OMYLY 20. STOLETÍ: Feminismus

Jedním z největších omylů 20. století, který zároveň patří mezi ty, o nichž je ve společnosti nejvíce mýtů, je feminismus. Ideologie vytvořená v 60. letech 20. století, která si ukradla historii ženského hnutí konce 19. a první poloviny 20. století aby nastolila "nový řád", který s rovnoprávností fakticky nic společného nemá.

Zejména v první polovině 20. století byly tzv. sufražetky hlavním hlasem, který volal po volebním právu pro ženy a po tom, aby ženy mohly svobodně studovat/pracovat v oborech, o něž mají zájem, pokud splní kvalifikaci jako muži. Boj to byl nanejvýš chvályhodný, neboť se opíral o ideu státu jako společenské smlouvy, jako firmy, jejíž akcionáři jsou občané-daňoví poplatníci. Nebylo úplně fér, když existovaly ženy, které pracovaly - a tedy odávděly daně - a nemohly přitom rozhodovat o tom, nač se jejich peníze použijí. Tehdy bylo heslo opravdu "rovnoprávnost" - a protože s ohledem na logiku měly jejich argumenty převahu a oponovat jim mohli jejich odpůrci v podstatě jen nábožensko-tradicionalistickými dogmaty, nakonec tyto sufražetky svého dosáhly.

Jak to ale chodí, ideologům všeho druhu nejvíce vadí spokojená společnost, která mezi sebou nepozoruje větších problémů. Přesně v tomto duchu se zrodil v 60. letech 20. století v USA feminismus, hnutí hlásající ne rovnoprávnost, ale nadřazenost žen, hnutí, jehož ideologickým základem se stalo odvržení termínu "pohlaví" a jeho nahrazení pojmem "gender", který neměl nic do činění s biologickou podstatou člověka, ale byl pouhým sociálním konstruktem. Aby toho nebylo málo, zatímco pohlaví jsou dvě, "genderů" je hned několik - muži, ženy, homosexuálové, lesbičky a transsexuálové. Feminismus během dalších čtyřiceti let rozvinul celou velkou teorii o tom, jak se všechny hodnoty, zájmy a veškeré chování dělí podle oněch pěti "genderů", opírajíce se o marxistickou teorii dějinnosti - dějiny lidstva podle feminismu jsou dějinami neúprosného boje žen, homosexuálů, lesbiček a transsexuálů proti mužské nadvládě a tyranii, kde nepřítel (muž) je viděn stejnýma očima, jakýma byl viděn kapitalista v podání komunistů; ne pouze jako někdo, jehož práva by mohla být dána i těm druhým, ale jako nepřítel na život a na smrt, kterého je třeba likvidovat, přičemž tento "hřích" bytí třídním nepřítelem se u obou ideologií dědí. Z pohledu feminismu je úplně jedno, že jsem nikdy žádnou ženu nediskriminoval, že se k ženám chovám slušně a že respektuji jejich integritu i životní prostor - jednou jsem muž-heterosexuál, jsem tedy vinen vším, co kdy udělali zlého muži na ženách v celé historii - a za to musím pykat.

Feminismus je nebezpečný nejen proto, že krade historii úspěšného hnutí, ale protože nutí společnost, aby věřila, že feminismus = ochrana práv žen. Zcela demagogicky tak ukončují každou kritiku svého hnutí - s poukazem na to, že kdo kritizuje feminismus, tak vlastně kritizuje práva žen a nejradši by ženy viděl "u plotny". Necítím se zrovna jako někdo, kdo by měl vidět ženy u plotny - moje přítelkyně je úspěšná žena a nemám s tím absolutně žádný problém - naopak se jí snažím být oporou a přesto považuji feminismus za zlo, které, ovládlo-li by společnost, vedlo by akorát ke zbytečné perzekuci a vraždění. V čem je tedy v té ideologii chyba? Feminismus je - a to všechny jeho proudy (to bývá další argument, že nelze kritizovat feminismus, neboť není jen jeden feminismus) - je kolektivistický a nevidí člověka jako individuální entitu. Muž má mužské společenské hodnoty, tedy ctí hierarchie a konkurenci, žena má ženské hodnoty, tedy horizontální kooperaci - které byly označeny za lepší a morálně nadřazené těm prvním. Stejné hodnoty byly přisouzeny i homosexuálům, lesbičkám a transsexuálům. Proč - nevím, natolik jsem feministickou teorii nepochopil (to bývá třetí argument proti těm, kteří by feminismus rádi kritizovali). Asi jsem jen hloupý muž.

Sečteno a podtrženo, feminismus se stal výnosným kšeftem, protože řeší neexistující problémy. Jistě, je na světě mnoho míst, kde je vůči ženám praktikováno nemístné násilí, ale ještě jsem v životě neviděl feministku, která by jela do Íránu, Saúdské Arábie nebo Somálska místním ženám na pomoc. Znám odvážné bojovnice za práva žen v muslimském světě, jmenovitě Ayaan Hirsi Ali nebo Wafu Sultan, které na sobě nesou fatew víc než svých vlasů a každý den riskují život proto, aby někde na světě nebyly ženy mrzačeny či ponižovány. Nevím, jak v případě Wafy Sultan, ale Ayaan Hirsi Ali je feministickým hnutím kritizována a ponižována jako "islamofobka" a kolaborantka se zločinným západním společenským řádem bílého heterosexuálního muže - což je zvláštní přinejmenším proto, že je sama ženou a muslimkou. Na závěr článku bych rád vyslovil jedno přání - aby všechny feministky na světě napřely své síly tam, kde jich je třeba, a to především do islámského světa. Obávám se ale, že to dříve feministky vymřou.

Komentáře

Anonymní píše…
A. H. Aliová není muslimka, ale ateistka. Jinak bych se vás rád zeptal, jak si ze strany feministek představujete "perzekuci a vraždění" - a zejména to vraždění...

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem