RUSKO: Rehabilitace Stalina a nepohodlní novináři

pondělí 12. října 2009

Od externího přispěvovatele L.H.
Neuběhlo ještě ani dvacet let od vzniku Ruska, demokratického nástupce Sovětského svazu, a už se nad ním zase pomalu stahuje opona. Nebo se ani nikdy nerozevřela? V Rusku se hlavně v posledních letech zintenzivnily diskuse a rozpory o interpretaci ruské historie 20. století a Moskva oprášila mnoho symbolů bývalého Sovětského svazu, včetně sovětské hymny a rudých hvězd. Nedávno byl například na jedné z hlavních stanic moskevského metra obnoven pozlacený slogan vychvalující Josifa Vissarionoviče Stalina. Vrací se snad v Rusku éra "kultu osobnosti"?

Některé věci tomu bohužel nasvědčují.Na to, že svoboda projevu vždy nefunguje tak jak by měla, přišel i osmašedesátiletý aktivista za lidská práva Lev Ponomarjov, kterého přepadlo v noci na 1. dubna několik útočníků přímo na prahu jeho domova. Když po úderu do tváře padl na zem, násilníci ho ještě zkopali. Útočníci během přepadení prý nepronesli ani slovo.
Aktivista, který se údajně nacházel ve vážném stavu, byl převezen do nemocnice. Podle agentury Reuters, která citovala Ponomarjovovu dceru a advokátku Jelenu Lipcerovou, však muže hned druhý den z nemocničního ošetřování propustili domů.
Přepadení potvrdila také policie, podle které se útočníky bohužel zatím nepodařilo odhalit. "Vše se odehrálo pozdě večer, když se vracel domů. Zaparkoval vůz a v tu chvíli se na něj vrhlo několik lidí a surově ho zmlátili," řekla agentuře Interfax Lipcerová.
Dále vypovídá, že až na mobil mu útočníci nic nevzali. Podle advokátky je zjevné, že cílem nebyla loupež, má ale dojem, že útok má politické pozadí. Její otec, bývalý člen ruského parlamentu, patří totiž k nejhlasitějším kritikům státního establishmentu.
"Ruský stát vypracoval znepokojivý model využívání mladých kariérních Rusů z organizace Naši, kterou kontroluje Jednotné Rusko, k útokům na své nepřátele," řekl napadený a dodal: "Plíživá rehabilitace Stalina má připravovat cestu pro návrat Putina jako autokratického předáka." Mluvčí premiéra Dmitrij Peskov označil obvinění za neopodstatněná.
Téměř současně s útokem na Ponomarjova se objevila zpráva, že novinář opozičního listu z moskevského předměstí Chimki Sergej Protazanov zemřel po přepadení neznámými útočníky v noci ze soboty na neděli.
Ruské úřady nicméně tuto podivnou smrt smetly ze stolu; žurnalista podle nich zemřel na otravu alkoholem a prášky. "Žádné údaje nenasvědčují tomu, že šlo o úkladnou smrt. Muž byl 28. března převezen v podnapilém stavu do nemocnice, kde nebyla zjištěna žádná vážná zranění," uvedli vyšetřovatelé.

Studentka: Novinařina je "nebezpečná profese"
Záhadná úmrtí a mizení novinářů nicméně reflektuje i ruská veřejnost; i mezi mladými se však o tom mluví spíše šeptem. „Moc se tady o tom nemluví,“ říká Taťána (20) studentka z Jekatěrinburgu. „Vlastně jsem o ničem takovém zatím neslyšela. Asi to bude tím, že novinařina je opravdu nebezpečná profese, zvlášť když píší třeba o nějakých zločincích nebo ne úplně čistých obchodech. Podle mě je klidně možné, že za tím stojí i vláda, nikdo tu nezná její pravé úmysly.“
Podle nevládní organizace Fond na obranu glasnosti zahynulo loni v Rusku pět novinářů, dva jsou nezvěstní a 69 žurnalistů se stalo terčem přepadení. Počátkem roku vrah zastřelil spolu s advokátem čečenských obětí Markelovem i novinářku opozičního listu Novaja gazeta Anastasia Baburovou. Tento zločin se úřadům dosud nepodařilo objasnit a Anastasia se stala již čtvrtým redaktorem tohoto listu, který byl od roku zavražděn. Celkem zemřelo za posledních dvacet let v Rusku násilnou smrtí skoro 200 novinářů, nejvíce v roce 2002, kdy jejich počet dosáhl devatenácti. Pouze pět úmrtí se podařilo uspokojivě vyšetřit. Tato čísla jsou, nebo by alespoň měla být, pro demokratický zbytek světa alarmující.
L.H.

8 Comments:

Anonymní řekl(a)...

Tato cisla nerikaji vcelku nic. Mozna muzou u nekoho vyvolat stin podezreni. Ze zemre par desitek zurnalistu rocne, je smutne, ale kolik jich zemre rocne v jakekoliv jine velke zemi? A dela z toho nekdo aferu? Proste obycejna nicim nepodlozena paranoia a pokus zmanipulovat verejnost. Dukazy zadny. Nejsem rozhodne nakej obhajce Ruska, chran buh, ale zase na druhou stranu- budme poctivi.

Anonymní řekl(a)...

Suverénní demokracie, tak by se dal nazvat dnešní režim v Rusku, kdy tedy to "suverénní" převažije demokracii :) Po skoncování prázných ideii socializmu, stejně prázných jako regály sovětských obchodů, Rusko jednoduše přepsalo Západní pravidla hry, převzalo kapitalizmus ale v té nejhrubší a nejtvrdší formě. Oto jsou práve simpatizanti Ruska, vidící v něm jakousi protiváhu Západu, směšnější.

Anonymní řekl(a)...

No anonimní, přiznej si že poctivej určitě nejsi...Vražda novinářky Politkovskaje - dárek k Putinovým narozeninám... Pár týdnů na to byl zavražděn v srdci Londýna Litviněnko... a to jsou jen některé případy které zdůraznily před jakými hrozbami stanuli kritikové oficialních orgánu v Rusku.

Anonymní řekl(a)...

zapoměl jsem se podepsat, 9:43 a 9:55 napsal Andrija

template řekl(a)...

Anonymní, nevím, zda si děláte legraci či nikoliv, ale pokud někde zemře 200 novinářů ročně násilnou smrtí, tak bych nemluvil o paranoie ani o "stínu podezření"...

Julius řekl(a)...

Obvykle se podcenuje setrvacnost spolecnosti. Spolecnost se meni velice pomalu. 200 let po revoluci je napriklad Francie porad v podstate monarchii. President je volen, ale vladne jako kral, parlament a vlada maji ve Francii pouze roli vykonavatelu presidentskych rozhodnuti. Stejne tak je skoro 100 let po revoluci Rusko stale svym usporadanim blize carismu nez cemukoliv jinemu. A nikdy tomu nebylo jinak, s vyjimkou kratkych obdobi pred rokem 1917 a po roce 1990.

Vsechny revoluce pouze prejmenuji funkce a vymeni lidi (a to jeste ne vzdy). Zakladni struktura ale zustane stejna. Navic revoluce zastavi reformy, ktere by v pripade stabilniho systemu vedly k pomalemu zlepsovani. A na tom nic nemeni fakt, ze to jsou prave reformy, ktere obvykle otevrou cestu k revolucim. Nebot k revoluci nedojde kdyz je lidu nejhure, jak tvrdi marxisti. K revoluci dojde vzdy, kdyz se system zacne menit, uvolnovat.

Musime se smirit s tim, ze Rusko je, a jeste dlouho zustane, centralizovanou autoritativni monarchii, bez ohledu na obcasne volby a demokratickou fasadu. Zmeny budou jen velice pomale, jakakoliv rychla zmena (revoluce) by pozitivni vyvoj zastavila a vratila zpet.

Anonymní řekl(a)...

Julius:

No, částečně s Vámi souhlasím, v Rusku to ale v devadasátých letech vypadalo nadějně ale prvotní neuchpěchy je odradili od této cesty a dnešní naconalisticko-xenofobní režim v Rusku na devadesátá léta pohlíží spiš na jako tragický omyl.
Jak si pak vysvětlit žemě jako Jižní a Severní Korea, Čínu a Thaiwan..? Jsou to v podatatě stejní lide a za tak krátkou dobu se stali tolik rozdílní...Andrija

Julius řekl(a)...

Koreje ani Taiwan neznam, nedokazu rici. Ale Cina myslim muj nazor potvrzuje. V Cine vzdy byla silna centralni moc, veliky duraz na konformitu a kolektiv, byrokraticke rizeni (to nemyslim pejorativne, ono to fungovalo) a vule pouzit nasili. Kulturni revoluce (a jine komunisticke vydobytky) byla pouze pruvodnim jevem revoluce. Ve skutecnosti trvala pomerne kratkou dobu. A ani po celou dobu komunistickeho sileni se zakladni charakteristiky cinske spolecnosti nezmenily. A nemeni se tolik ani v soucasne dobe. Zeme je porad rizena centralne, zasadni hodnotou je narodni soudrznost (a to i mezi cinany v emigraci - srovnejte to napriklad s emigrovanymi cechy, kteri vetsinou svojii puvodni vlast odmitaji). Pokud se Cine podari vyporadat se s komunismem, vytvori system ktery bude jiny, nez system evropsky. Muze ekonomicky velice dobre fungovat, muze byt svym zpusobem demokraticky, ale vzdy bude extremne centralizovany, byrokraticky a kolektivisticky. Ostatne, podivejte se na Japonsko.