SPOLEČNOST: Biologie - inspirace pro společnost

Biologie je věda, která rozumí vývoji živých organismů - odlišnostem druhů, schopností jejich přežití, postupnému vývoji a změnám. Je s podivem, ale možná i logické, že mnohé její principy lze aplikovat i na vývoj lidské společnosti.


Podívejme se tedy na některé souvislosti, které by nás mohly inspirovat:

1. Jednotlivé druhy zvířat či živých organismů obecně lze připodobnit k jednotlivým národům či kulturám. Všechny se vyvinuly postupným vývojem z jednoho primitivního a identického organismu.

2. Vývoj druhů byl založen na postupné specializaci dle životních podmínek - zvířata se snažila osídlit nové oblasti (přechod z moře na pevninu, z teplých oblastí do studených atd.). Národy se vyvíjely podobně - jejich uspořádání, schopnosti a kultura se přizpůsobily místním podmínkám.
Samotný vývj druhů byl podmíněn potřebou přežít - najít si svou enklávu, kde budou moci v klidu přežívat. U národů obdobně - najít si své místo na zemi, o které nebudou muset bojovat s ostatními.

3. Každý druh musel o svou oblast působení bojovat - nemohl si dovolit příchod jiného druhu, který by měl zcela identické potřeby. Symbióza je zcela výjimečným jevem. Obdobně národy - své místo musely uhájit proti ostatním, které by potřebovaly stejný kus země.

4. U vyšších forem druhu se vyvinuly určité způsoby chování v rámci daného druhu (vůdčí samec, stádní chování atd.). Stejně tak národy - kultura, organizace společnosti, hierarchie, pravidla chování.

5. Na to, aby byl daný druh úspěšný, musel splňovat dvě kritéria - musel se postupně vyvíjet, aby dokázal reagovat na měnící se podmínky, ale nesměl se vyvíjet příliš rychle, aby nesklouzl někam mimo osvědčené způsoby přežití. Příroda pro to zajistila sofistikovanou metodu - pohlavní rozmnožování. V rámci tohoto rozmnožování je zajištěno, že každý narozený tvor se mírně liší od ostatních, ale zase není zcela odlišný. Míchání mezi druhy je nemožné. Způsob, jakým je tohoto dosaženo, je poměrně sofistikovaný - DNA organismu je rozdělena na větší celky (chromozómy) a dále na menší samostatné úseky (geny), z nichž některé jsou fixní a jiné je možno mezi sebou zaměňovat. Lze tak míchat některé jednotlivé vlastnosti, ale základ (určující daný druh) ponechávat stejný. Obecně nelze zavádět libovolné změny do genetickévýbavy (mutace), protože ty jsou v naprosté většině letální - neživotaschopné.
Druhy, které se nerozmnožují pohlavně (nižší organismy) zůstaly na nízkém stupni vývoje. Změna životních podmínek je dokázala snadno zlikvidovat. Výjimkou jsou zcela primitivní organismy (např. bakterie, jednobuněčné), které mají tak skromné životní potřeby, že je změna podmínek příliš neohrozí.
Stejně tak mezi národy - každý rozvíjí svoji vlastní kulturu a způsob organizace uvnitř sebe, ale nemůže přijmout zcela jinou kulturu, protože jsou velice často nekompatibilní. Obdobně zcela primitivní národy bez zvláštních nároků se dokázaly přizpůsobit příchodu jiné kultury, ale jen tak, že přijaly její hodnoty a splynuly s ní.

6. U každého živočišného druhu je zajištěn vnitřní přirozený výběr - úspěšní jedinci mají větší šanci na rozmnožování a ti neúspěšní mají šanci nižší, či přímo zahynou. Stejně tak u národů - úspěšnější se rozšiřuji, slabší ustupují. Příkladem může být např. kolonizace Ameriky či Austrálie - příchozí byli schopnější než místní domorodci a dokázali je prakticky zcela vytlačit.

7. Rozvoj druhu byl u živočichů vždy aktivnější, pokud žily v drsnějších či měnících se podmínkách. Organismy, které nic nenutí k rozvoji, se ani dále nerozvíjejí. Obdobně národy - ty, které žily v prostředí bohatém na zdroje a kde je nic neohrožovalo ve svém vývoji zakrněly (např. indiáni v Amazonii). Naopak národy žijící v nehostinném prostředí, byly podmínkami silně tlačeny k vývoji (např. severské národy).

Podobných souvislostí by se dalo nalézt i více, ale ty výše uvedené nyní postačují.

Co z toho všeho plyne pro nás?

K úspěšnému rozvoji národa či dané kultury je nutno zajistit rozumný poměr mezi dynamikou změny a konzervativností.
1. Dá se říct, že zcela konzervativní společnost zakrní na určitém stupni vývoje a je jen otázkou času, kdy podlehne společnosti lépe rozvinuté. Velkou konzervativnost obvykle zajišťuje náboženství - jeho morální kodexy jsou neměnné a neumožňují změnu.
2. Hodně dynamicky se měnící společnost zase snadno podlehne vnitřnímu rozkladu - nestabilní hierarchie a rychle se měnící morální hodnoty neumožní synchronizovaný postup celého národa za určitým zájmem. Velkou dynamiku způsobuje obvykle absolutistický způsob vlády - každý panovník může zavést zcela jiná pravidla.

Z analogie s biologií by se dalo říci, že změny ve společnosti by měly být prováděny obdobným způsobem, jako u DNA v biologii - měl by existovat jistý stabilní základ a vývoj by měl probíhat především přimícháváním menších segmentů, které jsou kompatibilní s tímto základem a přitom již byly někde jinde ověřeny jako životaschopné. Zcela nezávislé dílčí zásahy se mohou často ukázat jako fatální, protože obvykle nejsou zcela domyšleny všechny jejich souvislosti a vzájemné vazby k celku.

Z výše uvedených závěrů vyplývá, že úspěšná společnost by měla mít zajištěny:
- konzervativní a málo měněné základy - obvykle ústava se základními a jen jednoduchými principy. Striktně a nekompromisně tedy odmítat vše, co je v rozporu s ústavou a se základními hodnotami. Odmítejme příchod nekompatibilních kultur v rozporu s ústavou.
- dynamiku reagující na změnu podmínek - obvykle zákonodárný sbor vycházející z demokratických základů. Musí být akceschopný, ne konzervativní a reagující pružně na potřeby společnosti. Změny by však měly vycházet nejlépe již z principů ověřených jinde a ve stejné kultuře.
- přirozený výběr - obvykle státní podporu vhodných rozvojových směrů. Mít tedy zajištěnu selekci vhodných rozvojových směrů (např. podpora vědy, kultury a podnikání, tlumení hazardu, korupce, kartelů...). Podporujme to, co nám dává větší šance oproti ostatním.
- tlak na rozvoj - obvykle konkurenční prostředí v ekonomice či nepřátelské podmínky okolí. Uvědomujme si a propagujme důvody, které nás tlačí k vývoji - nemysleme si, že jsme dosáhli vrcholu vývoje a nic nás již nemůže ohrozit - pojmenujme existující rizika.
- ne fašismus, ne rasismus – vše, co z výše uvedeného plyne, nedávává ani nejmenší záminku k fašistickému (absolutistickému) či rasistickému (dělení na základě rasy) přístupu. Jde pouze o odlišnost kultur a společenských hodnot – právě s těmito hodnotami je zapotřebí zacházet opatrně.


Mojmír Adamec

Komentáře

Anonymní píše…
Samozrejme, kdyz se hovori obecne a o lidech, ktere nezname osobne, jevi se odmitani multikulturalismu jako logicke a spravne. Nevim ale, jak se chovat, kdyz mam o tom mluvit konkretne s nejakym prislusnikem jine kultury. Nebo treba pokud jde o cikany, clovek ma celkem jasno, ale kdyby mu domu prisla na navstevu cikanska rodina (dejmetomu pratele rodicu nebo tak neco), tak uz se mluvi mnohem hur tak radikalne... nevite, co s tim? Jak nezradit principy, kterym verim, a zaroven nevyvolavat konflikty a nebejt prilis tvrdej?
Anonymní píše…
Jo, to je podstatná otázka. Podle mého by měla existovat sada základních principů (nejlépe zakotvených v ústavě), které jsou nedotknutelné a podle toho vše posuzovat. Například rovnost pohlaví, ras, vyznání atd. Nedotknutelnost osobního vlastnictví, svoboda názoru...
Já sám znám pár cikánů, které bych klidně mohl mít za přítele.
Co je podle mě potřeba odmítat je takový multikulturalismus, který tyhle základní hodnoty popírá. Např. vražda režiséra Theo van Gogha muslimským fanatikem v Nizozemí za to, že natočil film o Islámu. Tohle prostě není možné a pak nejde o multikulturalismus, ale o pouhý fanatismus, stejně jako fašismus, rasismus...
Čili i kultura nebo náboženství, které neuznává základní hodnoty, nepatří mezi akceptovatelné (pro nás - jinde ať si je vyznávají).

M.Adamec
Ondra píše…
Tak tento článek si nasadil hodně vysokou laťku, bohužel prospěl tak na dostatečnou.

Předně nevím, kde autor bere jistotu, že "konzervativní společnost" zakrní na určitém stupni vývoje", popř. co tím myslí. Čili ideálem je pro něj společnost pokrokářská? Tj. taková, která ve svém totalitním důsledku může skončit jako nacistická, popř. komunistická? Navíc komunistické režimy byly pokrokářské a přitom rigidně konzervativní - usilovaly o konzervaci určitého politického stavu. Má autor jasno v tom, co to je "konzervativní společnost"?

Zohlednil vůbec, že konzervatismus můžeme chápat jako v podstatě soubor politických hodnot, které v zásadě hrubě řečeno negativně reagují na hodnoty osvícenství, VFR, popř. modernismu a jako obecný postoj, který s odporem reaguje na změnu stavu, který považuje za ideální...?

Nadto, "pravicový konzervatismus", proti němuž měl tento článek pravděpodobně směřovat, můžeme ještě rozdělit na další tři typy (jak činí R. Legutko v knize "Ošklivá demokracie", co nedávno vydalo CDK) a donekonečna o nich diskutovat. A jak správně Legutko říká, tento pojem ani pořádně vymezit nejde, konzervativci rozhodně nejsou jednolitá ideologická skupina, lze mezi nimi nalézt monarchisty, republikány, nacionalisty, kapitalisty,socialisty, relativisty, zastánce volného trhu i distributivisty, křesťany západní, východní i protestanty, ale i judaisty, muslimy (nemám na mysli islámský svět, ale nepočetnou skupinu evropských tradicionalistů, kteří konvertovali k súffismu), pohany, ateisty, odmítače globálního oteplování, ale i environmentalisty jako řemen, hlasatele lásky k bližnímu, i misanthropy...
Anonymní píše…
Ano, děkuji za zhodnocení článku a v zásadě s ním souhlasím - jde o velice obecné principy, mnohokrát dikutované, které lze probírat do nekonečna. Ale mám pocit, že ne všem vždy docházejí.
Myšlenka byla jediná - tak jako není možné míchat "malé" části v biologii (pes s genem žirafy pro dlouhý krk, muž s genem ženy pro dělohu :-), ale je nutné brát vždy konzistentní "balíčky vlastností", tak v kultuře to je podobné.
Příklad: pokud do orientální kultury expanduje McDonald, tak s tím musí přijít i: posilovny pro udržení zdraví, psychoanalytici pro vyrovnání se se změněným-zrychleným způsobem života, nové odpadové hospodářství uklízející plastikové obaly atd., atd.
Toť vše a vidím v tom jeden z důvodů konfliktů kultur.

M.Adamec
Anonymní píše…
Nesouhlasím s tím, že konzervativní společnost zakrní. Vyvíjí se přirozeně. Osvědčené zachovává a vylepšitelné nenásilně vylepšuje. Ideologové pokroku na nějakou přirozenost zvysoka. Chtějí změnit všechno a hned. U Vás. Vylepšit si chtějí jen to svoje. Z Vašeho. V tom je podporují takoví, kteří v lékárně nanakoupili, neboť už všechno probendili v putykách a ti, kteří doufají, že při tom vylepšování z Vašeho se dostane i na ně. Zdalipak jste si také všimli, že nejméně se krade v monarchiích.
Anonymní píše…
Myslím,že základní myšlenka článku je jasná,národy nám nespadly z nebe,ani se to nepřihodilo nějakou náhodou-je to přirozený vývoj,který je nutno pochopit a respektovat. Každý národ má své tradice,soustavu hodnot,životní styl,národní povědomí-to vše na základě velmi dlouhého a podmínkami a teritoriem stanoveného vývoje. Otázka nezní,zda je možné národy proměnit v jeden kompaktibilní celek,zda je některý národ lepší,horší,životaschopnější..To je pochopitelně už jen z pohledu do historie nemožné. Jsou ale kompaktibilní lidé-to znamená,že pochopení a porozumění záleží často spíš na jedinci a ti nám potom zprostředkují odlišnou kulturu. Lidé a také celé národy jsou v prvé řadě odlišné-jiné-ne horší či lepší. Hodnocení je vždy zcela subjektivní. Pestrost národů je základem k dalšímu vývoji,přejímání nových věcí,zamyšlení nad svými hodnotami.Svět bez rozlišností by byl šedivý a monotonní bez potřeby růstu-nad někým vyniknout,někomu něco dokázat,předhonit jej.Lidskou rasu žene dopředu potřeba něco dokázat. Dana
Anonymní píše…
Ano, pestrost je pěkná věc a individuálně i inspirující. Pravé otázky související s tématem ovšem zní: je Evropská Unie životaschopná a za jakých podmínek? Kde má začínat a končit multikulturalismus? Je potřeba regulovat imigraci z nekompatibilních kultur? Kde končí svoboda jedince z hlediska kompatibility? Dá se toto omezení svobody nějak obecně definovat, nebo se musí jen vyjmenovávat na základě historických zkušeností (fašismus, komunismus, nacionalismus, rasismus, feminismus, ageismus a jiné -ismy)?
M.Adamec
Anonymní píše…
Je Evropská unie životaschopná? Otázka je příliš obecná-lze na ni odpovědět ano i ne. Je to otázka času,EU vznikala za poměrně odlišných podmínek než jsou dnes-v době značně mocenské politiky USA,kdy se myšlenka na jednotnou Evropu-jako protiváhu USA jevila velmi opodstatněná,lidé ji považovali za jistý druh štítu proti rychlé a všudypřítomné amerikanizaci,jako ochranu právě národních kulturních hodnot evropských států. Mezitím se světová situace trochu změnila a EU se stává čím dál tím víc záležitostí politickou,ve smyslu politika jako stát ve státě. Právě proto myslím,že srovnání s biol. vývojem je platné jen do té doby,než vznikla politika v dnešním slova smyslu. Osobně se domnívám,že EU při spoustě svých dobrých ideí,zápory teď nejsou podstatné,má omezené trvání ,protože je svým spůsobem umělá-přirovnala bych ji k esperantu. Idea skvělá,ale umělá a proto jen dočasně použitelná. Na dané téma mi připadá nejvhodnější pohled historický-byla podobná uskupení v lidských dějinách,vydržela,jak fungovala? V podstatě vývoj byl vždy stejný,každé seskupení fungovalo do té doby,dokud přinášelo svým účastníkům určitý druh výhod a pak se rozpadly.
Kde má začínat a končit multikulturalismus?Společnosti většinou fungují v jisté spirále-po období liberality nastupuje vlna konzervatismu a tak se v dlouhodobém měřítku společnost přibližuje k nějakému pomyslnému středu. Čím volnější je společnost,tím je potom naopak svázanější. Každé jednostranné odklonění následuje výkyv na opačnou stranu. Proto multikulturismus ano,v přijatelné míře-to je respektování dané kultury,ale žádné její "zrovnoprávňování",propagování,podpora..
Je potřeba regulovat imigraci z nekompaktibilních kultur? Samozřejmě,zde je analogie přímo evidentní-dovolím snad nastěhovat se mi domů cizí nezanou a se mnou nesouhlasící osobu jen proto,že si vybrala k životu právě můj byt?
Kde končí svoboda jedince z hlediska kompaktibility? Uf uf,u každého asi někde hodně jinde. Jistým vodítkem by mohla být klasická politická korektnost.
Dá se toto omezení nejak obecně pojmenovat,nebo....jistě lze stanovit nějaký etický kodex,relativně většině společnosti přijatelný-něco jako ekumenické vydání bible,ale nikdy nebude pro poměrně nezanedbatelnou část lidí přijatelný pro nějaký zásadní rozpor s jejich vírou,světonázorem atd..
Můžeme tu polemizovat pro i proti,vidíme na krok dopředu a to ještě jen to,co je relativně předvídatelné.Celá budoucnost může být zásadně ovlivněna zcela nečekaným vývojem čehokoliv.Jen a jen budoucnost nám odpoví na všechny tyto otázky. dana
Anonymní píše…
Dano, díky za obsáhlý komentář. V té druhé části s Tebou zcela souhlasím. Co se týče EU, tam se však domnívám, že ty odlišnosti jsou natolik malé, že je možné je považovat za kompatibilní.
Je faktem, že se svět zmenšuje (díky možnostem cestování, komunikací atd.) a nekompatibilnost je potřeba hledat již dále od nás, nikoliv v blízkém sousedství. Já osobně doufám, že EU v nějaké podobě přežije (na základě podobných morálních hodnot) a z Evropy se nestane druhá Bosna. Nyní vyrostla již celá jedna generace bez války - to je v naší historii zcela nevídané. A buďme za to rádi.
Nicméně tato diskuza o EU je již obsáhlé téma jistě již k jinému článku. Ale je zcela aktuální - viz Lisabonská smlouva, role prezidenta či monarchy, křesťanského základu západní/evropské kultury a morálky atd.
M.Adamec
Anonymní píše…
Nevím,proč mne to napadlo,ale náhle se mi před očima objevila taková představa: dva Egypťané sedí večer spolu,někdy v čase uprostřed faraonského období,debatují o budoucnosti Egypta. Má některý z nich šanci zahlédnout pyramidy v písku,archeologické vykopávky,turisty na velbloudech..dana
Andrija píše…
Zajimavý článek. Levice napravuje spoustu chyb po pravici a obrácene

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem