ŠVÝCARSKO: Pro samé minarety není vidět jádro pudla

Švýcarští občané v referendu podpořili zákaz stavby minaretů u mešit. Ačkoliv to někdo může brát jako vítězství nás - Evropanů nad muslimskými přistěhovalci, reálně bych to zhodnotil podobně skepticky, asi jako když by někdo zakázal všem mužům si holit hlavu, protože někteří z těch, co to dělají, jsou extrémisté. Problém totiž není v minaretech, ale v radikálních imámech a v těch, kteří je poslouchají.

V posledních desetiletích se stalo v západním světě velmi populárním pravé příčiny problémů zametat pod koberec a místo toho přicházet s roztodivnými teoriemi na téma "kdo za to může", které se předhánějí v tom, kdo dostřelí dál od středu terče. Poslední dobou nás v Evropě sužuje problém špatně se asimilujících přistěhovalců; konkrétní projevy těchto problémů snad nemusím ani jmenovat, zná je prakticky každý. Přesto mám podivný pocit, jako kdyby se společnost rozdělila na dva tábory, které jsou jeden emotivnější než druhý, ale ani jeden z nich nemá pravdu. Jedni tvrdí, že všichni muslimové, nebo alespoň jejich většina, jsou bezpečnostní hrozbou a že je lepší je do Evropy vůbec nepouštět, protože islám je zlý. Druhý tábor tvrdí pravý opak; vychvaluje islám až do nebes a o každém, kdo by si dovolil poukázat na zjevné problémy, prohlásí, že je islamofob. Pravda je ale nejspíš jinde - pokud chceme opravdu řešit bezpečnostní riziko, neměli bychom se nechat unést emocemi, protože tím se dá situace jen zhoršit.

Kde je společný jmenovatel problémové imigrace v Evropě? Je tím islám? Co potom všichni problémoví přistěhovalci z křesťanských zemí jako je Senegal či z jiných nemuslimských míst v subsaharské Africe? Nejsou muslimové a přesto v jejich komunitách mezi obávanými banlieues (příklad z Francie) to doslova vře. Nebo naopak - kolik jste viděli radikálních fanatiků či teroristů mezi íránskou emigrací? Ne, zdá se, že to není v islámu, jako spíš ve společnosti v zemích původu těchto lidí a v jejím uspořádání. Není náhodou, že prakticky všechny problematické přistěhovalecké skupiny mají jednoho významného společného jmenovatele: klanové uspořádání. Je to právě neschopnost těchto lidí žít individuálně způsobená přehnaně silnými rodinnými vazbami (rád bych poukázal i na jistou problémovou skupinu obyvatel v České republice a na fakt, že velká část jejích problémů je způsobena tímtéž - jsou to totiž obrovsky silné klanové a rodinné vazby, co brání jejich integraci ve společnosti), autoritářstvím, pevnou hierarchií v rodině a bezpočtem iracionálních tradic, které nemají v (post)industriální společnosti žádné místo.

Není náhodou, že problémoví imigranti mají společné především to, že pocházejí z problémových zemí s neexistující občanskou kulturou, demokracií a právním státem. To se netýká zdaleka jen Afriky nebo Blízkého východu, ale i Ruska. Ruská kultura je v podstatě od základů vybudována na sentimentech, velkých slovech a deklaracích, patosu a rétorice obsahující slova jako "nerozborné bratrské vazby". My v Evropě jsme se vůči těmto emocím stali díky našemu liberalismu prakticky imunní, protože žádná společnost nemůže zbohatnout na emocionálních rozhodnutích (pokud nemá například obrovská ložiska ropy) - a tak jsme se stali společností, které přistěhovalci ze zemí, kde patos, hierarchie, tradice, kolektiv, klan či vazby jsou normou, vůbec nerozumějí. A nejen to, kterou také často mnozí z nich nenávidí; ne kvůli teologickému rozporu, jak se mylně domnívají mnozí kritici islámu, ale kvůli tomu, že naše nevíra v jejich hodnoty ukazuje pro ně smutnou skutečnost, že hrdost a pýcha je k ničemu, pokud člověk sedí s holou zadnicí. Čím jasnější, přitažlivější a svůdnější naše společnost je, tím víc jsme pro to nenáviděni; většina tradičního chování omezujícího svobodu jednotlivce myslet v těchto společnostech je odůvodněna tím, že kdyby toho nebylo, nastal by amorální chaos. Když tito lidé na vlastní oči vidí, že my Evropané jejich tabu a tradice nectíme a přitom jsme bohatí a vládne u nás pořádek, kdežto u nich (navzdory jejich přesvědčení o vlastní minimálně vyvolenosti) bída a chaos, působí jim obrovské potíže to akceptovat.

Tím, že zakážeme minarety v mešitách islamistům neuškodíme, uděláme akorát tak gesto podobné okopávání kotníku. Pokud si chceme opravdu poradit s problémovými imigranty, cestou boření či zákazu stavění jim posvátných staveb je spíš od integrace odradíme - dáme tím za pravdu jejich klerikům, kteří v nás vidí (oficiálně) ruku Satanovu (a reálně lákadlo na jejich ovečky, díky kterému ztrácí jejich práce smysl). Našemu neliberálnímu nepříteli, který nás nesnáší a který káže proti nám zasadíme nejvíc škod, budeme-li ukazovat lesk našeho způsobu života, který se pro ně stane tak atraktivním, že se od klanových vazeb a nesmyslných tradic odpoutají - a vstoupí do 21. století.

PS: Pokud jsem někoho urazil svým nelichotivým hodnocením kultur postavených na emocích a iracionálnu, neomlouvám se; pouze dávám jasně najevo: buď budete chtít užívat technologií a otevřenosti naší západní kultury, což s sebou nese nutnost stát se individuálně žijícím a myslícím člověkem, nebo dejte přednost svým tradicím - ale nechtějte po nás ani pomoc, ani podporu vašich činů.