nekorektně.com

Na internetu existuje jeden zajímavý projekt jménem Political Compass , který svým uživatelům umožňuje změřit si svou politickou orientaci. Měření si dělám tak každého půl roku abych viděl pěkně na grafu, jak se vyvíjí mé názory a za poslední půlrok až rok jsem seznal, že hodnoty na ose y , tedy Libertarian/Authoritarian nabraly prudší tempo (které bylo znatelné i dříve) směrem k Libertarian. Jednoduše řečeno - zjistil jsem, že s přibývajícím časem jsem ochoten méně a méně tolerovat zásahy do svobody jednotlivce. To, že se posun k libertariánství u mě za poslední rok výrazně urychlil si vysvětluji tím, že jsem měl tu možnost se aktivně setkávat a hovořit s lidmi, kteří ať tím či oním směrem věří v nějakou ideologii nebo jinou "spásnou" myšlenku. O tom, že levice všeho druhu, ať už (inter)nacionálně socialistická, feministická, multikulturalistická či jakákoliv jiná má výrazné tendence vymýšlet "dobro" pro všechny a poté ho vtloukat podle hesla "mír tady zavládn...

Vláda slovenského premiéra Roberta Fica v poslední době řeší velký "problém", který sama vytvořila - důsledky kontroverzního jazykového zákona. Kromě toho, že naprosto nesmyslně šikanuje maďarskou menšinu v zemi, také posílá obraz Slovenska někam mezi Rwandu a Burkinu Faso. Jazykový zákon, který Ficova vláda schválila, přikazuje jednak institucím, aby vždy komunikovaly ve slovenském jazyce, pokud nebudou na území, kde má příslušná menšina více než 20% obyvatelstva. Z toho vyplývá například, že má-li se zákon dodržovat pořádně, tak například příslušníci cizinecké policie v Bratislavě nebudou moci komunikovat s cizinci v angličtině, ale jedině přes tlumočníka, což celou proceduru značně prodlouží a prodraží - i kdyby nakrásně úředník měl z angličtiny certifikát a mohl proceduru odbýt sám. Nevím, jestli to autory tohoto zákona napadlo, ale třebaže chtěli cíleně napadnout především maďarskou menšinu, svým lpěním na používání slovenského jazyka totiž mohou výrazně poškodit příliv ...

Nový seriál serveru Nekorektně.com Omyly 20. století přinese čtenářům pohled na hodnoty, instituce a plány, na nichž dvacáté století stavělo, ale které se ukázaly jako přinejlepším neschopné, často však destruktivní slepé uličky lidského vývoje. Nejde však o soupis "omylných" událostí z let 1901-2000, jako spíš o ideje, třeba zrozené před rokem 1901 nebo ještě místy funkční po roce 2000, které však 20. století přímo formovaly. První díl seriálu se zabývá jedním z největších, Organizací spojených národů . Pro myšlenky OSN, stejně jako třeba pro komunismus, platí to, že mnozí o tom říkají, že "myšlenka je fajn, jen realizace pokulhává". K obojímu dodávám - ani ta myšlenka nestojí za nic, špatná realizace je pouze důsledkem od základů špatné myšlenky. Chceme-li zjistit, proč OSN nefunguje, nemůžeme se dívat pouze do roku 1945, kdy vznikla, ale na vznik jejího předchůdce, Společnosti národů (League of Nations). Po druhé světové válce se mezinárodní veřejnost domnívala,...

Už během masových protestů v Teheránu proti ustanovení Mahmúda Ahmadínežáda prezidentem bylo z kremelských komentářů celkem jasně patrné, že se Moskva staví spíše na podporu staronového prezidenta. Čas však ukázal, že je jejich spojenectví hlubší. Moskva už dlouhodobě podporuje Írán ve věci mírového využití jaderné energie - což není nic proti ničemu, naopak, tuto iniciativu jsem shledával celkem smysluplnou, poněvadž v jejím světle se dalo odhadnout, nakolik jsou snahy Íránu o využívání jaderné energie coby mírového nástroje myšleny v samotném Teheránu vážně. Tím spíš bylo spojenectví v této věci logické, protože Írán do svého jaderného zařízení v Búšehru instaluje reaktory ruského typu VVER. Poslední vývoj událostí však poukazuje na to, že ono spojenectví není tak nevinné, jak by se mohlo zdát. Poté, co z izraelských tajných služeb přišla zpráva, že na palubě ruské civilní lodi byly rakety středního doletu mířící do Íránu, jejichž transport se Mossad snažil překazit, však jde do tuhé...

Izraelský deník Jerusalem Post dnes informoval s odkazem na zdroje z tajné služby Mossad, že posádka lodi Arctic Sea kromě kapitána a tří členů posádky byla odvezena do Ruska včetně jejích únosců, kteří jsou zadržováni ve věznici bývalé KGB Lefortovo. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ovšem se neukázalo, že celá akce byla mnohem větší. Zadržení únosci jsou agenty izraelské tajné služby, kteří unesli loď z jednoduchého důvodu - aby se nedostala do místa určení, kterým nebylo Alžírsko, ale Írán. A proč se neměla loď dostat do místa určení? Nebyla totiž prázdná, jak deklarovali její majitelé, ale plná raket typu Ch-55 Raduga kódového označení NATO AS-15 Kent s doletem 3000 km a se schopností nést jaderné hlavice. Tato zpráva přichází v době, kdy je íránský režim podezřelý z výroby jaderných zbraní a kdy vyhrožuje Izraeli "vymazáním z mapy". Ruská podpora teheránskému režimu je rovněž notoricky známá, ovšem tentokrát to je poprvé, kdy si Rusko trouflo na takhle odvážnou akci. Í...

U našich sousedů to opět vře. Stručně: V Komárně (Komárom), etnicky takřka čistě maďarském městě, měla být postavena socha svatého Štěpána (Szent István), uherského krále. O problematičnosti takové akce nebylo vidu ani slechu až do doby, kdy Srbsko nedovolilo maďarskému prezidentu Sólyomovi přílet do země a Rumunsko mu nedovolilo přistát. Tehdy nacionálně socialistická vláda na Slovensku přišla s myšlenkou, že si může dovolit na někoho si dupnout a mohla by z toho vyjít i bez trestu. Když měla být socha odhalena, měl maďarský prezident na její uvedení přijet. Nebylo mu však umožněno přejet přes hranice, čímž Slovensko hrubě porušilo Schengenskou dohodu - a druhý den ráno sochu někdo zasypal vajíčky. Ano, z maďarské strany je také část viny, protože hnutí Jobbik, které rádo provokuje, má znatelnou podporu ze strany obyvatelstva. Problém ovšem je v tom, že kdyby se Slováci, Rumuni a Srbové nechovali jako balkánští tlučhubové, měl by Jobbik mnohem, mnohem těžší práci. Problém totiž nespoč...

Před časem jsem se zařekl, že nenapíšu ani písmenko, které by se mohlo vztahovat ke "kontroverzní" (jak zní nejčastější mediální nálepka) knize Petra Hájka Smrt ve středu, dokud si ji sám nepřečtu. Nebylo totiž mým záměrem ani touhou dělat ze sebe pitomce jako někteří známí novináři (Milana Šímu například nevyjímaje), kteří se do "prezidentova muže" pustili, aniž by z této knihy viděli byť jen obálku. Což je mimochodem u nás běžná praxe, jedná-li se o (ne)vyvolené. Nicméně, ten čas nadešel. Ale přiznám se, že mě svrběly prsty! A to v době, kdy se na webových serverech, které samy sebe proklamují jakožto "pravicové" náhle bylo lze nalézat teze, které jako by byly zkopírovány přímo z ultralevých dštiček síry typu Blisty či Zvědavec. Proč se tak stalo? Jakožto "vějička", která tak rozpálila do ruda hlídací psy české demokracie, jim byla předhozena jedna z předpokládaných myšlenek knihy - a sice že se jedenácté září nestalo tak, jak je nám předkládán...