EVROPA: Lichtenštejnská Pandořina skříňka

neděle 24. května 2009

Po dlouhé době přišly opět na přetřes záležitosti česko-lichtenštejnských vztahů. Česká republika Lichtenštejnsko neuznává, stejně tak neuznává Lichtenštejnsko Českou republiku. Co brání oběma zemím navázat slušné vztahy? Zločiny člověka, který se podle zákona zasloužil o český stát. Edvarda Beneše.

Rodina Lichtenštejnů před druhou světovou válkou měla své samostatné, svrchované a na bankovním tajemství založené striktně neutrální knížectví, které má dosud - uznané od roku 1815 jako samostatný stát. Přesto ovšem žila rodina ve Vídni a zároveň vlastnila rozsáhlé majetky mezi jinými na Moravě - kupříkladu Lednicko-valtický areál, zámky v Adamově, Branné, Břeclavi, Bučovicích, Moravské Třebové, Moravském Krumlově, Litovli, Plumlově, Velkých Losinách, Zábřehu na Moravě, Krnově a mnohé paláce v Olomouci a v Praze. V roce 1938 během anschlussu uprchla před nacisty domů do Lichtenštejnska, které bylo, stejně jako Švýcarsko, po dobu celé druhé světové války neutrální. Po druhé světové válce se Lichtenštejnové opět ujali svého majetku ve Vídni, ovšem totéž jim nebylo dovoleno v Benešově Československu. Rodina Lichtenštejnů neměla československé státní občanství - což samozřejmě do roku 1938 za první republiky nijak nebránilo tomu, aby spravovala svůj majetek v Lednici. Přesto Edvard Beneš na základě dekretu č. 5/1945 Sb. jménem "Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů" znemožnil Lichtenštejnům kontrolu nad svým majetkem - a tento byl převeden do majetku státu, tedy jednoduše řečeno, byl ukraden. Na základě prostého faktu, že Lichtenštejnové neměli československé občanství a mluvili německy jim bylo ukradeno dvě stě let staré dědictví rodu - aniž by kolaborovali s nacisty či osnovali cokoliv proti Československé republice.

Jak byla tato krádež provedena? Aby se Beneš vyhnul argumentu Lichtenštejnů, tedy že jsou svrchovaní a nelze na ně vztahovat jakékoliv "němectví", přestal uznávat svrchovanost a nezávislost Lichtenštejnska a prohlásil za realitu, že Lichtenštejnsko se uznává jako součást Německa a tudíž by Lichtenštejnové měli pykat coby Němci. V reakci na to Lichtenštejnsko recipročně přestalo uznávat Československo a jeho území uznalo jako součást Rakouska. Po rozdělení Československa v roce 1993 Lichtenštejnsko uznalo Slovensko, Českou republiku ovšem nikoliv (proto čeští občané například pracovní víza pro lichtenštejnské knížectví musejí vyřizovat ve Vídni) - a Česká republika dosud Lichtenštejnsko neuznává kvůli výše uvedeným majetkům.

Uznání Lichtenštejnska by totiž automaticky znamenalo uznání vlastnictví těchto majetků Lichtenštejnskou rodinou a přiznání se ke krádeži. Proč to stát nejspíš neudělá? Protože by musel přiznat i další krádeže - například krádež obuvnického průmyslu ve Zlíně patřící firmě Baťa ze dne 27. října 1945 - a přejmenování na Svit. Firmu Svit sice po revoluci firma Baťa převzala, ovšem koupí, nikoliv restitucí - stát tak, pokud otevře případ Lichtenštejnů, bude muset přiznat i svou vinu v krádeži majetku rodiny Baťů. Stejně tak by musel přiznat, že okradl a musí vrátit majetek rodině Harrachů či Kinských, kterým stejným způsobem šlape po vlastnickém právu.

Je smutné, že Česká republika roku 2009 je státem, který se zuby nehty drží majetků, které ukradla i proti vlastnímu dobovému právu, o standardním právu, jaké se uznává v demokratických zemích ani nemluvě. Najde se někdy v budoucnu politická vůle k odčinění těchto zločinů? Budou příští generace ochotny přiznat, že drží nepoctivě nabytý majetek? Případ Lichtenštejnů je lakmusovým papírkem síly českého lumpenproletariátu. Jak se zabarví?

10 Comments:

Jan Schneider řekl(a)...

Aniž bych chtěl polemizovat s hlavní tezí článku, děsí mě lehkost, s níž autor charakterizuje předmět svého zájmu jako "na bankovním tajemství založené striktně neutrální knížectví"! Řekl bych, že toto knížectví toho má moc na hlavě, a kdyby to bylo máslo, bylo by to ještě moc dobré! Z nedávné akce BND, která zakoupila disketu s (pravda, ukradenými) daty o majitelích účtů v tomto "na bankovním tajemství založeném knížectví", vyplývá, že toto knížectví profituje z daňových úniků v jiných státech (což není sranda, daňový únik např. v USA je těžce sancionovaný federální zločin!) - a jistě není od věci tušit, kdo další má zájem na existenci těchto lokalit, zcela odmítajících mezinárodní právní pomoc v oblasti praní špinavých peněz (proto musela být ona disketa ukradena). Mnohem horší však je, že tato situace existovala již za války, podobně jako ve Švýcarsku, které se poslední dobou bolestně vyrovnává s vlastní minulostí a přiznává, že jejich bohatství je z velké části založeno za zcizení a dlouhodobém (ne-li dosud) vlastnictví majetků obětí holokaustu. Takže by bylo dobře vidět celý kontext - z čehož by vyplynula žádoucí zdrženlivost.

Finrod Felagund řekl(a)...

I když se Vám to, pane Schneidere, může zdát nespravedlivé, tak banka nemá žádnou vinu za to, čí peníze tam leží. Jsou-li to ukradené peníze, má vinu ten, kdo je ukradl. Banka je banka, tu nezajímá, odkud jsou peníze, které tam někdo vložil na účet.

Jan Schneider řekl(a)...

Nezlobte se, ale je to přesně naopak. Banky v civilizovaných zemích se shodly na bankovních standardech, mezi něž patří zásada KYC (know your customer). Všechny prestižní banky se snaží dosáhnout a udržet tyto standardy, ať již je o FATF, OECD, Wolfsberg Principles. Dodržovat tyto standardy je však náročné a tak na konto těchto civilizovaných bank parazitují různá "nespolupracující teritoria" - jako Nauru, Bahamy, a svým způsobem i některé evropské "černé díry". Celosvětově je vyvíjen tlak na tyto parazitující enklávy, aby se vřadily mezi civilizované země a obchodovaly korektně, čímž by se pro podvodníky a zloděje a vrahy ztížila možnost, jak těžit ze svých zločinů - což jest skutečně celosvětová a velmi chvályhodná snaha. Čili opakuji - civilizace došla přesně k opačnému závěru, než Vy - banky musí zajistit, že s největší možnou pravděpodobností manipulují s penězi, jejichž původ je vysvětlitelný a obhajitelný. Nevím, z jakého důvodu zastáváte svůj názor, ale rozhodně nevychází z tendence prosazované prestižními institucemi. Naopak.

Finrod Felagund řekl(a)...

Podívejte se, já z morálního hlediska nesouhlasím s tím, co dělají banky v oněch "černých dírách", ale i když se mi to nelíbí, přiznávám, že pokud uznáváme takové věci jako pozitivní právo či suverenitu státu, tak s tím bohužel nemůžeme nic dělat. A po pravdě řečeno já ani nechci - to, že zločinci celého světa využívají tyto banky pro své potřeby je daň za svobodu, které to uspořádání, které máme, poskytuje.

Jan Schneider řekl(a)...

Buď se mi nedaří Vám to vysvětlit, nebo jste úplně vedle. Nicméně, Vaše argumenty z oblasti "pozitivního práva" či problematiky "suverenity státu" jsou zcela mimo mísu. Standardy, o nichž jsem psal, se totiž dají charakterizovat nikoliv jako ("svobodu omezující") zákony, ale pouze jako dobrovolná sebekultivace "cechu". Vychází i z toho, o čem píšete - bankéřům se hnusí být nástroji, jež zločincům pomáhají zastírat původ jejich zločinně nabytých majetků. Čili na rozdíl od teoretických, v naší zemi stereotypně, nesmyslně a dogmaticky omílaných pouček o "svobodě" a výčtu toho, co za tento abstraktní pojem musíme platit, se tito veskrze konzervativní a svobodymilovní představitelé bankovnictví svobodně rozhodli podrobit odvětví svého podnikání jisté seberegulaci. Myslím, že by i v tomto mohli sloužit za vzor. Jejich láska ke svobodě totiž nedělá z abstraktně pojímaného pojmu zlaté tele, jemuž by měla být obětována i spravedlnost. Svoboda bez spravedlnosti není svobodou, ale svévolí. Standardy, prosazované prestižními bankami, jsou však výrazem svobody odpovědné, ctící spravedlnost.

Petr řekl(a)...

Jeste stesti ze je tak mnoho tech hodnych bankeru milujicich svobodu, kteri zcela DOBROVOLNE prijimaji ty seberegulujici zasady a tak malo tech nespolupracujicich a parazitujicich, ktere musime donutit k tomu, aby se jim hnusilo byt nastroji zlocincu a kterym jsme nuceni vykradat sejfy.

Anonymní řekl(a)...

"že toto knížectví profituje z daňových úniků v jiných státech"

Nenechať sa okrádať štátom pomocou daní má byť niečo zlé?

Anonymní řekl(a)...

Lichtenštejnové v konci války poskytli azyl ruským dezertérům, které zverboval Hitler. To je dostatečný akt podpory říšské politiky a nepřátelství k protihitlerovské koalici. Kromě toho mít v protektorátu majetky a nepodlehnout arizaci, to chtělo prokázat loajalitu k vůdcově politice a třetí říši.

Anonymní řekl(a)...

Ke konfiskaci majetku rodu Lichtenštejnů docházelo, již od vzniku českého státu. např. zámek v Kolodějích byl konfiskován r 1919. Rod Lichtenštejnů, byl vždy věrným spolupracovníkem německé Habsburské dynastie. A podílel se na útlaku českého národa i v období Rakousko-Uherské monarchie. Od dřívějších prohřešcích se dají popsat stohy papírů. Ještě očekávám, kdy Habsburkové vznesou územní požadavky na Český stát a vy a Vám podobní je budete podporovat. Historické kyvadlo se opět vychyluje, ale na úplně opačnou stranu. Fakta jsou překrucována, explicitně vybírána a nejsou vůbec viděna v historickém kontextu té doby.

Anonymní řekl(a)...

Za Beneše, mj. národního socialistu, panslavistu a obdivovatele Stalina, se každý slušný Čech musí stydět. Stejně, jako se musí stydět za vytrvalé krádeže prováděné ve velkém od 9. listopadu 1918, kdy vyšel zákon o obstavení velkostatků, což byl první hrubý zásah do soukromého vlastnictví. Česká šlechta se o své majetky starala vzorně, živila tisíce osob, pečovala o krajinu bez ohledu na zisk či ztráty. Jak se odvděčili Čechové? Sebrali jim, co mohli a tyto krádeže stále obhajují. Navíc prokázali, že se ve valné většině o tento ukradený majetek (včetně liechtensteinského) neumí postarat. V případě Liechtensteinů je navíc český (československý) postup obrovský mezinárodní průšvih, s nímž jsou spokojeni jenom sami Češi. /Zay/