SPOLEČNOST: Kdo vymýšlí stranám revoluční agendu?

zeleni Za rovnost! Bratrství! Sociální spravedlnost! Úsporné žárovky! Tyhle a další výkřiky slýcháváme dnes a denně od PR agentur jednotlivých politických stran, které se snaží zaujmout voliče nějakým “líbivým” heslem. Překvapuje mne jedna věc – jak je možné, že politické strany nevycítí opravdový potenciál v každém z dotyčných hesel a jen tupě opakuje postoje prefabrikované někde jinde?

Rovnost je hned prvním z cílů, který mi přijde na mysl, když se o ideálech mluví. Jako u ohně platí, že je to dobrý sluha, ale zlý, ba přímo hrozivý, pán. Není totiž rovnost jako rovnost – přesto je vidět bojovníky za tu “špatnou” rovnost na každém rohu, zatímco ta “správná” rovnost, tedy rovnost před zájmy státu, bez ohledu na pohlaví, vyznání, rasu, národnost, atd. – jaksi bolestivě chybí. Idea rovnosti před státem vychází z jednoduchého modelu – my, občané, dáváme část své osobní suverenity nějakému celku, protože se nechceme zatěžovat například zajišťováním naší osobní bezpečnosti – proto máme policii, případně chceme mít někoho, kdo nám zajistí spravedlnost – od toho máme justici. Stát by ovšem, coby společnost námi založená a vydržovaná, měl přistupovat ke každému svému “akcionáři” slušně, tedy podle jasných pravidel. Každý, kdo je “akcionářem” státu (postaru občanem) by tak měl mít nárok na to, aby k němu stát měl stejné povinnosti jako po jiném “akcionáři”, a zároveň aby neměl jeden “akcionář” méně povinností vůči státu než druhý. Jednoduché, není-liž pravda? Bohužel to často nefunguje a snad všichni bojovníci za rovnost co jsem kdy viděl bojovali snad za všechno možné, jenom za tohle ne. Rovnost v soukromé sféře je nehorázný nesmysl, který nemůže nikdy fungovat, protože jak si to lidé zařídí mezi sebou by mělo být přeci záležitostí jejich domluvy, to by za ně neměl řešit stát; a už vůbec ne nějaké “narovnávání dědičných křivd”. Taková rovnost, kterou potřebujeme, tedy že poslanec bude platit stejnou pokutu za rychlost jako neposlanec, Rom dostane za krádeže stejný trest jako Nerom, žena zavraždivší svého muže dostane stejný počet let ve vězení jako v obdobném případě zavraždivší svou manželku muž. Jednoduše to vypadá a ještě jednodušeji lze něco takového zavést do praxe – nestojí to ani korunu, naopak to mnoho peněz státu i soukromým osobám ušetří, protože každý bude vědět, na čem je a systém bude transparentní. Problém je v tom, že tato rovnost, tedy ta opravdová rovnost, se mnoha lidem nelíbí, protože pro ně může být potenciálně nevýhodná, když poruší nějaká pravidla. Bojovníci za rovnost všeho druhu mají zpravidla rádi takovou “rovnost”, která bude znamenat, že jim osobně se dostane do rukou nějaká výhoda, kterou ostatní nemají.

Stejně je to i s takzvanou sociální spravedlností. Je pravda, že chová-li se stát jako rozumný hospodář, vyplatí se mu i rozumně provedená investice. Pokud někdo z ničeho nic ztratil práci, ale je to kvalifikovaný člověk, který holt má zrovna problémy s ekonomickou krizí, má cenu nenechat ho ekonomicky zruinovat, protože se dá předpokládat, že se postaví na nohy a bude státu vydělávat nemalé peníze na daních – pokud nebude mít nic, co by ho dostalo z tíživé situace, odejde do jiné země a bude platit daně jiným. V takovém případě dát někomu pár tisíc po dobu pár měsíců je dobrá investice, protože dotyčný bude vydělávat státu později násobně víc – a tím přispěje k dostatku příjmů, který může pomoci tvorbě vyrovnaného rozpočtu. Kde ale je racionální systematické dotování lidí, kteří by pracovat mohli, ale nechtějí, kteří jsou roky na podpoře a ze kterých stát nikdy nic mít nebude? Světová banka spočítala, že na takové lidi platí Česká republika sto miliard korun ročně. Každý rok by bylo možné, pokud by stát těmto lidem vyplácel naprosté minimum nebo vůbec nic, postavit buď stovky kilometrů dálnic či vysokorychlostních tratí, nebo jednu jadernou elektrárnu. Znovu podotýkám, ročně. Existence takových technologií v zemi by poté logicky pomohla i těm, kterým se podpora přestane vyplácet, protože díky dobré dopravní obslužnosti by pro ně nebyl problém si najít práci v jiném regionu tak, jak za prací například běžně dojíždějí Němci, a to klidně i stovky kilometrů. Nemluvě vůbec o tom, že dát peníze ušetřené neplacením peněz lidem, kteří jen natahují ruku, do infrastruktury, velmi pomůže byznysu, a to jak investicím ze zahraničí, tak rozvoji domácích firem. Mnohem  lépe se totiž rozhýbe ekonomika, když se dá zboží dopravovat rychleji, spolehlivěji a efektivněji, než když to možné není. Nakonec by bylo zaměstnavatelů tolik, že by mohl pracovat každý, kdo by chtěl. Utopie? Ne tak docela, na tom byl postaven německý hospodářský zázrak po druhé světové válce, kdy se z Marshallova plánu zaplatila především infrastruktura, o zbytek už se postarali občané sami. A troufnu si říct, že i bez státních dotací na tom budou dnešní nezaměstnaní lépe, než občané krátce poválečného Německa. Proč nikdo neprosadí jako sociální spravedlnost tohle? Dokonce ani ODS?

Podobný problém je s ekologií. Náš nejpalčivější problém není se zabývat výlučně klimatickými změnami, byť se vyplatí na ně dávat pozor, ale především pečovat o znečištěné prostředí. Ano, Češi žijí v mnohem čistší zemi, než před rokem 1989, ale stále je to smetiště, byť ne tak hrozivé, jako tomu bylo dříve. Jak to, že neslyším politické strany slibovat zasazení se – konkrétnimi kroky – o vyčištění životního prostředí? Ekologickou spalovnu v každém městě, kontejnery na recyklaci do 50 metrů od každého domu, došlápnout si na velké znečišťovatele životního prostředí jako je například Mittal Steel, nebo stavbu nových jaderných elektráren a tím i hození přes palubu horníků v severních Čechách, kteří jsou dnes podobným anachronismem, jako kočí před druhou světovou válkou? Jistě, takovou stranu by dotyční horníci jistě nevolili, protože by nechtěli přijít o práci, kterou umějí, ale copak je ČR země plná horníků? Není náhodou mnohem větší počet těch, kterým těžba hnědého uhlí vadí, než těch, kterým prospívá? Nebo budeme zase ničit další obce a města (dosud jich bylo zničeno od roku 1945 okolo 1600, viz. http://www.zanikleobce.cz/? Stát se chová vůči tomu, jak jím spravovaná země vypadá, pořád dost barbarsky – jak je možné, že to lidem nevadí? Jak je možné, že z toho nikdo neudělá volební program?

Podobným způsobem by se dalo mluvit o dalších tématech, jejichž pravdivé jádro se skrývá pod velmi tlustou vrstvou prázdných slibů a klišé o výše zmíněných ideálech. Proto se ptám – jak je možné, že s něčím takovým se na politický trh s kůží nechodí?

Komentáře

Stýv píše…
"Světová banka spočítala, že na takové lidi platí Česká republika sto miliard korun ročně."

nebyl by nějaký zdroj? než to vmetu svému značně levicově smíšlejícímu spolubydlícímu do tváře, rád bych to měl solidně podložené
Finrod Felagund píše…
Byla to zpráva o tom, kolik stojí diskriminace Romů v ČR - tedy vydržování jich na sociálních dávkách. Zpráva se opírala o oficiální počet Romů v ČR; vzhledem k tomu, že z nich skoro nikdo nepracuje a tomu, že známe celkový počet nezaměstnaných pobírajících podporu, dá se dojít právě k částce dosahující sto miliard korun. Za ty Romy to vycházelo 15 miliard, přičemž jejich počet se odhaduje mezi 250 a 300 tisíc. Lidí pobírajících všemožné dávky je něco přes 1,5 milionu korun. Takže... je to jasné.
Anonymní píše…
No tak to je neco strasnyho!!!! Vyhnat na Sibir zlodeje!
Anonymní píše…
nemusí nic vymýšlet. kopírují majoritní agendu EU.
template píše…
Přesně! Jestli to ale nebude tak, že bezmozek na vágní hesla typu ROVNOST a SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST zkrátka slyší...
gofry píše…
Platiť pracujúcim ľuďom podporu v nezamestnanosti vôbec netreba, pretože takýto človek si sporí práve na horšie časy a dokáže sa o seba postarať. Vyplácanie podpory len zníži motiváciu šetriť. Nehovoriac o tom, že bude treba zaplatiť byrokratov, ktorí sa o mechanizmus musia starať. Zaplatené to bude samozrejme z peňazí pracujúcich, takže by sa im opäť znížilo množstvo peňazí, ktoré si môžu usporiť.

Keď už má byť štát, má sa starať výhradne o tých, ktorí sa o seba postarať nedokážu - tj. mentálne alebo fyzicky postihnutí; schizofrenickí bezdomovci, ktorí nemajú šancu nájsť si prácu a podobne. Ale v žiadnom prípade nie o zdravých dospelých jedincov, ktorí len dočasne nemajú prácu, alebo ju ani nehľadajú.
Petr píše…
Jsem opacneho nazoru na soc. davky. Myslim, ze je zbytecne vyplacet podpory v nezamestnenosti, duchody, materskou apod. Tyhle "jistoty" si dle meho nazoru dokazi lide zajistit sami a levneji.

Naopak, u urcitym skupinam lidi je vyhodnejsi socialni davky poskytovat v dostatecne vysi. V podstate nejde primarne o socialni pomoc (jako ostatne u vetsiny takovychto plateb). Staci si predstavit co by urciti lide delali, kdyby nemeli zadny nebo meli pouze velmi maly prijem. Pak je dobre si uvedomit kolik stoji den ve vykonu trestu, kolik stoji policajt na ulici atd. Pritom vybit je nebo vystehovat v dnesni dobe neni mozne. Jejich navrat k puvodnimu zpusobu zivota, ktery jsme jim v podstate ukradli je neproveditelny. Takze jako jedinou racionalni a nejlevnejsi moznosti je je radeji jim to "vypalne" pravidelne vyplacet. Jine reseni jsou podle mne neefektivni nebo drahsi.
Anonymní píše…
Petr:

A co treba v souvislosti odebrani socialnich davek lidem s patologickymi projevy rozsirit soucasny pomerne prisna pravidla sebeobrany takovym zpusobem ze by nebylo nutne pouzit obranu primerenou. Konkretne recno, obcan by mel pravo pouzit kuprikladu strelnou i na toho kdo prcha s jeho penezenkou ci mobilem, aniz by mu hrozilo, ze bude odsouzen za neprimerenou obranu (dnes ma tuto moznost teoretickz, ale je prakticky jiste ze se mu nepovede v podobnem pripade obranu obhajit jako primerenou).

Zivotnost recidivistu v drobne trestne cinnosti by se mohla pocitat na nekolik malo pokusu, nebot napadeni zajmu chraneho ustavou a listinou zakladnich prav a svobod obcanu (pravo na svobodne osobni vlastnictvi) je situace vylucujici trestnost konani, smerujici k omezeni zmineneho, ze strany druhe osoby (zlodeje). Dle meho by stacilo dle teto logiky narovnat legislativu a vyrazne by to pomohlo branit lidem sva prava vlastni silou bez prime intervence neohrabaneho a neefektivniho statu.

Nebojim se ani promeny nasi zeme v "divoky zapad", jsem presvedcen ze po par vyhrocenych incidentech ktere by koncili smrti utocnika by doslo ze strany lidi inklinujicich k podobnemu patologickemu chovani k prehodnoceni jejich priorit a pohledu na jejich roli ve spolecnosti.

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem