíli, kdy se už rozmachoval k dokončení nepřátelského převzetí tohoto státu. Další čtyři roky s tímhle psychopatem u vesla by bylo nefalšované peklo, zvlášť když by mu býval vyšel jeho preferovaný scénář a s pomocí fízlostrany Roberta Šlachty (kterou si dlouho pěstoval jako koaličního partnera a zřejmě i financoval), komunistů a podnikatelského projektu SPD by se už dočista utrhl z řetězu a drancoval by jako o život. Místo toho jsou komunisté konečně zaslouženě v hajzlu, z nějž je nevytáhne už ani eurokratka Konečná. Babiš rovněž těmito volbami skončil a nejspíš to ví. Jeho největší spojenec hradní ožrala mu už nepomůže. Upil se k smrti, na čemž dlouhá léta soustředěně pracoval a problém, který pro tuto zemi představoval, vyřeší definitivně v řádu dnů, možná týdnů, příroda. Bureš se měl zachovat jako chlap a poprvé ve svém zk...

  Nedá mi to a musím se vyjádřit k procesu s expolicistou Derekem Chauvinem, který minulý týden skončil očekávaným verdiktem. Ačkoliv si myslím, že je naprosto v pořádku, že se tenhle chlapík bude nějaký čas dívat na svět z druhé strany mříží, musím také říct, že to, co se v soudní budově v Minneapolis odehrávalo, mělo se spravedlivým procesem skutečně velmi málo společného. To, co se loni v květnu na ulici před krámkem přihodilo, bylo zatýkání, které se zvrtlo a tragicky skončilo. Zasahující policista měl na tom rozhodně dominantní podíl, o tom se nepřu. Ani trochu si nedělám iluze o průměrném fízlovi ze středozápadu USA ani o jeho pohledu na svět. Věřím, že tito balíci při zatýkání barvu kůže svého "klienta" přece jen nějakým způsobem rozlišují a že mnoho z nich věří slovům Vinnieho, antihrdiny povídky mého oblíbeného (buranský americký rasismus silně tepajícího) spisovatele Joe R. Lansdaleho, že " negra počal Kain s opicí, a tak není ani opice, ani člověk ". Na d...

  Stát v řešení pandemie strašidelně selhal, a v následujících bodech se pokusím vysvětlit, proč bude selhávat i nadále.  Všudypřítomné selhání státu je především naprosto nepochopitelně přehlíženo, resp. vydáváno nesprávně za lidskou chybu způsobenou neschopností momentální vládní reprezentace. Lidská chyba je totiž něco jiného než chyba lidského faktoru. Lidská chyba je to, když omylem šlápnete na plyn místo na brzdu. Chyba lidského faktoru je třeba stav, když necháte 100 lidí nonstop držet nad hlavami most přes dálnici vlastníma rukama. Až ten most spadne, nebude to chyba těch lidí. Bude to chyba designu takového řešení . Stejnou chybou designu je vložit osud nás všech do rukou stovek lidí pracujících pro stát, kteří nebudou platit žádnou cenu za to, když udělají chybu. Většina lidí si selhání státu sami nikdy neuvědomí, nepřizná a nepřipustí. Nechtějí ho vidět, a informace, které k nim tečou, odvádějí jejich pozornost jiným směrem. V následujících bodech se pokusím nejprve...

Nemá smysl nosit dříví do lesa a vyjmenovávat, co všechno naše vláda posrala, kolikrát Babiš lhal, nebo vysvětlovat lidem, že zrušení nouzového stavu neznamená automaticky rovnou rozvolňování všech opatření. Nebo – bohužel – pořád dokola to opakovat smysl má velký.  Drtivá většina lidí z mé sociální bubliny (ať už přímo přátel nebo známých osobností, které sleduji) si výše uvedené skutečnosti totiž očividně stále neuvědomuje. To už není normální a hraničí to s totální slepotou a poruchou osobnosti. Minule jsem se tu hněval na postoj mnohých intelektuálů, podle kterých za enormní zadlužení a prázdnou státní kasu může ODS, protože si dovolila hlasovat pro snížení daní. Zdá se, že jsem trefil hřebíček na hlavičku. Daleko největším nepřítelem všech pravdoláskařů, liberálů, anti-babiš hejtrů totiž NENÍ Babiš, ale byla, je, a bude to vždy a za každých okolností ODS. Podle stejné logiky totiž může ODS i za „nezodpovědné“ rozvolňování vládních opatření. Tady se s ODSkou sv...

Před zhruba deseti lety jsem nastoupil na menší specializované oddělení středně velkého státního úřadu. Nemá smysl rozebírat, proč jsem tam vydržel pracovat pět let a zároveň píšu následující kritické řádky. Informace, které o mém působení na dotyčném úřadě chci podat, jsou relevantní bez ohledu na mou osobu. V první řadě chci deklarovat, že jsem tam pracoval rád, a potkal jsem tam spoustu skvělých a pracovitých lidí, od kterých jsem se něco naučil. Ovšem to by se mi klidně mohlo stát i při hospitalizaci v nemocnici nebo pobytu v base. O místě samotném to nevypovídá vůbec nic, jak si dále ukážeme (i když se od dob mého působení jistě mnohé změnilo). Do práce jsem musel chodit nejdříve na 9:00. Nebylo prý žádoucí, abych (tak jako 90 % ostatních zaměstnanců) stepoval už v 5:55 před vchodem dožadujíc se časného vstupu zajišťujícího možnost vypadnout z práce už ve 15:00. Ok, stejně jsem si vždycky raději přispal, takže jsem uvítal příkaz nechodit do práce moc brzy. Mé první...