SPOLEČNOST: Kde se bere odpor vůči netechnickým vědám?

středa 16. dubna 2008

V české společnosti je velmi silně zakořeněna myšlenka, že některé vědy jsou vlastně jen "buržoasními pavědami" a jejich studium je vhodné akorát pro ty, kteří neumějí "něco pořádného" (většinou se tím myslí škola typu ČVUT). Přitom na západě je o ekonomy, politology či sociology velký zájem. Čím to je?

Předně v České republice má většina lidí pocit, že ekonomii, politologii i sociologii přeci musí rozumět každý, a to nejlépe už po pátém pivě. V ekonomickém "pravěku", tedy v době, kdy zabývat se ekonomií coby naukou o trhu a penězích znamenalo "smrdět", protože to "hrabání se v penězích" byla přeci nízká činnost nehodná vysokých učenců, bylo vcelku běžné útočit na Židy z důvodu jejich bohatství. Tento specifický druh antisemitismu (o těch ostatních není článek, ty pomiňme) byl postaven na závisti, která se ptala "jak je možné, že ten Žid má a já nemám"? Dnes by se automaticky nabízela odpověď - protože byli dobří v ekonomické teorii, ale tehdejší ne-Židé to radši svedli na to, že ke svému majetku přišli nepoctivým způsobem. Tento příběh je pro dnešek poměrně inspirativní, protože i když dnes snad už nikdo soudný nepochybuje o důležitosti ekonomie (i když, pravda, za bolševika se mluvilo o tom, že kdo je ekonom vlastně jakoby ani neměl VŠ), stále zůstávají ve společnosti velmi hluboce zakořeněné předsudky o nepotřebnosti politologie a sociologie.

Nejprve se podívejme na to, co vlastně politologie a sociologie je a čím se zabývá, abychom mohli zhodnotit její prospěšnost ve společnosti. Politologie, coby primárně nauka o polis, tedy státu a jeho uspořádání, prošla během 20. století poměrně velkým vývojem, který skončil přibližně na tom, že existuje několik odvětví toho, čemu se souhrnně říká politické vědy. Mezi ty patří politologie, mezinárodní vztahy, politická geografie, politická filosofie a geopolitika.


Politologie se zabývá především volebními, stranickými a ústavními systémy, jejím úkolem je zejména ve specifických podmínkách kdekoliv na světě "sepsat" konstrukci státu, aby byla co nejefektivnější. Tedy jak se bude volit, kdo se bude volit, kolik komor má mít parlament, jaké má být rozdělení moci, kolik má být mandátů, obvodů, jaký systém se má pro volbu vybrat (poměrný, většinový a jejich mnoho variant), jak mají být nastaveny pravomoci aby zároveň měla každá instituce legitimitu a aby se pokud možno vycházelo z premisy, že občan (lid) je zdrojem veškeré moci ve státě, ale zase aby se mu nedalo těch přímých pravomocí moc, aby se stát nezadrhl na nekompetentnosti běžných občanů v posuzování složitých otázek, a tak podobně. Předpokládám, že člověk opovrhující politologií bude na takovém místě ústavu sepisovat z vody či luštit z křišťálové koule, případně bude z oné křišťálové koule zjišťovat, jaký že to vliv má supersmíšený volební systém v Maďarsku na výsledky parlamentních voleb. A že je to nezajímavá informace? Možná v Čechách ano, ale minimálně v Bratislavě mají pocit, že se bez takové informace neobejdou. A to už znamená poptávku po lidech odpovídajícího vzdělání.


Co se týče mezinárodních vztahů, tak to je vědecká disciplína, která se primárně snaží o to zjistit, jak je optimální vyvážit suverenitu státu s členstvím v různých aliancích, ekonomických organizacích (typu EHS, Mercosur, ASEAN, ...) tak, aby to bylo pro tu kterou zemi nejpřínosnější. Je mi jasné, že se vyskytuje hodně lidí, kteří jsou schopni zejména v Trokavci vyřvávat slovo neutralita stejně jako se najdou jiní, shodou okolností na tomtéž místě, kteří by rádi viděli plné začlenění České republiky do Ruské federace, ale soudnému člověku by mělo být zřejmé, že má-li se určit strategie pro ČR jak moc své suverenity předat výš, aby to neohrozilo státoprávnost, ale zároveň aby to maximalizovalo výhody, musí se na to pozvat odborníci. Kde odborník není, tam to dopadá jako v Bělorusku, kde veškerou zahraniční politiku své země určuje autokrat Lukašenko, který způsobil, že ačkoliv kolikrát básní o maximální suverenitě Běloruska (ačkoliv myslí vůči Západu), fakticky je jeho země jednou z ruských gubernií.


Politická geografie se zabývá především otázkou kde jsou na světě jaké zdroje, a otázkou jaký tyto zdroje mají vliv na tamní politické uspořádání. Politická geografie se tak, stejně jako geopolitika, snaží analyzovat současnou situaci tak, aby byla schopná do budoucna předpovědět vývoj politické situace v určité oblasti v závislosti na místní populační skladbě, nerostných surovinách atd. Velmi dobrým "materiálem" pro tuto vědu je například Irák - jak se vyvine do budoucna situace v zemi, kde jsou tři navzájem se nemilující etnika a velké zdroje ropy převážně v jedné z těchto tří částí? Tuto otázku si pokládá dnes na světě opravdu hodně lidí a zajímalo by mě, jak by se mohla řešit, kdyby na ni neexistovali odborníci.


Politická filosofie řeší kromě klasického hledání "ideálního státu", respektive té základní premisy, od které se má stát stavět (dnes je uznávaná ta, že lid má být zdrojem veškeré moci ve státě, ale i to je výsledkem politické filosofie), které je do značné míry pouze akademické, zejména otázku politicikých ideologií. Kdo je přítel a kdo je nepřítel? Jak si na Blízkém východě vybrat spojence a kdo nás bude ohrožovat? Jak se liší íránský politický islám od saúdského wahhábismu a co to znamená pro oblast? Co je to kemalismus a jak se projevuje na armádě, zákonodárství a podobně? Je komunismus opravdu z principu zločinný? Je nacismus opravdu z principu zločinný? Jaké jsou rozdíly mezi nacismem a fašismem? Jak se neonacismus vyvinul z nacistických ideologií? To všechno jsou otázky, na které dává politická filosofie odpovědi - a velmi by mě zajímalo, kdo by byl schopen veřejně vystoupit s tím, že odpovědi na tyto otázky nejsou důležité. Ano, v hospodě po pátém pivu přece "každý ví", že "všichni ti mohamedáni jsou svině" či "komunismus je vlastně fajn, akorát ti lidi to zmršili". Nicméně kdybychom se my - a zejména kdyby se Američané za dob studené války - orientovali na základě takové "dojmologie" místo kvalitních výsledků politické filosofie, dodneška by si Češi mezi sebou soudruhovali. Kdo ví, možná to je to, po čem se těm, kteří označují tuto vědu za "tlachání o ničem", stýská.


Geopolitika je vědní obor, který vidí svět jako šachovnici s velkým množstvím aktérů všeho druhu (nejde jen o státy, ale i o teroristické organizace, náboženství a sekty, globální korporace, INGOs typu Greenpeace, Amnesty International a podobně), z níž se snaží na základě vědeckého (a zde často matematického) přístupu nalézt odpověď na ono základní kdo s kým proti komu. Geopolitku zajímá, jaký vliv na vytváření spojenectví či nepřátelství mezi subjekty má naprosto cokoliv, etnickou skladbou území počínaje, přes místní nerostné suroviny, ideologie, historické aliance a zkušenosti, jazykové rozdíly a vybaveností zbraněmi konče. Je to právě geopolitika, která se snaží najít odpověď na otázku jak skoncovat s islámským terorismem a al-Káidou. Před sto lety se boj proti nepříteli svěřil generálům. V současné době to není možné, protože armáda sama o sobě nemá zázemí, nemá lidi na to, aby dokázala rozlišit súfický od wahhábistického islámu či Paštuny od Peršanů. Ano, armáda zná odpověď (spolu s tajnými službami) na to, kolik mají Rusové mezikontinentálních balistických střel (ICBM), jakých a kde. Ale je úkolem geopolitiky zjistit, co s těmi raketami hodlají Rusové udělat. Pro tento účel se nejčastěji používá aplikovaná teorie her, kdy se vytvoří strom možností rozhodování a vypočítá se pravděpodobnost chování Ruské federace tak, aby bylo zřejmé, na co je třeba se připravit. Zajímalo by mě, jak by Franta z hospody, který nadává na "ty netechnické příživníky", odpověděl na takovou otázku. Nejspíš by to "neřešil", případně by přišel s tím, že "nic takového přeci není možné". V historii známe dost příkladů, kdy tento přístup vedl k okupacím a genocidám.


Co se týče sociologie, nemohu osobně podat přesvědčivou obhajobu této vědy, neboť sociologie není mým oborem, přesto bych rád podotkl, že sociologie je vědou, která se snaží na základě empirických údajů (statistiky) například předpovědět výskyt problematických jevů ve společnosti, jak s nimi bojovat a podobně. Sociologie je velmi důležitou vědou například pro kriminalisty, protože dává odpovědi na otázky jako jaký bude v jakém prostředí bujet zločin. Předpokládám, že hospodský všeználek by určitě přišel s okamžitým řešením typu "no tak bude chodit víc policajtů a je to" - ale musím ho zklamat, takhle to opravdu nefunguje.


Na závěr bych chtěl dodat, že tímto článkem se nesnažím říct, že by technické či přírodní vědy neměly na světě své místo, samozřejmě že mají, jejich důležitost nijak nezpochybňuji. Pouze se stavím zásadně proti tvrzení, že je politologie či sociologie pouze nějaká pavěda či novodobá obdoba marxismu-leninismu. Velmi mě mrzí, když slyším mnoho vzdělaných lidí, kteří by měli mít schopnost logicky myslet, podobné odsudky. Samozřejmě, že se studují mnohé "vědy", u nichž by se dalo s úspěchem pochybovat o jejich účelnosti, například tzv. gender studies, nicméně to ještě neznamená, že věda o něčem tak důležitém jako "jak to tady celé zorganizovat, aby to fungovalo" s takřka třítisíciletou tradicí (můžeme-li Démokrita formulujícího atom považovat za fyzika, bez problémů můžeme Aristotela či Platóna považovat za politology) je pavědou.

15 Comments:

Anonymní řekl(a)...

myslím, že je to spíše naopak, technické vědy jsou "blééé" a všelijaké blábologie mají image velikosti ega Jiřího "Sexymozka" Paroubka

Finrod Felagund řekl(a)...

To jste asi nikdy neviděl třeba diskusi na Neviditelném Psu... Nehovořím o tom, co se k Vám line z veřejnoprávní televize, ale o tom, co si říkají lidi mezi sebou. A o tom je článek.

Klára řekl(a)...

Některým technicky vzdělaným lidem to prostě nevysvětlíš (a není to záležitost politického přesvědčení). Třeba u nás v rodině (rodiče oba inženýři) panuje přesvědčení, zjednodušuji, že "humáče" snad až na práva a jazyky jsou k ničemu, protože člověka neuživí, resp. mohou se jim věnovat jen nadšenci, protože v technických a přírodovědných oborech je lepší uplatnění a platy.

Anonymní řekl(a)...

kolik sociologů je zapotřebí, aby zašroubovali žárovku?? hi hi

Finrod Felagund řekl(a)...

anonymní: od toho jsou údržbáři, ne sociologové, nebo se snad pletu? Sociolog-statistik si umí vydělat peníze na to, aby zaplatil člověka, co zašroubuje žárovku. Tomu se říká kapitalismus, vážený pane.

Anonymní řekl(a)...

Ještě mně dodatečně napadlo, že to může souviset i se zkreslenou představou o náročnosti studia. Pokud člověk nikoho takového nezná, aby si udělal konkrétní představu, tak pro některé lidi jsou, zjednodušuju, "humáče" o tom, že se "našprtají učebnice", kdežto u exaktních oborů se musejí umět "počítat vzorečky", takže dotyčný musí být "chytřejší" :-)

Finrod Felagund řekl(a)...

anonymní: Může. Nicméně měl jsem spolužáky, kteří si o politologii mysleli totéž, že se stačí jen něco naučit, a víte, kde jim je konec? Vyletěli ze školy nebo mají přerušené studium. Ono to jaksi totiž nestačí, kdo prostě nemá v hlavě mapu světa s tisíci imaginárními špendlíky a pospojovanými desetitisíci různých vláken, a kdo se v tomhle nevyzná a není schopen z toho okamžitě kdykoliv něco vydedukovat, třeba dostuduje, ale nikdo ho nezaměstná. To, co si ti, co politology zaměstnávají, na nich cení, nejsou ani tak ty vědomosti (ty se dají načíst z knihy), ale musí to být především velmi dobré analytické myšlení, schopnost dát v jednu chvíli do souvislosti opravdu desetitisíce informací a něco z nich dostat. Na tom často závisejí i lidské životy (kdo myslíte, že vede boj proti terorismu - armáda to není). TO je to, co má politolog umět, a to je mnohem náročnější, než se naučit spočítat pár věcí na stavebce.

Anonymní řekl(a)...

Dodneska jsem se domnival, ze humanitni vedy obcas k necemu dobre jsou. Po precteni clanku uz si to u vetsiny nemyslim ;) Vyjimkou je samozrejme ekonomiw, ale tam je vyuka obecne na ne moc dobre urovni.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den.

Tipuji: Autor článku je neocon :-)

Pro praktické zkušenosti s politikou doporučuji práci na obyčejné radnici. Vyšší politika pánů Kalouska/Topolánka/Paroubka neposkytuje mnoho následováníhodných příkladů.

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si ještě odpověď na otázku:
"Kde se bere odpor vůči netechnickým vědám u mně?"

Ekonomie: Moje skromná zkušenost s absolventy VŠE je taková: Excel neumí, má dáti/ dal znají pouze teoreticky, jazyková vybavenost průměrná.

Politologie: Při stavu politiky, kdy máme na radnici odsouzené recidivisty, nedovedu se přinutit ke kladnému pohledu na to co z FFUK vychází.

Sociologie: Kolik sociologů pracuje v terénu s lidmi, kteří potřebují pomoci od společnosti? Neviděl jsem jediného. Studií pro Brusel jsem viděl několik.

Psychologie: 30% studentů se hlásí na psychologii, aby si vyřešilo svoje osobnostní problémy, mizivé procento vidí jako cíl studia pomáhat lidem v krizových situacích.

Zde jsou popsány moje negativní pocity vůči těmto - ne vědám, ale konkrétním příkladům absolventů.

Najdou se i pozitivní příklady, ale zde je odpověď na otázku v titulku.

Anonymní řekl(a)...

Ten odpor vůči technickým vědám je také zajímavý, většinou jen řeknou že nemají na matiku, přitom když někdo projeví alespoň trochu snahy a alespoň elementární schopnosti nebude mít nikdy problém studovat techniku a přírodovědu, naopak takové přátelské prostředí jen tak někde nenajdete

pan kopferkingl řekl(a)...

Vážený pane Ruščáku. Rozdíl mezi technickými a společenskými vědami je, a teď to myslím opravdu bez urážky, že společnské vědy nejsou vědy. Neříkám ale že jsou apriori špatné. Totiž, úkolem přírodních věd je popis tohoto světa. Naproti tomu úkolem společenských věd je učinit tento svět lepším. Podle této definice je např. klinická psychologie věda (odvar z psychiatrie), sociální psychologie už ne.

Vy berete odpor k spol. vědám z pohledu čecháčkovské zaprděnosti. Já ale z jiného pohledu. Společenské vědy nejsou a nemůžou být objektivní, vždy tedy slouží někomu, nějakému politickému proudu (viz multikulturalismus, gender.studies, Fakulta humanitních studií UK...). Tzv. společenští vědci skutečnost pouze nereprodukují (jako přírodovědci), nýbrž ji i nějak interpretují. Často v něčím zájmu. Většina společenských vědců (nemyslím tím hned Vás) jsou poplatní nějakému názorovému proudu, mnohdy módnímu (multikulturalismus, humanrightismus...). Jsou to novodobí kněží, akorát fylosofii-theologii nahradila filosofie-sociologie. Společnost je nové božstvo a společenské vědy nové náboženství.

pan kopferkingl řekl(a)...

A ještě něco, studuji technický obor a zajímám se o matematiku a můžu Vás ujistit, není to jak říkáte "jenom o tom naučit se počítat pár vzorečků". Vyšší matematika a technické obory od ní odvozené není jen bezduché počítání (to bylo možná na základce). Skrývá se v tom kus filosofie (ale na taková, jako kavárenské filosofování o smyslu bytí moderního Evropana). Neboť na stejných univerzálních matematických zákonech je založena příroda neživá i živá, dokonce i lidské jednání. Podívejte se třeba na kvantové fyziky, lidé jako Enriko Fermi, Stephen Hawking, Paul Dirac jsou lidé, kteří skutečně nahlédli do tajemství světa.

Anonymní řekl(a)...

Po precteni clanku si myslim, ze spravnejsi otazka je: "Kde se bere odpor vůči technickým vědám?"

Finrod Felagund řekl(a)...

pan kopferkingl: Předně Vám děkuji za to, že jste popsal svůj názor, cením si toho, protože mi to může pomoci v pochopení, proč jsou společenské vědy někdy tak nepopulární. Nicméně myslím, že jste trochu vedle, protože Vám uniká (pravda, v češtině ne úplně zřejmý) rozdíl mezi vědami společenskými a humanitními - v češtině se tato dvě slova používají často jako synonyma. V angličtině je to ovšem odlišné - Social Sciences a Humanities jsou naprosto odlišné věci a jak vidíte, tak to druhé se ani "vědy" nejmenuje. Social Sciences, tedy poltiologie, ekonomie, sociologie a teorie mezinárodních vztahů jsou vědy, naprosto plnohodnotné, které se nesnaží o to ideologicky měnit svět (jak se domníváte), ale vědecky popisovat zákonitosti toho, jak funguje společnost a jak fungují její procesy (a posléze to nějak aplikovat). De facto není velkého rozdílu mezi sociologií, ekonomií a politologií na jedné straně a třeba etologií v biologii, či rovnou biologií celou na straně druhé. Politologie se snaží odpovědět vědecky na otázku: jak funguje moc? Kde se bere, jaké jsou kauzality, tedy jaký jev nastává pokud se vloží určitá proměnná, etc., ekonomie dělá totéž s trhem a sociologie se společností. Sociologie se snaží odpovědět na otázku jak funguje (představte si to jako stroj) společnost? Ostatně asi se shodneme na to, že odborníků jako takových je třeba. Koho byste zaměstnal, pokud byste byl ředitel tajné služby či ministr obrany, kdybyste chtěl člověka, který Vám analyzuje všechny procesy v současném světě a propočítá Vám, co musíte udělat, aby například nikdo nezaútočil na Vaše občany? Politologa, nikdo jiný na to vzdělání nemá, politolog je přesně na tohle školený. Jste šéf politické strany a chcete uspět ve volbách? Sociolog Vám udělá detailní rozbor toho, jak funguje společnost a Vy pak víte, koho, jak a čím oslovit, abyste vyhrál. O etice takového počínání se nebavím, nicméně je, doufám, zřejmé, že v tom je vidět to, co dělá vědu vědou. Akorát místo toho, abyste to aplikoval na neživou či živou přírodu, aplikujete své poznatky na lidskou společnost. Společenské vědy nemají nic společného s Humanities, tzn. tím, co se přednáší například na Vámi zmiňované FHS UK (o té se na fakultě, kterou jsem absolvoval, vyprávěly vtipy takové, že člověk nevěděl, má-li se smát, nebo má-li brečet, ostatně často jsme ji nazývali Fakultou hledající smysl). Společenské vědy nemají nic společného ani s tvorbou ideologií, ani s multikulturalismem. U společenských věd platí jedna důležitá věc - chcete-li dobře a dlouho vládnout, vyhrát volby či prodat produkt, potřebujete společenské vědce. Jako amatér totiž nemáte šanci, protože Vaše konkurence ty společenské vědce už má a tak prodá více, dříve a lépe než Vy...