ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Je potřeba vidět věci tak, jak jsou...bohužel.
Předvolební kampaně právě začínají a Česko zaplavily billboardy. Jednoho z nich, oranžově zvedeného, jste si nemohli nevšimnout. Je na něm Jiří Paroubek a slogan "Evropa nebo Česko, kašlu na to všecko". Kampaň "ČSSD proti vám" je z dílny ODS a jeden můj známý, volič to modrých ptáků, se už nechal slyšet, že díky tomu v příštích volbách ODS volit pravděpodobně nebude - zajídá se mu konfrontační styl, který byl do té doby doménou sociálních demokratů.
Jenže, milý příteli, nic není tak jednoduché. V mé představě ideálního světa by bylo všechno jinak; osobně bych si přál, kdyby politické strany vedly jen volební kampaně věcné a na úrovni. Jaká je však realita? viděli jsme v posledních volbách do krajů a Senátu, jak "věcná" kampaň, o kterou se pokusila ODS, dopadla a co vlastně slavilo úspěch.
Billboard, o kterém jsem mluvil na začátku, se mi osobně nelíbí ani trochu, slogan zoufale postrádá jakýkoliv vtip a byl-li bych nerozhodným voličem, rozhodně by mě takto cílená kampaň neoslovila a nemotivovala. To, že se strana, která má v záhlaví pravicové a konzervativní hodnoty, tímto přiznává k tomu, že útočí na nižší pudy a de facto přebírá zbraně sociální demokracie (jejichž elektorát je cílovou skupinou podobně zaměřených kampaní) rovněž nevítám. Jsem ovšem realista.
Problém, o kterém chci hovořit, se ovšem netýká jen předvolební kampaně. Podobně se totiž dnes chovají ti, co náhle pro stromy nevidí les. Jak si jinak mám vysvětlit jednání různých "pravicových" glosátorů, kteří jsou schopni tleskat pádu vlády? Samozřejmě, jsem ochoten uznat, že některé konkrétní kroky a také personální složení padlé Topolánkovy vlády nebylo zrovna ideální pro jedince vyznávající konzervativně liberální hodnoty. Opět ale připomínám, že musíme vidět věci nikoliv takové, jaké bychom je chtěli mít, ale takové, jaké doopravdy jsou.
A skutečnost je opět taková, že při současné politické kultuře a smýšlení našich spoluobčanů nemáme příliš na výběr. Příznivci poslanců Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela, kteří svými hlasy pomohli Paroubkovi potopit vládu (a ten nic takového nechtěl a troufám si tvrdit, že ani ve svém nejhorším snu nečekal - šlo mu jen o to, rozpoutat mediální haló), velebí tento krok s důvody, že pomůže "obrodit českou pravici". To považuji za nesmysl. Proč? Protože i kdyby nakrásně bylo zvoleno nové vedení ODS, tak v současných podmínkách se leaderem nemůže stát nikdo jiný, než ještě o něco populističtější, levicovější, smířlivější, zelenější a hlavně méně politicky nekorektní osoba než je Topolánek. Komunikační stratégové mají jistě dobře spočítáno, že kdokoliv kdo by ještě více prosazoval tržně libertariánský či konzervativní koncept, měl by to u českého voliče, instinktivně tíhnoucímu k levici, předem spočítané. Bohužel.
Vláda ODS by nicméně měla šanci, kdyby se kocourkovští radní nenadechli k ostudě mezinárodního formátu a nechali jí zdárně dokončit české předsednictví. Stoupající preference Topolánkova kabinetu by mohly v dalších volbách hrát určitou roli, zvlášť když se Jiří Paroubek představil jako vzdorovitý a věčně prskající křeček, zatímco jeho kohorta devastuje regiony a činí čím dál tím větší zmatek. Jakkoliv rozumnější voliči sociální demokracie, není-li toto oxymoron, svému předsedovi za shození vlády věru nezatleskali, jedno třeba přiznat - Jiří Paroubek není pitomec, je to mediálně zdatný stratég a do předčasných voleb svůj elektorát rozhodně přesvědčí, že pád vlády byl jedním z jeho epochálních, či grandiózních úspěchů. A potom nastanou jen dvě možné varianty:
Velká koalice ODS a ČSSD. To je pravděpodobnější varianta, ale za současných podmínek, kdy ODS de facto mobilizuje proti levici, velmi nevýhodná. Za prvé je velmi reálné, že by si "oslabená ODS" nechala klást podmínky od Jiřího Paroubka, který se bude cítit na koni, ať už bude výsledek jakýkoliv. Za druhé by vedla k absolutnímu znechucení voličů - na polarizované politické scéně dnes chybí voličská skupina, která se rozhoduje mezi ODS a ČSSD. To bylo možné za Zemana a Klause, případně ještě za Vladimíra Špidly. Ne dnes. Ten, kdo dnes volí ČSSD, nesnáší ODS a naopak. V případě, že by se velké strany spojily, byla by sice zaručena jakás takás stabilita, zároveň by to však vedlo k velkému posílení extremistů. Právě kvůli tomu, že by obě strany vyslaly svým voličům signál, že jejich vůle jim je vlastně lhostejná.
Další varianta je vláda ČSSD s tichou či otevřenou podporou komunistů. Někteří relativisté dnes peskují ODS za to, že straší komunisty. Já nevím jak ostatní spoluobčané, ale účast KSČM na vládní moci mě upřímně děsí - a spíš jaksi z principu, než že bych se bál dalších politických procesů.
Nechci u nás státní návštěvy ruských generálů ani syrských mírotvůrců - bohatě mi stačí rudozelení protektoři typu Daniela Cohn-Bendita. Je mi zřejmé, že některé praktiky odstupující vlády byly velkým šlápnutím vedle, například takzvaný náhubkový zákon, či některá nesmyslná buzerační opatření, vymyšlená ministrem Langerem. Jsem si rovněž vědom toho, že bývalého nomenklaturního kádra a nestoudného komunistického kariéristu Fischera budeme muset v té Strakově akademii alespoň přes léto nějak přežít. Nicméně vybírejme z toho, co je možné a co možné není, to přenechme pohádkám.
Jenže, milý příteli, nic není tak jednoduché. V mé představě ideálního světa by bylo všechno jinak; osobně bych si přál, kdyby politické strany vedly jen volební kampaně věcné a na úrovni. Jaká je však realita? viděli jsme v posledních volbách do krajů a Senátu, jak "věcná" kampaň, o kterou se pokusila ODS, dopadla a co vlastně slavilo úspěch.
Billboard, o kterém jsem mluvil na začátku, se mi osobně nelíbí ani trochu, slogan zoufale postrádá jakýkoliv vtip a byl-li bych nerozhodným voličem, rozhodně by mě takto cílená kampaň neoslovila a nemotivovala. To, že se strana, která má v záhlaví pravicové a konzervativní hodnoty, tímto přiznává k tomu, že útočí na nižší pudy a de facto přebírá zbraně sociální demokracie (jejichž elektorát je cílovou skupinou podobně zaměřených kampaní) rovněž nevítám. Jsem ovšem realista.
Problém, o kterém chci hovořit, se ovšem netýká jen předvolební kampaně. Podobně se totiž dnes chovají ti, co náhle pro stromy nevidí les. Jak si jinak mám vysvětlit jednání různých "pravicových" glosátorů, kteří jsou schopni tleskat pádu vlády? Samozřejmě, jsem ochoten uznat, že některé konkrétní kroky a také personální složení padlé Topolánkovy vlády nebylo zrovna ideální pro jedince vyznávající konzervativně liberální hodnoty. Opět ale připomínám, že musíme vidět věci nikoliv takové, jaké bychom je chtěli mít, ale takové, jaké doopravdy jsou.
A skutečnost je opět taková, že při současné politické kultuře a smýšlení našich spoluobčanů nemáme příliš na výběr. Příznivci poslanců Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela, kteří svými hlasy pomohli Paroubkovi potopit vládu (a ten nic takového nechtěl a troufám si tvrdit, že ani ve svém nejhorším snu nečekal - šlo mu jen o to, rozpoutat mediální haló), velebí tento krok s důvody, že pomůže "obrodit českou pravici". To považuji za nesmysl. Proč? Protože i kdyby nakrásně bylo zvoleno nové vedení ODS, tak v současných podmínkách se leaderem nemůže stát nikdo jiný, než ještě o něco populističtější, levicovější, smířlivější, zelenější a hlavně méně politicky nekorektní osoba než je Topolánek. Komunikační stratégové mají jistě dobře spočítáno, že kdokoliv kdo by ještě více prosazoval tržně libertariánský či konzervativní koncept, měl by to u českého voliče, instinktivně tíhnoucímu k levici, předem spočítané. Bohužel.
Vláda ODS by nicméně měla šanci, kdyby se kocourkovští radní nenadechli k ostudě mezinárodního formátu a nechali jí zdárně dokončit české předsednictví. Stoupající preference Topolánkova kabinetu by mohly v dalších volbách hrát určitou roli, zvlášť když se Jiří Paroubek představil jako vzdorovitý a věčně prskající křeček, zatímco jeho kohorta devastuje regiony a činí čím dál tím větší zmatek. Jakkoliv rozumnější voliči sociální demokracie, není-li toto oxymoron, svému předsedovi za shození vlády věru nezatleskali, jedno třeba přiznat - Jiří Paroubek není pitomec, je to mediálně zdatný stratég a do předčasných voleb svůj elektorát rozhodně přesvědčí, že pád vlády byl jedním z jeho epochálních, či grandiózních úspěchů. A potom nastanou jen dvě možné varianty:
Velká koalice ODS a ČSSD. To je pravděpodobnější varianta, ale za současných podmínek, kdy ODS de facto mobilizuje proti levici, velmi nevýhodná. Za prvé je velmi reálné, že by si "oslabená ODS" nechala klást podmínky od Jiřího Paroubka, který se bude cítit na koni, ať už bude výsledek jakýkoliv. Za druhé by vedla k absolutnímu znechucení voličů - na polarizované politické scéně dnes chybí voličská skupina, která se rozhoduje mezi ODS a ČSSD. To bylo možné za Zemana a Klause, případně ještě za Vladimíra Špidly. Ne dnes. Ten, kdo dnes volí ČSSD, nesnáší ODS a naopak. V případě, že by se velké strany spojily, byla by sice zaručena jakás takás stabilita, zároveň by to však vedlo k velkému posílení extremistů. Právě kvůli tomu, že by obě strany vyslaly svým voličům signál, že jejich vůle jim je vlastně lhostejná.
Další varianta je vláda ČSSD s tichou či otevřenou podporou komunistů. Někteří relativisté dnes peskují ODS za to, že straší komunisty. Já nevím jak ostatní spoluobčané, ale účast KSČM na vládní moci mě upřímně děsí - a spíš jaksi z principu, než že bych se bál dalších politických procesů.
Nechci u nás státní návštěvy ruských generálů ani syrských mírotvůrců - bohatě mi stačí rudozelení protektoři typu Daniela Cohn-Bendita. Je mi zřejmé, že některé praktiky odstupující vlády byly velkým šlápnutím vedle, například takzvaný náhubkový zákon, či některá nesmyslná buzerační opatření, vymyšlená ministrem Langerem. Jsem si rovněž vědom toho, že bývalého nomenklaturního kádra a nestoudného komunistického kariéristu Fischera budeme muset v té Strakově akademii alespoň přes léto nějak přežít. Nicméně vybírejme z toho, co je možné a co možné není, to přenechme pohádkám.
Komentáře
Komuniste se vnitrne stydi i kdyz se nezmenili, maji problem , socialiste jsou titiz lide kteri problem nemaji. vitr