SPOLEČNOST: Proč si pragmatici a bojovníci nikdy neporozumějí?

neděle 18. dubna 2010

imagesNárody, etnika, společnosti všeho druhu se na celém světě dělí v zásadě do dvou skupin – na pragmatiky a romantické bojovníky za principy, hrdost a zachování tváře. Klasickými pragmatiky jsou Skandinávci, Číňané, Švýcaři nebo Češi, klasickými romantickými bojovníky jsou Poláci, Rusové, Řekové či Srbové. Každý, kdo kdy zažil diskusi o hodnotách a prioritách té druhé strany, mi dá za pravdu, že je komunikace v takovém případě velmi obtížná.

V následujících případech trochu přeženu abych poukázal na princip, který platí, třebaže samozřejmě existuje mnoho případů jedinců, kteří pod takovou charakteristiku nespadají. Čech nikdy nepochopí, jak může Polák či Srb umírat za nějaké ideály, když na zemi žije v chudobě, blátě a nepohodlí; jak se může urážet na celý život kvůli ztrátě tváře či někoho nesnášet už jenom proto, že ho nesnášel otec, děd i praděd. Stejně tak Polák či Srb nepochopí, jak může Čech přenechat svou z emi bez boje, když vidí, že by se moc umíralo – pro ně je to známka neuvěřitelného zbabělství, které není ospravedlnitelné ničím. Mohou lidé reprezentující tyto dvě skupiny spolu vůbec něco vytvářet? Mohou, ale bez obrovské trpělivosti, ochoty naslouchat druhé straně a ztráty víry ve vlastní jedinečnost a vlastní neomylnost to půjde jen velice těžko.

Člověk vychovaný v pragmaticky založené společnosti je toho názoru, že život je potřeba si užít a je potřeba dávat pozor na to, aby po celou dobu jeho trvání bylo rozumně vyváženo úsilí vynaložené do nějaké činnosti a její plody. Méně ochotně riskuje; když vůbec, tak pouze při příležitostech, kdy možnost zisku velmi vysoce převyšuje možnou ztrátu, což se moc často nestává. Tito lidé mají zpravidla spokojený život, po generace vytvářejí hodnoty směřující k pohodlnému živobytí, ale tratí zejména na emocionální úrovni – zpravidla neprožívají hluboce životní úspěchy či rány osudu. Pro takového člověka je například válka svinstvo, které kazí obchody, poničí mu fasádu, na které pracoval minulé léto a celková zkáza, která má smysl jenom tehdy, když hrozí poddání se nepříteli, který by blahobytu zrovna nepřál a zdevastoval by jeho majetek tak jako tak. Nemá totiž pocit, že by se měl obětovat život, hodnotu nejvyšší, pro stát, který vidí jako „bandu nenažraných úředníků“, kteří by ho akorát ždímali na daních, za což by nic moc nedostal.

Z druhé strany člověk vychovaný romantickými příběhy hrdinů jdoucích na smrt bez otázek pro nějaký „vyšší princip“ vidí svůj život docela jinak. Zpravidla nemá problém se rozhodnout v těžké chvíli na základě precedentů z případů, které zná z dětství jako následováníhodné hrdinství, i kdyby ho to mělo stát majetek, vlastní život, nebo život jeho nejbližších. Takový člověk je zpravidla silně kolektivistický – důležitou hodnotou je jednota, nerozbornost, síla masy, jíž je člověk poslušným členem. Je přesvědčen o dějinné úloze společnosti, kam patří, i kdyby stokrát stála na hliněných nohách. Jeho život je emocionální a emocím zároveň dává velkou váhu. Stát je pro něj něco, s čím se identifikuje, znamená to pro něj „my“, které ale de facto znamená takovou rozšířenou verzi „já“. Mezinárodní vztahy proto chápe v osobní rovině – národy jsou jako jednotlivé osoby nebo rodiny, které se učí, stejně jako určité sousedy ve své obci, kde bydlí, milovat nebo nenávidět, podle toho, jak mu to řeknou starší. Tento typ člověka se neptá proč, stačí mu, že podobné názory měli jeho předkové.

Z konfrontace výše uvedených světonázorů logicky vyplývá konflikt. Je prakticky stoprocentně jisté, že pokud se jedinci z dvou výše uvedených skupin nebudou chtít poznávat a překonávat sebe sama o tom, že žít se dá i jinak a že nemusejí žít všichni podle jednoho rámce, budou sebou navzájem pohrdat. Ne nenávist, ale opovržení je to pravé slovo popisující vztah mezi oběma typy společností – jedni opovrhují druhými s dovětkem, že ti druzí jsou bezpáteřní a zbabělí srabi bez hrdosti, druzí kontrují opovržením jiným – obviňují své emocionálnější kolegy z necivilizovanosti, barbarství, hrubiánství, agresivity a strkání nosu tam, kam je nikdo nezval.

Češi za posledních dvacet let úspěšně nalézají své pragmatické kořeny, které měli odjakživa, kromě módy vzniklé v 19. století v kruhu pražských intelektuálů a podle které byla nakonec založena kontroverzní republika. Neustálé obhajování nějakého „étosu“ a „národního mýtu“ zároveň otevřelo dveře dokořán komunistické devastaci, která šikovně využila rétoriky „romantických revolucionářů“ z řad národovců, aby se sama dostala k moci a udržela se u ní. Třebaže já osobně jsem z civilizace pragmatické, snažím se emocionálně laděným kolegům porozumět – přesto ale tvrdím, že pokud si nahlas neřekneme, co chceme, tedy ve většině případů v České republice co znám mít dobré, kvalitní a bohaté živobytí, budou tady pořád nějaká emocionální pokušení o boje za lepší příští, které ale nic kloudného nepřinesou. Naše civilizace stojí na racionalismu, schopnosti přemýšlet, ne slepě věřit. Díky těmto hodnotám jsme už jednou, jako společnost, zbohatli a vyspěli natolik, že jsme se dostali mezi světovou špičku. Na druhou stranu je potřeba říci, že i ze skepticismu se dá udělat „víra“ – příkladem budiž SSO nebo Suverenita, která v podstatě bez přemýšlení opakuje tytéž mantry. Je měsíc a půl před volbami; až to tam někomu půjdete „hodit“, zamyslete se ne nad tím, jestli se ten na kandidátce označuje za pravičáka nebo ne, ale nad tím, zda je pragmatik, nebo slepě věřící bojovník za nějaké zítřky. Závisí na tom hodně.

18 Comments:

Anonymní řekl(a)...

Co zas kydate hnuj na SSO? Co vam v jejich programu vadi?

Anonymní řekl(a)...

No treba blogy pana matejky. Staci si terba trochu precist eupotral.viz terba todle http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/116862/Muze-byt-v-budoucnu-Ceska-republika-politicky-neutralnim-statem.html http://www.euportal.cz/Articles/5738-budoucnost-eu-klause-si-vazim-ale-asi-by-mel-prijit-nekdo-jeste-tvrdsi.aspx http://www.euportal.cz/Articles/5721-pry-nam-eu-uklidi-cesky-bordel-a-kdo-pred-tim-uklidi-ten-jeji-.aspx tento clovek je clenem sso jetsli vam to neprijde jako nacionalismum tak uz nevim

Anonymní řekl(a)...

Neni nic spatnyho na tom, kdyz chce nekdo zachovat stavajici staty. Spojene socialisticke staty evropske jsou zrudna, levicacka myslenka, ze ktere by se kazdemu pravicakovi melo delat zle. Stat je nutne zlo a mel by byt minimalizovan. Projekt evropske integrace predstavuje pravy opak.

Anonymní řekl(a)...

Navic v SSO je spousta osobnosti, ne jen pan Matejka. Nebo vy snad vidite ve volbach jinou alternativu?

Anonymní řekl(a)...

hmm porad lepsi spojene socialistické staty nez ten nas komouskej a tunerskej stat osbne si myslim ze kdyby sme se staly nesamostatnym statem a prijimaly jsme jen zakony z bruselu byli by jsme na lip.Byl by tu poradek a dobra vymahatelnost prava a minimalni korupce.To je v evrope naprosteo bezne narozdlil od nas.Proto mi obzlast tento clanek http://www.euportal.cz/Articles/5721-pry-nam-eu-uklidi-cesky-bordel-a-kdo-pred-tim-uklidi-ten-jeji-.aspx prijde absurdni.

Anonymní řekl(a)...

Sice je tu bordel, ale aspon ten bordel muzem ovlivnovat a politiky skutecne volit. Mozna se i za cas narodi nova pravicova generace. EU je bolsevicky semeniste hnusu, je to potencialne totalitni moloch. Schvaluje ultralevicovy zakony a tvrde vyzaduje jejich dodrzovani.

Finrod Felagund řekl(a)...

Anonymní, co chválí SSO: Zkuste na rok, dva, tři vyjet z kotlinky a pak se na to podívat. Jsem si jistý, že změníte názor a rozhodně to nebude proto, že vám někdo vymyje mozek. Zkrátka jen získáte širší pohled na věci, o nichž dosud nemáte moc tušení. EU není socialistická a kromě prázdných frazí jsem nikdy neslyšel žádný důkaz, který by toto tvrzení podporoval. Naopak, v rámci svého - stále ještě relativně slabého - mandátu se snaží provádět pravicovou politiku, tedy odstraňovat bariéry, iracionalitu, ideologii. Evropská unie je jako nové Rakousko-Uhersko - je to společenství, které je řízeno technokraticky, ne ideologicky. Pokud jde o mě, kdybych si měl vybrat, zda by na můj život měli mít odborníci nebo kdejakým buranem zvolení Paroubci, tak volím odborníky všema deseti.

Btw. za Paroubka a KSČM taky může EU?

Anonymní řekl(a)...

Diskuze se sice ubírá poněkud zvláštním směrem (i když možná že v duchu závěru článku, který, ač se tváří jako úvaha, končí "oslím můstkem" spojen s volební radou a poučením, jak z Jiráskových knih:-)

Já bych se ovšem zamyslel spíše nad úvahou samou, respektive nad její nosnou myšlenkou o dvojím způsobu myšlení různých národů (které jsou zde navíc volně zaměňovány s civilizací/kulturou).

Ač autor šmahem odsuzuje český národ k historicky pragmatickému přístupu, sám se vyrovnává pouze s údajně mimořádným jevem nazvaným "pražští intelektuálové 19. století". Pravdou však je, že po celou dobu, kdy si Češi vládli sami, měli pověst spíše iracionálního národa. Ať si vezmeme středověk, v němž Čechy příznačně a v souladu s dalšími označil protihusitský kardinál Piccolomini za "s vyjímkou židů nejmesianističtější národ přesvědčený o vlastní vyvolenosti" (tohoto přesvědčení však nenabyli husiti, ale Přemyslovci a držel se Karel IV. a další). Dalo by se říci, že první republika byla spíše racionalističtějším obdobím navazujícím na - jak už jsem mnohokrát zdůraznil - západoevropské racionalistické vzory, zejména Francie. Tady narážíme na problém, protože Vámi popsaný "heroický národ" má sedět na orientálně laděné národy východní Evropy, ale právě tak sedí na ideály republiky Francie... Inu, možná, že se uprostřed západní Evropy vyloupl národ nepragmatický, který si kupodivu zároveň vysloužil pověst nejpragmatičtějšího:-)

I když mohu souhlasit s tím, že filozofická úvaha může obsahovat jistá zjednodušení a široké generalizace (byť je pak otázkou, kde zůstala racionalita, která dozajista vyžaduje určitou přesnost a soulad s objektivní realitou), je mi zatěžko přiznat jakoukoli relevanci dělení národů na racionálně-pragmatické a emotivně-dogmatické. Je to neoprávněně nejasné tvrzení a abych tak řekl prvoplánový pokus na určitém úzkém výseku historie, faktů a osobních pozorování prokázat platnost posledního odstavce.

Glosátor

Anonymní řekl(a)...

Finrod: A co ruzny ty zasrany genderovi zvasty, antidiskriminacni zakony, desetitisice naprosto zbytecnych narizeni, eurosvazactvi (povinny nadseni vsech, veseni tabulek na kazdou hovadinu, na kterou milostive EU pridelila penize z nasich dani), magoreni s bojem proti globalnimu oteplovani atd. atd. Rict, ze EU dela pravicovou politiku, to je mi prijde fakt jako ulet :)

Anonymní řekl(a)...

http://www.euportal.cz/Articles/5873-klausuv-exporadce-polemizuje-se-svym-byvalym-sefem.aspx

Anonymní řekl(a)...

Finrode, podobný nacionalismus, jako je dnes v Polsku, byl dříve i u nás nebo také v Německu. Myslím si, že ten Váš "pragmatismus" je spíš ukazatelem určité kulturní dospělosti, nikoli kulturní odlišnosti.

Jinak konkrétně český "pragmatismus" bych vůbec nespojoval s Mnichovem, na který tady zřejmě narážíte. Mnichovskou dohodu podepsal Beneš na vlastní triko proti vůli parlamentu a většiny obyvatelstva.

Taky nesouhlasím s obecně rozšířeným názorem, že Češi jsou "národ zbabělců". Tedy zbabělí nepochybně jsou, ale Francouzi, Britové, a třeba i takoví Švédové se v roce 1938 zachovali ještě mnohem zbaběleji, než Češi a Slováci. Kromě toho by mě zajímalo, jak by se zachovala polská vláda, kdyby dopředu věděla, že bude napadena drtivou přesilou ze všech světových stran a spojenci se na ni vyserou. Připadá mi velmi pravděpodobné, že by se vzdala, stejně jako ta Československá.

Pokud je mi známo, tak polská armáda byla poražena během tří týdnů, což o nějakém hrdinském odporu do posledního muže příliš nevypovídá. Je jasné, že neměla šanci na vítězství, ale i tak si myslím, že se mohla bránit déle. Co považuji za skutečně hrdinské, byť poněkud zbytečné, je Varšavské povstání. Ale válka v roce 1939 byla pro Polsko totální debakl.

Scorpion

Anonymní řekl(a)...

Finrod: a jeden z nejzasadnejsich dukazu socialisticnosti EU: centralni planovani ekonomiky. Paneboze, oni zakazujou ruzny druhy zbozi, omezujou vyrobu jinyho, a vy tvrdite, ze se pokousej o pravicovou politiku? To nepochopim :(

Finrod Felagund řekl(a)...

Anonymní, oni nezakazují zboží, oni pouze brání tomu, aby se dělalo zboží falešné. Parmská šunka je jenom jedna a dělat parmskou šunku v Kostelci u Jihlavy a prodávat ji jako parmskou je podvod, nemyslíte? Tahle politika akorát chrání spotřebitele před padělky - tedy vyrábějte si, co chcete, ale když už to nějak nazvete, musí to splňovat definici. Problém je, že se to těžko vysvětluje v zemi, kde se prodává "Jemný tavený" bez přídomku "sýr", aby se ušetřily dvě koruny na tom, že se člověk zbytečně cpe rostlinným tukem. Řekněte mi aspoň jeden produkt, který byl zakázaný a dám Vám za pravdu. Naopak, vždyť i ten dřív zakázaný tatrák se už může dělat, akorát jsou přesně stanovené hygienické podmínky...

Anonymní řekl(a)...

Ad anonymní:
První republiku bych určitě nenazýval spíše racionalističtějším obdobím. Mnoho rozumu tam nespatřuji - byrokracie, korupce, šikana menšin, umělý stát vzniklý bez pevných hranic, nekritické zbožňování státního prezidenta, falšování dějin. Máte ovšem pravdu, že se tvůrci první republiky inspirovali republikánskou Francií. Revoluce 1789 nemá nic společného s rozumem anebo je rozumné popravovat tisíce nevinných lidí? Je rozumné bořit vše, co bylo, ač se to třeba osvědčilo a fungovalo to? Jedinou předností první republiky bylo, že převzala právní systém a správní aparát z Rakousko-Uherska, jinak by zřejmě zanikla dříve než v roce 1938. Zay

Anonymní řekl(a)...

Ad F. Felagund:
EU je velmi pestrá, uvidíme, co dál se bude dít na našem kontinentu. Rozhodně bych ji ale nesrovnával s Rakousko-Uherskem. Do toho má na míle daleko. Na rozdíl od EU staré Rakousko nepropagovalo ničení tradiční rodiny, neumožňovalo homosexuální svazky, respektovalo regionalismus, nebořilo tradice, nezpochybňovalo víru v Boha, neregulovalo, nedotovalo, nepodporovalo ideu "sociálního státu", neochraňovalo příživníky, neplánovalo na 5 let dopředu etc. etc. /Zay/

Anonymní řekl(a)...

Finrod: zarovky, teplomery... spousty oboru se dotkl zakaz pouzivani nekterych materialu (namatkou jen tak z hlavy napriklad parfemy, pristroje do nahravacich studii atd.)... vsechno dementni narizeni, zbytecny, nebo s opravdu pochybnyma zduvodnenima. Hnus, velebnosti.

Anonymní řekl(a)...

ha, ticho po pesine :) chlapi, sledujte ty diskuse pod clankama dyl nez dva dny :)

Vave řekl(a)...

Za zásadní důkaz našeho (českého) pragmatismu považuji skutečnost, že jsme vstoupili do EU. V tom se tedy s Finrodem ztotožňuji. Problém mám s EU jako takovou; vzhledem k tomu, že žiji jak žiji, nějak neumím docenit výdobytky EU nabízené. Nějak je nevidím. Buď tedy nejsou, nebo to prostě neumíme, stejně jako jsme kdysi neuměli perestrojku.