SPOLEČNOST: Abstraktní identifikace nebezpečí

čtvrtek 26. března 2009

Historie takových případů zná mnoho. Padne tyranie, okupace či jiná forma nedobrého období a hledají se příčiny - a způsoby, které by měly opakování takové epizody odvrátit. Leč ono se to kolikrát nedaří a nedaří, neboť se ošklivé epizody opakují znovu. Čím to? Ti, kteří se do podobných analýz pouštějí, totiž často neumějí odolat líbivému svodu: označit za příčinu problémů konkrétního činitele, nikoliv abstraktní princip.

Coby západní společnost si v současné době (soudě podle přístupů k totalitním hnutím a ideologiím) zaděláváme opravdu na nejlepší cestu k nějaké katastrofě. Obecně, až na různá extremistická hnutí, platí přesvědčení, že ani komunismus, ani nacismus zpět nechceme. Snažíme se nacházet způsoby, jak nástupu podobných ideologií zamezit, jenže tyto jsou jako bájná saň - kde usekneme jednu hlavu, narostou dvě další. Proč tomu tak je? Podléháme totiž jednomu zásadnímu omylu, který je sice přirozený, ale protože jsme rodu homo sapiens sapiens, tedy člověk rozumný, měli bychom umět odložit pudy a podívat se na věc kriticky.

Chyba, které se například při pokusu o eliminaci nacismu dopouštíme spočívá v tom, že nesmyslně buzerujeme příslušníky etnických skupin případně přehnaně chráníme příslušníky jiných etnických skupin, podle vzoru "pořádků" Třetí říše. Tedy jsme extrémně podezřívaví vůči dnešním Němcům (proč například němčina není jednacím jazykem EU, když německy mluvící občané EU mají největší podíl?) a všemu, co má podobu běžné národní hrdosti ve vztahu k Německu - a na druhou stranu prosazujeme velmi pokryteckou servilnost vůči Židům a Romům, kteří byli oběťmi nacistů. Proč pokrytecky? Protože velká část z nás občanů začne na Židy i Romy nadávat jen jak mají pocit, že se nikdo nekouká - a například publikuji-li článek zastávající se Židů ne proto, že to jsou Židé, ale proto, že jsou v právu, sesype se na mě sprška nadávek. Kam takový přístup vede? Má to více rovin dopadů. V té první dojde k tomu, že mladé Němce, kteří zcela oprávněně nemají proč se cítit méněcenní za to, co udělali jejich prarodiče, povede náš přístup k frustraci, která je pak učiní náchylnějšími k agresivitě. Není to ovšem jejich "německost", která k tomu vede, ale to, že se s nimi nejedná fér. Ve druhé rovině je důsledek takový, že bude-li se na straně zažitých "obětí" schylovat k nacistickým praktikám, neodhalíme to včas, protože nebudeme umět pochopit, že se nacistické myšlení rozmáhá.

Podobné je to například u analyzování příčin komunistického režimu. Současná doba v České republice se bohužel až příliš mnoha ukazateli podobá době mezi lety 1946-1948 (nenarážím na institucionální uspořádání, ale na nálady ve společnosti), nehledě na to, že prezident Klaus se vidí ve zločinci Benešovi, jehož si bere za vzor - jakož i nehledě na skutečnost, že i my máme takového dnešního Gottwalda, který stejně jako ten pravý soudruh Klement z roku 1946 slibuje všechno všem, jistoty a prosperitu pro každého. A o kterém nepochybuji, že by byl schopen uspořádat si svůj únorový puč, kdyby k tomu dostal příležitost a kdyby nazrály okolnosti. Ne, nemůžeme říkat, že nám komunistické nebezpečí nehrozí, poněvadž KSČM je zatím relativně slabá. Je třeba sledovat abstraktní model, algoritmus, který říká "komunismus či nacismus nastává, když jsou splněny podmínky XYZ, společnost slyší na argumenty ABC, apod."

Analyzujeme-li minulá selhání, je dobré si uvědomit několik zdrcujících pravd: 1) nejsme lepší než jsme byli dřív, 2) nejsme o nic lepší, než jiné národy ve schopnostech odolat lákadlům totalitních hnutí. Totalitní myšlenky, jakož i procesy, totiž stojí na jedné velmi základní premise - v každém člověku, ve mně, ve vás, v nás všech, existují určité náchylnosti k akceptování jistých myšlenek, které popisují zejména slova jako "stádo", "jednotnost", "šikana těch, kdo nejdou s námi". Totalitní hnutí zpravidla mají velmi dobře vypracovanou strategii, jak apelovat na tyhle nejprimitivnější stránky lidské osobnosti a prostřednictvím jejich stejnosti u všech lidí vytvořit unifikovanou společnost otroků zrůdnému režimu. Člověk v takovém případě funguje jako mnohokrát zkopírovaný počítačový program, pracující na jednoduchém principu: IF a=... AND b=... AND c=... THEN ... Myslíme si o sobě příliš mnoho, pokud toto popíráme - a neschopnost si tuto věc připustit vede právě k tomu, že neumíme odhalit splnění všech vstupních předpokladů pro běh programu. Jenže my nejsme celou osobností počítačové programy a tak bychom měli mít schopnost poznávat sebe sama a zamyslet se nad pudovostí vlastního jednání - a potlačit ji. Měli bychom se nad tím hluboce zamyslet dřív, než se v české společnosti předpoklady pro spuštění viru jménem totalita naplní. Už je jich přítomných víc, než by bylo příjemné.

8 Comments:

Petr řekl(a)...

Ano nejsme lepsi nez jsme byli driv. Lepsi je ovsem nase pozice. CR je soucasti EU. Vse nastesti speje k tomu, ze vlada v Praze bude mit funkci pouhe regionalni samospravy. Dobry volebni system CR temer znemoznuje 1 strane ziskat vetsinu, ktera by ji umoznovala vladnout samostatne. I kdyby extremiste vyhrali volby tak nesestavi vladu, a hlavne jejich pravomoci budou minimalni a popravde je mi je mi celkem jedno jestli nejaky komunista bude rozhodovat o tom zda mi navysi dane o povolene 1-2%.

Hlavni nebezpeci proto osobne vidim v rozpadu EU. Taky by nebylo od veci nejak osetrit, aby jednotlive staty nemohly z EU vystoupit, pripadne aby si jejich obyvatele mohli ponechat obcanstvi EU a pripadne i "hlasovat nohama".

Finrod Felagund řekl(a)...

Petře, tleskám. Přesně jste shrnul i můj pohled na věc.

Anonymní řekl(a)...

ony by si to ty státy měly rozhodovat samy. na to nepotřebují euromentory jako Petr a Finrod Felagund

Finrod Felagund řekl(a)...

Anonymní, dáváte svým dětem (máte-li je) do rukou sirky a benzín? Přeci ony samy musejí nejlépe vědět, jak s nimi naložit. A je mi líto, většina Čechů se jako děti se sirkami a s benzínem chová - a té slušné menšině ztrpčuje život tím, že vytváří z jejich domova místo, kde se dá hůř a hůř žít.

Anonymní řekl(a)...

Finrod: tak jste pravicak, nebo ne? Uz o tom delsi dobu pochybuju :(

Finrod Felagund řekl(a)...

Anonymní, na http://www.politicalcompass.org mi vyšlo na ose ekonomické +9,8, takže tam mi do maximálního pravičáka chybí dvě desetinky bodu, na ose společenské mám +0,4, čili jsem skoro přesně uprostřed. Co z toho vyvodíte nevím, ale já mám za to, že pravičák se vyznačuje tím, že podporuje nezasahování státu (tedy občanů skrze instituce, abychom byli přesní) do trhu. A to je přesně to, co tu předvádí Paroubek, KSČM i Klaus. Evropská integrace, stejně jako obecně celá globalizace vede k odstraňování bariér a k vytváření světa, v němž státy mají úlohu těch, kdo kontrolují, aby byznys probíhal podle pravidel + zajišťují těch několik dalších služeb. V zásadě v takovém pojetí je stát pouze zase něco jako firma nabízející jiným firmám působiště na základě určitých pravidel a firmy se pak rozhodují, zda využijí služeb toho či jiného státu. Hranice v takovém světě jsou naprosto otevřené a došlo k liberalizaci skoro všeho. Argumenty typu "Microsoft má víc peněz, než je HDP některých zemí" beru jako důkaz, že to funguje. Osobně je pro mě Microsoft, Google nebo McDonald's důvěryhodnější, než poslanecká sněmovna ČR, protože není v jejich zájmu zemi izolovat. A ještě mi řekněte, že je tohle představa levicová a já se asi půjdu utlouct smíchy... vždyť pro každého levičáka je tohle doslova noční můra.

Anonymní řekl(a)...

další, kdo měří pravicovost pouze ekonomickou optikou. Doporučuji nastudovat práce konzervativních (ale i libertariánských)autorů, kteří kritzují korporace a konzumerismus (někteří dokonce i současnou podobu volného trhu) a přitom jistě nestojí nalevo. Podle některých teorií je dokonce ekonomismus jakýmsi "zrcadlově obráceným marxismem"

Roger Scruton, Patrick Buchanan, samuel Huntington, Ronald Paul, Samuel Francis, Thomas Flemming...

Ale to už bych od tohoto serveru asi čekal příliš.

Finrod Felagund řekl(a)...

Anonymní, korporace a konzumerismus je to, co lidi chtějí, popustíte-li jim uzdu. Chcete někoho nutit aby žil, jak chcete Vy a ne podle sebe, když nikoho přímo neohrožuje? Já se s konzumerismem neztotožňuji, ale pokud jde o ty, kteří ano, necítím žádný mandát k tomu, abych jim v tom bránil. Ovšem od státu očekávám následující: aby dokázal ochránit ty nekonzumní před omezováním ze strany těch konzumních (tedy aby hlídal případné omezování publikace nonkonformního myšlení, atd.)

Co se týče autorů, které citujete, jsou mi známi oni i jejich dílo, ovšem neztotožňuji se s tím, proto o tom nepíšu. Pokud chcete, pošlete nám do redakce článek a pokud bude zajímavý, otiskneme Vám ho.