nekorektně.com

Přečetl jsem si onen blogýsek české mladé antikomunistky a "politické aktivistky", co se snažila šířit osvětu mezi mladými britskými marxisty a tvrdě u toho narazila. A musím říct, že jsem si u toho docela zoufal. Bohužel totiž docela věrně poukazuje na to, co je vlastně špatně v diskuzi mezi "pravicí a levicí". Předně, už podle stylu, jakým je příspěvek napsán, je evidentní, že pisatelka je nejen mladá a naivní, ale také - velmi jemně řečeno - není rozhodně žádný génius  a její písemný projev je, vzhledem k tomu, že se jedná o vysokoškolskou studentku, která se dokonce dostala na studium do Británie, dost nízkého standardu. No co, žádný učený z nebe nespadl, ale pokud se vážně chcete pouštět do tak složitého misijního úkolu, jako je přesvědčování západoevropských marxistů o tom, že jsou pomýleného světonázoru, musíte být intelektuálně na výši a to platí i v případě, že se striktně držíme (univerzálně platné) poučky, že co levičák, to pitomec. Jenže nejde jen ...

V následujících řádcích se chci věnovat pozoruhodnému fenoménu, který se v posledních letech stal v politické diskuzi samozřejmostí. Ať už v médiích, mezi politiky, v hospodách či (zejména) na sociálních sítích.  Jedná se o případ, kdy hojně využívaný argument vlivem nějaké události ze dne na den přestane platit, a jeho zastánci po Orwellovsku dělají, že tento jejich argument nikdy neexistoval. Místo aby se zamysleli nad tím, že když se mýlili v minulosti, mohou se mýlit dál, strkají sami před sebou hlavu do písku a přicházejí bez uzardění s nějakým novým argumentem, kterému omezená záruční doba začíná teprve běžet. Jako problém vidím právě v tom, jak překvapivě rychle některé argumenty zmizely jako pára nad hrncem. Orwellovským slovníkem – byly „vapourizovány“. V následujících řádcích uvedu pár příkladů z posledních let: Charlie Hebdo a studie Po útoku na Charlie Hebdo se u nás vznesla první vlna nechutné antiis...

Po volbách v Nizozemsku se tvrdilo, že Wilders nezvítězil, jelikož část jeho programu převzaly vládní strany. Zdá se, že tuto taktiku nyní začíná využívat Evropská Unie jako celek.  Na převzetí programu opozice není samo o sobě nic špatného, pokud se jedná o sebereflexi a uznání argumentů protistrany. Ovšem pokud jsou názory opozice dlouhá léta podrobovány nekompromisní kritice a ostrakizaci, nelze je jako mávnutím kouzelného proutku vzít za své, jakoby se nic nestalo. Přesně to udělal Guy Verhofstadt v projevu po zvolení Donalda Tuska ,  který momentálně houfně sdílejí eurohujeři a oslavují, jak konečně někdo rázně promluvil na palčivé téma.  Až na samotný závěr lze víceméně s obsahem projevu souhlasit. Erdogan buduje v Turecku autoritářský režim a regulace a byrokracie ničí občany členských států – proti tomu nemůžu říct ani slovo. Evropská armáda za účelem kontroly společných hranic, to už je jen vlhký sen tradičních eurohujerů, nic nového ...

Nejspíš jste to taky už zaznamenali. Gauner Bureš, jenž má z vůle ovcí a bezmozků našlápnuto k tomu stát se kocourkovským premiérem a úspěšně tak dokončit privatizaci jednoho malého státu (poté, co z jiného, sousedního jej vyhnali), úplně změnil styl komunikace na sociálních sítích. Ahoj lidi, mám rýmu, ale fakt pro vás makám. Vidíte? Tady je fotka s Kájou Gottem. A taky jsem chlastal se Špotákovou. A při tom strašném pracovním vytížení jsem si stihnul zajet do cukrárny v Horní Řiti, kde pečou fantastický dortíky. Fakt hustý. Já bych jim to EET i odpustil, ale to víte, ti socani a hlavně ten Kalousek, to oni to vlastně vymysleli. Zítra si jdu dát selfíčko s nejlepším prezidentem Zemanem. Ten je fakt hustej. Možná bych při tom zmáknul vyblejsknout se i s nějakou čtrnáctiletou youtuberkou. Ta už může volit, ne? Ne? Tak její rodiče určitě. Hustý!  A tak dále, a tak dále. Jistě, Bureš si tyhle srdceryvné a kulervoucí hustý posty na facebook opravdu nepíše sám, na to má svoje li...

S každým novým skandálem Andreje Babiše se lidé ptají, co všechno ještě Babišův volič snese.  Domnívám se, že hodně. Průměrný sympatizant hnutí ANO je dle mého názoru totiž zcela smířen s tím, že jeho guru je dotační podvodník, lhář a daňový šizuňk. Andrej Babiš je totiž výjimka. Je to extrém, a svého druhu je jedním z miliónu, proto jeho podvody voliče vůbec netrápí. Aby se člověk mohl stát někým takovým, jako je Andrej Babiš, musel by se totiž na takovou dráhu připravovat již za komunismu a budovat si své impérium desítky let za pomocí vlivných kontaktů a armády bezskrupulózních poradců. Zato drobným podnikatelem se mohl stát takřka každý, pokud neměl vyloženě velkou smůlu. Tak se stalo, že průměrný Babišův volič chodí každý den do práce kolem sousedů a známých, kteří si za stejnou dobu, jakou on strávil na stejné pozici, vybudovali prosperující firmu, obchod nebo hospodu. Bydlí s ním sice stále ve stejné ulici nebo dokonce ve stejném paneláku, ale...

Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Tavárišč Gulaginěv i šéf Nejvyššího sovětu Rusakov Kotěnočkin s nadšením přivítali odhady výsledků československých voleb, podle kterých reakční opoziční síly zůstaly za očekáváními. "Československo, ó Československo, jsi šampion! Srdečné gratulace ke skvělému výsledku," napsal Gulaginěv v blahopřejném telegramu. "Úžasné první odhady," uvedl šéf rumunské komunistické strany Nikolae Lagrescu s tím, že prosocialistické politické strany jsou po volbách na vzestupu. Dodal, že to znamená, že Československo zůstává lidově demokratickou a socialistickou baštou. Šéf poslanců KSSS Genadij Stalinovič okomentoval vývoj v Československu jako citelnou ránu všem protisocialistickým štváčům: "V Ceskoslovensku se vyplatila odpovědná socialistická politika. To je skvělá zpráva pro všechny komunistické a prosovětské politické síly.” Myslíte, že si dělám legraci? Tak si přečtěte box v tomto článku. Ne, vůb...

Tenhle blog vznikl před deseti lety víceméně (nejen) jako reakce na papalášské vystupování tehdejšího vůdce opozice a naštěstí v té době už expremiéra Jiřího Paroubka. Věnovali jsme mu zde řadu textů a poté, co zcela záslužně zmizel v roce 2010 v propadlišti dějin, zcela upřímně jsem doufal, že už o něm nebudu muset nikdy napsat ani čárku. Člověk míní... Už před několika měsíci jsem si začal všímat toho, že Paroubka, který několik let jako by vůbec neexistoval, je nějak náhle všude plno. Začali si ho zvát do diskuzních pořadů, jakási odnož mladých socanů si jej pozvala na debatu, a posléze z něj učurávala. Ach, ten kdyby se vrátil! To by byl panečku jiný předseda, než ten úhořovitý plešatý slizoun, kterého si Andrej Babiš denodenně maže na chleba, výskali si. Pak se objevil v jakési bizarní internetové show, a to už mi blikala kontrolka. Že by přece jen...? A pak přišla ta obří bulvární kauza s rozchodem, kterou rozmazávají všechna média. Samozřejmě, Paroubek se ke svojí manželc...