ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kopretiny pro zámeckého pána

úterý 14. srpna 2018

Za sedmero horami ležel ladem zámek, kterého se ujal zastupitel hlavního města Prahy, bývaly předseda strany zelených bezmozků, pan Matěj Stropnický. Člověk, kterému nepřijde normální, aby 80% lidí létalo letadlem na dovolenou, ale přijde mu normální si koupit zámek.

Svou jistě tíživou bytovou situaci vyřešil za peníze od své maminky, které ji bude splácet z pronájmu bytu, který dostal od své maminky. Pro úplnost dodávám, že se jedná o jednu a tutéž osobu. Tak progresivní, aby měl maminky dvě, Matěj ještě není. Snad mu ty peníze nedala v igelitce, jako svého času pan Vik, strýček Stanislava Grosse (vlastním jménem strýček Bureš, ale to už je jiný příběh). Pikantní je, že Matějova maminka mohla prodat byt v Praze za tak vysokou cenu také díky politice jejího synáčka, hlavního nepřítele výstavby nových bytů a odpůrce hypoték, který sám dostal byt za 4 miliony, protože to prý pro své děti ušetří ve střední třídě každý. Říkám si, jestli po všech těch nehorázných kecech je ten zámek dost daleko od civilizace na to, aby byl Matěj v bezpečí.

Upřímně, docela mu přeju, aby to s kámoši z Kliniky dali celé do kupy, lhostejno, kdo jim na to přispěl. Svým způsobem si takové jednání zaslouží obdiv. Kdyby jim i s přítelem náhodou zámek spadl na hlavu, nebudu se jim škodolibě posmívat – i tak zaslouží uznání, protože to aspoň zkusili. Co mu ale přeju ještě více, je shitstorm ze strany jeho levicových soudruhů a upřímně doufám, že se v zámeckém parku se squattery netrhnou dveře. Bohužel, stejně smýšlející lidé na Stropnického pravděpodobně útočit nebudou. V této komunitě vám projde i znásilnění, pokud si oběti myslí, že stojíte na správné straně historie. Vyřádit by se na Matějovi by se snad mohli památkáři, vodohospodáři, stavební úřad a podobná úřednická verbež, ale tak nějak tuším, že si i se svými 1,5% ve volbách Matěj zachoval v politice dost kontaktů, když ne přímo na nějakou dotaci, tak aspoň na přimhouření oka.

Ruku na srdce, za zhroucení trhu s nemovitostmi v Praze nemůže jen Stropnický, ale mamutí přerozdělování peněz vedoucí k inflaci a zejména ČNB se svými intervencemi. Což byla, na rozdíl od nespravedlivě obviněné kupónové privatizace, skutečná krádež za bílého dne. Kdo si pamatuje volby v Praze v roce 2013, musí si vybavit billboardy všech politických uskupení hlásající vyhnání developerů z Prahy. Tak je vyhnali, podobně jako když v Zimbabwe prezident vyhnal ze země bílé farmáře, což skončilo hladomorem. Jaké řešení našli na bytovou situaci naši politici, bydlící za vaše peníze v honosných vilách a teď už i zámcích?? Zpřísnění hypoték pro chudé a regulaci Airbnb, které se týká cca 1,5% bytů v Praze. Dává to asi takový smysl, jako zakázat lidem se smát, protože je princezna smutná. Ze zámku v Osečanech na Sedlčansku se ovšem ozývá smích…

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Malá vysoká škola

středa 4. července 2018

Nová ministryně spravedlnosti Taťána Malá se stihla znemožnit dávno před svým uvedením do úřadu a je dost možné, že po zcela zaslouženém mediálním lynči nakonec tlaku podlehne a s ostudou se stáhne do ústraní. Jednu věc bych ale rád uvedl na pravou míru, a tou je vzdělání malé paní ministryně na Panevropské Vysoké škole práva (dříve Bratislavská vysoká škola práva).

 V zemi, kde má stát takřka monopol na právní vzdělávání, logicky vznikne poptávka po (diplomaticky řečeno) méně náročných školách. Vyhovět této poptávce není v naší zemi jednoduché, tak vznikají (a zanikají) různě paskvily zakončené pouze bakalářským diplomem, které po obsahové stránce nesmějí konkurovat veřejným školám, což je zařízeno přísnými požadavky na akreditaci. Do toho se přidává advokátní lobby, toužící po uzákoněné pětileté koncipientské praxi bez nároku na odměnu a pevné omezení počtu advokátů, protože čím míň advokátů a více práce pro ně, tím víc peněz.

 Kdyby v naší zemi byli nějaké pravicové politické strany, musely by nutně stát na straně zájemců o zřizování soukromých škol. Do vzdělání ministryně Malé si kopl i předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, který neměl problém na jedné ze soukromých právních škol sám přednášet za nemalé peníze a pomáhat tak vytvářet dojem prestižní instituce, která nakonec skončila krachem. Přednášet na soukromých školách se nezdráhají ani odborné kapacity z prestižních veřejných právních univerzit, protože soukromé peníze přece nesmrdí o nic víc než ty veřejné. Další ironií je, že soukromé školy s právním zaměřením jsou plné současných a budoucích státních úředníků nebo policistů, což způsobil nesmyslný tlak na dosažené vzdělání pro státní zaměstnance a návaznost dosaženého titulu na výši platu (dovedený k dokonalosti služebním zákonem).

Problém Panevropské školy spočíval v tom, že disponovala akreditací pouze pro slovenské právo a počítala s tím, že podle mezinárodních dohod si naše země mezi sebou diplomy automaticky uznávají bez nutnosti nostrifikace. Aby to neměli studenti tak daleko, založila si PVŠP pobočku v Brně a později také v Praze. To se samozřejmě nelíbilo České advokátní komoře, která tak byla povinna do svých řad zapisovat desítky dalších právníků, což brala jako ohrožení monopolu veřejných vysokých škol. Proto se do zákona a advokacii podařilo prolobovat ustanovení, že odpovídajícím vzděláním je „české“ právo. Nikoliv tedy kvalita studia, ale jeho obsah. ČAKu se tak podařilo zavřít dveře i potencionálním advokátům z prestižních univerzit vyspělého světa, kteří by jinak u nás mohli vykonávat praxi. Jsme přece součástí globalizované a multikulturní EU a poptávka po cizích advokátech by u nás určitě existovala, pokud by byly schopni složit advokátní zkoušky.

Veřejnost (a mnozí novináři) navíc dost dobře nedokáží rozlišit mezi pojmy „právník“ a „advokát“ (který navíc už není vázán na titul JUDr., jak tomu bývalo historicky). Ve zkratce – můžete být plnohodnotným právníkem i bez advokátní zkoušky, ale advokát musí disponovat diplomem z právnické školy. Toto není obhajoba existujících soukromých škol s právním zaměřením, bezpochyby se jedná o nenáročné výdejny diplomů. Volám po tom, abychom kritizovali paní Malou za její názory a aktivní kroky. Vzpomeňte si na plzeňská práva. Jejich poctiví absolventi nejsou odpovědní za Mývala a jeho rozdávání diplomu těm politikům, jejichž strany pomáhají likvidovat soukromé školství.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Za všechno může ODS. Už zase

úterý 3. července 2018

K sepsání tohoto článku mě inspiroval jeden levicový politik, zastánce silného státu a autor daňového džihádu proti plátcům DPH (dříve toužící po vládě s komunisty), pan inženýr Miroslav Kalousek.

Ten se na svém twitteru pustil do nenáviděné ODS za to, že si formálně uchovávala v členské základně jako mrtvou duši hvězdu SuperStar, aktuálně ministra zdravotnictví, Adama Vojtěcha, toho času zpívajícího v žoldu Andreje Babiše. Kalousek si hloupost svého počínání zavčas uvědomil, a po vystřízlivění svůj agresivní tweet smazal. Bývalý šéf TOP 09 ale nebyl sám, kdo se o ODS v této souvislosti otřel. Samozřejmě se museli přidat i aktivističtí novináři, kteří si nenechají ujít jakoukoliv příležitost si do občanských demokratů kopnout. Zvláště trapné by jim to mělo být v období pátého výročí bezprecedentního zásahu na úřadu vlády, který vedl k prvním polistopadovým politickým procesům a ve kterém měli novináři významnou roli. Tehdy se na obranu demokracie nikdo z nich nepostavil - čest výjimkám.

Tak si to shrňme. Fakt, že se ministrem zdravotnictví stal mladý hejsek, který už za svou kariéru stihl trapně lhát o slibu navýšení platů, tak nějak přejdeme, stávkovat v nemocnicích nebudeme. Pravým problémem je, že je tento člověk členem nenáviděné ODS. Jak to měli ale v ODS vědět? Zřejmě má asi Petr Fiala pokaždé, když Babiš vytáhne z klobouku nějakou nulu, zavolat do sídla ODS a nechat překontrolovat, jestli není dotyčný nominant náhodou ještě aktivním členem – nebylo by to nic divného, většinu členů hnutí ANO tvoří přeběhlící z tzv. tradičních stran. Nechme stranou, že Vojtěch své členství, byť pozastavené, zamlčel, ale to je pro Svědky Babišovy jaksi příznačné. I kdyby to v ODS včas zjistili, tak „nechat“ někoho vyloučit ze strany snad proboha podle stanov ODS není tak jednoduché. To je totiž právě ta pojistka, který doopravdy znamená, že je daný politický subjekt „demokratická strana“. To novináři nevědí? Za lhaní a stranickou turistiku Vojtěcha může ODS, hotovo dvacet.

Připomnělo mi to zcela absurdní situaci, kdy byl Václav Klaus ml. jedním nejmenovaným novinářem grilován za to, že hlasoval ve sněmovně pro vypatlance Kotena. Junior se snažil neobratně vysvětlit, že taková byla dohoda a že si strany nebudou vzájemně kádrovat nominanty (on to tehdy sám porušil v jiném případě, ale to už je celý on). Podstatné bylo něco jiného – novinář měl aktivní přesvědčení, že za demenci proruského konspiračního teoretika z SPD má odpovědnost mladý Klaus, potažmo ODS. „To vám nevadí jeho názory?“, ptal se pisálek. „Tak si ho sem pozvěte a zeptejte se jeho,“ odvětil Klaus – a měl pravdu.

Aby bylo jasno, ODS si za svůj pád může sama. Odklonění od programu, nekonečné aféry jednotlivých vysoce postavených členů a trapné finále s milenkou slabého premiéra – to vše voliči ODS spočítali ve volbách v roce 2013. Byl to zcela dostatečný, na české poměry překvapivě přísný, trest. Netrestejme ODS i za to, že si voliči zvolili Babiše a Okamuru. Je to chyba například různých Rekonstrukcí státu, antipravicových novinářů a celebrit. A v první řadě je to chyba voličů.

Wasill

Zobrazit celý článek

RECENZE: Skutečná krajní pravice je anarchokapitalismus

úterý 26. června 2018

Publikace Anarchokapitalismus, kterou sepsal blogger a největší známý český propagátor ancapu Martin Urza, je povinnou četbou pro lidi, kteří se neustále ptají, kdo by stavěl silnice, kdyby nebylo státu.

Určitě jste někdy slyšeli pojem „krajní pravice“. Levici se povedlo neúspěchy socialismu a kolektivismu, které výjimečně nevedly k chudobě nebo hladomoru, ale k fašismu a nacismu, přisoudit zcela nesmyslně pravicovému politickému spektru. Ve skutečnosti je to tak, že správně bychom za krajně pravicový směr měli považovat miniarchismus a libertariánství, a podle mnohých teorií právě i anarchokapitalismus (autor recenzované knihy by s tím ovšem nesouhlasil). Anarchokapitalismus vychází ze základních tvrzení, že stát je za:
a) nemorální
b) nepotřebný,
že nikdo nemá být násilím nucen se na státu podílet a dodržovat jeho pravidla, jelikož se stačí řídit pravidly vzniklými na volném trhu za dodržení principu neagrese (nepoužívání útočného násilí, ale pouze obranného).

Možná jste zaznamenali, že se Urzovi s touto knihou povedl velký crowdfundingvový úspěch, kdy příspěvky na knihu mnohonásobně překonaly cílovou částku, čímž se anarchokapitalismu otevřely dveře do mainstreamových médií. Na první pohled zaujme design přebalu - zlaté písmo na černém podkladě a styl jednotlivých stránek, který působí dojmem posvátného písma, kdy sem tam odpadla mistrovi z pera na papír černá kaňka inkoustu. Každá stránka rovněž obsahuje prázdné řádky pro poznámky, za což dávám palec nahoru, mnohokrát jsem toho využil.

V první řadě je třeba si říct, komu je kniha určena. Začnu tím, že se přiznám, že mně nejspíš určena není. Ačkoliv se za anarchokapitalistu nepovažuji, je mi ten směr a způsob jeho prezentace tak sympatický, že nemám tu správnou motivaci hledat v něm logické a ekonomické chyby. Osobně je mi bližší spíše miniarchismus nebo určitá lehčí forma libertariánství, tedy jakási představa státu jako „nočního hlídače“. Nemám totiž morální problém s tím, že pořádek je nutné udržovat i striktně vzato nemorálnimi prostředky a hlavně stále nejsem přesvědčen o tom, že by na volném trhu základní funkce státu (armáda, police, soudnictví) fungovaly. Kniha je tak určena spíše všem těm, kteří se ptají „A kdo by stavěl silnice, kdyby nebyl stát?“ s tím, že skutečně chtějí znát realistickou odpověď a nikoliv jména konkrétních silničářů.

Kniha začíná sugestivním thrillerem zvaným „Tři příběhy“ a ačkoliv se jedná pouze o úvod, považuji to za nejsilnější pasáž knihy a bez nadsázky doufám, že Tři příběhy Urza jednou zfilmuje. Na těchto příbězích chce Urza demonstrovat základní premisu, že stát je nemorální z toho důvodu, že jeho chování u jiných subjektů za nemorální automaticky považujeme. Škoda, že jsem se v knize nedočkal odpovědi na otázku, kterou Urzovi z publika položil divák na první přednášce na téma Anarchokapitalismus (k nalezení na YouTube). Logický dotaz totiž zní: co je to morálka z filozofického hlediska, z čeho při definici morálky vycházíme. To není něco, co lze přejít mávnutím ruky, a vyhýbání se tomuto tématu je jako vložit zbraň do ruky všem názorovým odpůrcům.

                Kniha počítá s tím, že ne každému se bude chtít louskat úvodní představování nemožnosti ekonomické kalkulace a principu neagrese a Urza tak dává čtenáři možnost libovolně přeskakovat na kapitoly, které jej skutečně zajímají. Největší část knihy se nevěnuje bohapusté teorii, ale na jednotlivých odvětvích jako je policie, soudy, sociální politika apod. Urza ukazuje konkrétní volnotržní řešení z historie i současnosti, ale rovněž navrhuje i vlastní řešení za pomocí analogie s jinými odvětvími, které se nabídkou a poptávkou řídí.

                Urza čtenáři neustále opakuje, že nikdo nemůže vědět přesně, jak by anarchokapitalismus resp, volnotržní řešení diskutovaných odvětví vypadalo, a že nikdo nemůže zaručit, že by to fungovalo lépe a bez problémů (i když jistě by to fungovalo svobodněji). Konkrétních příkladů, jako kupř. absolutně svobodná škola Sudbarry Valley, obsahuje kniha pomálu, proto pokládám za poměrně nešťastně, že velkou část knihy zabírají spekulace.

Urza rád zdůrazňuje, že napsal o Anarchokapitalismu stovky textů, což je na knize sice vidět, přesto lze vypozorovat, že se jedná o revize starších textů, jelikož aktuální Urzovy články dosahují daleko větších kvalit. Kniha rovněž obsahuje řadu nepřesností, které Urza v polemikách se svými kritiky již přiznal a omluvil se za ně. Přes výše uvedené se domnívám, že kniha Anarchokapitalimus je psána nejen s velkou dávkou inteligence a argumentační zdatnosti, ale zejména s pokorou a úctou k jiným názorům. Jediným, čím Urza dle zvoleného jazyka skutečně opovrhuje, je stát jako instituce - nikoliv lidé, kteří jej tvoří.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kauza Poche

pondělí 25. června 2018

Se Zemanem, Filipem a Babišem se věru v mnoha věcech neshodnu, ale zjistil jsem, že na jednom tématu jsme skutečně ve vzácné shodě. Také nechci, aby se ministrem zahraničí stal Miroslav Poche, mám k tomu ale zcela jiné důvody, než tenhle vládní triumvirát.

Posledních pár týdnů jsem doslova slzel smíchy a současně nevěřícně vrtěl hlavou pokaždé, když jsem četl plamenné obhajoby europoslance Pocheho ze strany tzv. "liberálních elit". Pokaždé, když jsem v tisku či na internetu viděl, jaký je tenhle čtverák najednou "proevropský a prozápadně ukotvený politik", nevěřil jsem vlastním očím. Vlastně jsem už jen čekal, kdy Člověk v tísni, Rekonstrukce státu, think-tank Evropské hodnoty a podobná sdružení uspořádají velkou demonstraci za Pocheho někde v centru Prahy, a hlavními plamennými řečníky tam budou komentátoři Respektu.

To se ti lidé vážně už dočista zbláznili, nebo mají tak krátkou paměť?

Já osobně nechci, aby Poche seděl v Černínském paláci - ideálně by měl místo toho sedět ve vězení.  Nechci ho jako ministra zahraničí NE proto, že by byl "vítač a sluníčkář" - to by mi bylo úplně jedno, především on podle mě nic takového vlastně ani není.  Nechci jej ve vládě především proto, že je to exponent zákulisních šíbrů, o jehož dlouhých prstech se v pražském (a nejen tam) podsvětí vyprávějí takové zkazky, podle kterých by lupič Babinský bledl ve srovnání s tímhle kmotrem závistí. Jako by nestačilo, že jednoho zloděje už ve vládě mít budeme, na místě nejvyšším.


Nejsem si ani jistý, zda je to údajné "vítačství" pravý důvod, proč jej Zeman odmítá. V této souvislosti bych rád vzpomenul, jak Poche před prezidentskou volbou na facebooku pózoval s roztrhaným Zemanovým volebním lístkem, a jestli něco hradnímu opilci slouží, tak je to sloní paměť, a jeho hlavním pohonem je msta až za hrob.

Jediné, co mi na téhle situaci přijde legrační, je sledování smrtelné agónie ČSSD v přímém přenosu. Ta strana končí, vědí to všichni a oni už to nejspíš vědí taky. I to může být jeden z důvodů, proč trvají na účasti zkušeného "odklaněče ze státního", protože chtějí erár ještě naposledy pořádně podojit. Další příležitost už nedostanou. Jenomže i tuhle bitvu zatím těžce prohrávají. Je jaksi symptomatické, že za posledního předsedu, který partaj definitivně přivede do hrobu, byl zvolen přizdisráč, proti němuž měl i bývalý předseda Sobotka doslova obří koule.

Mám navíc za to, že celá tahle šaškárna má akorát za cíl odvést pozornost podobně jako happening s rudými trenkami, spálenými senilním opilcem.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zdanění restitucí? Ne, jen habaďůra na voliče

středa 13. června 2018

Návrh zdanění církevních restitucí přináší zvláštní paradoxy. Pravděpodobně nenajdete ateističtější zemi než je Česká republika, a přesto má církev ohledně práva na svůj majetek u nás poměrně dost zastánců. Většina voličů, díky kterým v těchto dnech právě sestavuje vládu estébák s podporou komunistů, to nicméně vidí jinak. A jim dnes budoucí vládní strany házejí vějičku v podobě jakéhosi zpětného zdanění náhrad. Je jedno, že většina levicových bezmozků nechápe, o co vlastně jde. Nenávidění černoprdelníci by měli vracet prachy státu a to je to, o co běží.

Je zajímavé, že proti zpětnému zdanění vydávaných náhrad vystupují i ti, kteří by jinak zdanili i záporný zůstatek na účtu svého souseda. Celá hra na zdanění církevních restitucí je obludná habaďůra a Babiš i KSČM to vědí. Pokud opravdu nedojde k dokončení státního převratu, pak by totiž požadavek KSČM s největší pravděpodobností narazil u Ústavního soudu. ANO a KSČM ale potřebují ukázat svým voličům (beztak jde u obou stran o stejnou partu bolševiků), že těm černoprdelníkům aspoň chtěli zakroutit krk a vrátit prachy zpět do rukou pracujícího lidu.

Většina voličů ANO a KSČM by s touto formou konfiskace majetku neměla problém, ani kdyby šlo o sirotčince nebo psí útulky. Fakt, že jde o církve, které opravdu ke svému majetku občas nepřišly úplně poctivě, je pouze zástupný. Tito lidé prostě chtějí peníze nás všech ostatních za každou cenu, jen hledají různé záminky. Příště to možná budete vy a vaše firma.

Je ovšem si třeba přiznat, že církevní restituce nejsou a nebyly úplně fér už od počátku. Restituční zákony psané po revoluci vůbec nepočítaly s navrácením majetku právnickým osobám, tak proč najednou dělat nějaké výjimky? Pokud si dobře vzpomínám, byl to právě Miroslav Kalousek, dnešní udatný bojovník proti bolševikům a babišovcům, který jako první zpětně danil lidem státní příspěvky na bydlení. Je sice pravda, že státní příspěvek a náhrada jsou podstatně odlišné věci, ovšem retroaktivita je jenom jedna. Ten, kdo otevřel Pandořinu skříňku a vypustil retroaktivní daně do světa, by měl raději mlčet.

Na druhou stranu - už se stalo - a chtít nyní tyto postupně vydávané náhrady danit je právně i lidsky nesmysl. Jde vlastně o státem vnucený splátkový kalendář, ve kterém si navíc dlužník jednostranně snižuje splátky.

Už jsem to naťukl výše: církve prý svůj majetek nakradly, říká se u nás často. Pokud se někomu podaří prokázat, co přesně bylo ukradeno a komu, může pak nakradené být vráceno konkrétním poškozeným, ale nevidím jediný důvod, proč by se měl obohatit stát, když není schopen původní majitele najít. Navíc, pokud církev něco ukradla, pak stát jistě disponuje pravomocným rozsudkem. Nebo stačí říct, že „všeci kradnú“?

Jedna věc mi ale vrtá hlavou nejvíce. Říká se, že „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Je zajímavé, že když stát vydá zákon o stoprocentním zdanění nemovitého majetku, jinými slovy znárodnění, považuje se to dnes za krádež. Pokud ale stát vydá zákon o čtyřprocentním zdanění nemovitostí, znamená to, že jde „jen“ čtyřprocentní krádež? Není malá krádež pořád krádež? A co zákony, které vám seberou 50 % vámi vydělaných peněz? Není to také krádež? Ne nadarmo se daním dříve říkalo „berně“. Termín to byl jistě přiléhavější, ale lidi se moc cukali.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: R.I.P. ČSSD

neděle 8. dubna 2018

Včera se odehrál spektakulární sjezd ČSSD. Strany, která mnoho dlouhých let ničila českým občanům život a teď to vypadá, že v zadluženém Lidovém domě poslední zhasne... a já marně přemýšlím, co bych k tomu napsal.

Někteří se radují, že definitivní porážkou "sobotkovského", chcete-li neomarxistického, progresivního, liberálního, blablabla... křídla a naopak posílením "zemanovců" a konzervativců v ČSSD (Foldyna, Hašek, Onderka) nastal kýžený obrat ke světlým zítřkům a strana bude mít opět dvacet procent. Nemyslím si, a pokusím se vysvětlit proč.

Začnu zeširoka. Sociální demokracie měla v české kotlině naposledy nějaký smysl zhruba na přelomu devatenáctého a dvacátého století, když se prala za práva dělníků a pracujících. Po revoluci v roce 1989 byla opět formálně obnovena, ale čekalo se, že skončí zhruba stejně, jako například národní socialisté, tedy na zaslouženém smetišti dějin. Jenže pak přišel jeden obratný populista, lhář a demagog, jenž navíc už v té době snil o státním pohřbu, a pro kterého už nezbylo místo na pravici. Jmenoval se inženýr Zeman a výsledek jeho mise, který pociťujeme dodnes, tak nějak znáte.

Lidé v ČSSD v průběhu času vesměs pochopili, že nemá cenu se bůhvíjak snažit a už vůbec se prát za potřebné, a udělali si ze strany výnosný byznys. Pamatuju si na jednoho mně blízkého člověka, který svého času v Lidovém domě pracoval. Když odtamtud odcházel, říkal mi, že pochopil, že celá ČSSD je jen a jen mafií řízený stroj na drancování a kradení státních peněz. "ODS je něco podobného, ale tam je aspoň sem tam někdo, kdo té původní myšlence věří. U socanů ani náhodou," slyšel jsem od něj tehdy a vzpomenu si na ta slova vždy, když vidím takového Milana Chovance, jak vykládá něco o seniorech a rodinách s dětmi a vždycky se u toho divím, že do něj v tu chvíli neudeří blesk.

Problém je, že si titíž lidé mysleli, že to takhle bude věčně. Proč by také ne, zvolili totiž jednoduchou strategii, o které si bláhově mysleli, že bude fungovat donekonečna. Zaměřili se na jediný prototyp voliče: extrémně hloupého bezmozka. Celkem správně vyhodnotili, že právě jeho je v české zemi naseto nejvíce, a mysleli si, že ho stačí udržovat v chudobě (protože když bezmozek náhodou zbohatne, začne většinou volit jinou stranu), a vždycky před volbami mu říct, že za jeho posraný život může pravice, a to i kdyby tu žádná pravice nebyla, což vlastně většinu času nebyla, a že když je bude volit, bude se mít dobře. A tak pořád dokola. Takhle socani ojebávali své bezmozky přibližně do roku 2013.

Jenže se dost přepočítali. Bezmozkovi totiž zaprvé nevadí, když je ojebáván, ale nesmí ho to příliš bolet. Za bé může celkem snadno nastavit své pozadí jinému ojebávači, když zjistí, že je to pro něj výhodnější a slastnější. Stalo se tak, jak říká ono zlidovělé rčení o silnějším psovi, a tím čoklem byl Andrej Babiš.

To je jedna věc. Nejzásadnější chybu však ČSSD udělala, když poslechla jednoho ze svých mladých a zpitomělých ideologů, kteří si o skutečném životě maximálně tak četli v knížkách, a představila své návrhy na brutální daňovou progresi. Co na tom, že to byly jen návrhy, které by nejspíš nikdy neprošly. Bezmozek v náhlém záblesku prozření pochopil, že teď jde do tuhého. Že ho chce strana, kterou vždy volil, obrat o všechny peníze.

To byl ten bod zlomu, od kterého začaly preference socanů padat k zemi jak ožralí delegáti jejich pověstných sjezdů. Když dnes novopečený místopředseda Foldyna, kterému by bylo lépe u SPD, blábolí něco o tom, že bývalé vedení prosazovalo multikulti a gender, a proto je teď ČSSD tam, kde je, tak mám pocit, že situaci vůbec nepochopil. Tyhle věci jsou voličům vesměs úplně u prdele. Ale zkuste jim sáhnout na jejich prachy.

Co teď? Teď už je to jedno. Domnívám se, že nezávisle na tom, zdali ČSSD ještě vleze Babišovi do zadnice, či si bude hrát na "opozici", se jejich vyhlídky v dohledné době nezlepší. Zájem jejich zpitomělého voliče dokáže totiž mnohem lépe akcentovat führer Babiš, který má navíc nejlepší marketing. To samé platí samozřejmě i o komunistech, kteří též už dávno neměli existovat, pokud vůbec někdy.

Je to dobře? Nevím. Pokud ČSSD zmizí z politické mapy (a k tomu má řádně našlápnuto), vůbec mi to nebude líto. Bohužel se na polích, která donedávna drancovala jejich stáda, teď pase obrovský drak jménem Babiš, který nás brzo může sežrat všechny.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Andrej Gottwald

čtvrtek 1. března 2018


Tuto neděli jsme si všichni připomněli výročí komunistického převratu známého jako Vítězný únor. Někteří vzpomínali se slzou v oku, jiní s rukou zaťatou v pěst. Bohužel, český antikomunismus je v drtivě většině pouze směšně symbolický, a 25. únor tak posloužil hlavně k útokům na (právem) nenáviděného prezidenta kvůli jeho oznámené účasti na sjezdu KSČM. Proto ostatně Zeman k výročí Vítězného února, které hodlá oslavit s komunisty opožděně v dubnu, ani nepípl.


Následující den si tak opět většina českých voličů sundala primitivní antikomunistická mávátka a dál snila svůj sen o socialismu s lidskou tváří pod taktovkou Evropské unie a politických stran dost chytrých na to, aby si slova odkazující na komunismus a socialismus do svého názvu už nedávaly. Soudruh Andrej „Bureš“ Babiš nabídl mentálním komunistům této země dostatečnou sílu myšlenky Komunistického manifestu (které do sebe nasály postupně všechny parlamentní strany) uvést do praxe. Babiše od svého ideového předchůdce Klementa Gottwalda odlišuje pouze už jen alkoholová zdrženlivost, absence pohlavních chorob a hezčí manželka.


Tento lhář, podvodník, mafián, estébácký donašeč a zmrd z povolání se k moci dostal díky polozapomenutému státnímu převratu uskutečněnému v roce 2013 proti tehdy vládnoucí ODS na základě prvního politického procesu od listopadu ´89 (mám na mysli vykonstruovanou kauzu tří poslaneckých „rebelů“). Tehdy se ovšem jednalo se o útok na všeobecně nenáviděnou ODS, takže o ohrožení demokracie pochopitelně nešlo. O to jde až teď, když jsou v nebezpečí i levicové strany. Babiš by přirozeně nikdy nevyrostl do dnešní velikosti nebýt koalice hnutí ANO s ČSSD a s naší nejodpornější porevoluční stranou, KDU-ČSL. Na této sebrance politických prostitutek je nejvýmluvnější to, že si hrají na věřící křesťany a strážce boží morálky, přitom v případě potřeby smilní a obcují s každým, včetně KSČM. Ne nadarmo mají ve svém čele muže, který má opak slova černoprdelník rovnou ve formě příjmení, tedy Bělobrádek.

Abychom ale neházeli vinu jen na politiky: aureolu svatého Andreje pomáhaly budovat rovněž celebrity, nesmyslně pokládané za morální kompas společnosti, a různé obskurní protikorupční spolky, v první řadě Rekonstrukce státu. Nejsmutnější ovšem je, že Babišovi pomohli i ti, kteří jej nikdy nevolili. Mnozí totiž ochotně a bez otázek spolkli i s navijákem nechutnou orwellovskou prasárnu s názvem EET. Do EET vložil Babiš obrovský politický kapitál, který se mu za pomoci externích užitečných idiotů bohatě vrátil. Tehdy se lámal chleba a bylo možné Andreje ještě porazit standardní politickou cestou. Dnes je už pozdě.

Politika a politické strany u nás byly tak dlouho dehonestovány jako něco apriori špatného, co je třeba sešněrovat nesmyslným služebním zákonem, až se stalo, že Andrej Babiš je premiér, který sice nezískal důvěru Sněmovny, ale každému je to jedno. On přece není politik, on „maká“! . Za absolutního nezájmu jindy rozvášněných herců a zpěváků, bez řvoucího davu na náměstí, pomalu ale jistě dokončuje státní převrat, který začal před čtyřmi a půl lety razií na Úřadu vlády. Neuplyne den, aby se neobjevila další personální poprava, tentokrát je na mušce ředitel policajtů pro policajty, útvaru GIBS. (O ovládnutí police se Babiš pokusil už ve vládě s ČSSD, na čemž se podílely rovněž protikorupční spolky, ale skončilo to akorát ostudou a rozsudkem o křivé výpovědi).

Tento týden, jakoby se nechumelilo, přišla zpráva, že vláda bude nařizovat, jaké potraviny budou obchody smět prodávat. Je prý potřeba podporovat „české producenty potravin“ (čti Babiše). Lidem už to ani nepřijde divné, levicový protekcionismus a kolektivismus je u nás hluboce zakořeněn a úcta k soukromému vlastnictví v naší zemi zemřela se zákazem kouření v restauracích. Možná bychom mohli zakázat vše, co pochází z jiných zemí. Zkaženou americkou kulturu, valuty - nebo pro zjednodušení zakážeme vše, co nevyhovuje nařízením a normám Evropské unie. Výsledek bude stejný.


Wasill

Zobrazit celý článek

DIVOKÉ SLOVENSKO: Kdo zabil novináře?

středa 28. února 2018

Ještě před tím, než se objevila zpráva o prvním zadrženém v případě vraždy slovenského novináře, jsem si říkal, že se neobávám, že se jeho vražda nevyšetří, ale naopak toho, že se vyšetří. Tedy "vyšetří".

Tlak na slovenské orgány ve věci objasnění vraždy je obrovský - troufám si tvrdit, že nikdy v historii samostatného slovenského státu takový nebyl. Podle různých indicií vedou nitky k vládní straně SMER (jejíž předseda a premiér Robert Fico klidně přinese na tiskovku milión eur v bankovkách - vážně jak v béčkovém seriálu italské produkce), někteří spekulují o účasti kalábrijské mafie, která má údajně na Fica vazby.

Měla-li vražda dvou mladých lidí skutečně politické pozadí, je nad slunce jasnější, že slovenská policie musí co nejrychleji "najít vraha". Mám obavy, že se inspiruje případem zavražděného sociálního demokrata Romana Housky (vůbec si všimněme, že okolo těchto podezřelých vražd se vždy motá aspoň jeden socan) veřejnosti se předhodí zdrogovaný lupič, který šel náhodou kolem, potřeboval rychle něco ukradnout a absolutně netušil, na koho vlastně vystřelil. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.

Samozřejmě, takové vysvětlení je vždycky možné. Lidi se v Česku i na Slovensku ostatně už stříleli z mnohem blbějších důvodů. Budeme-li se ale držet divočejších spekulací, že novinář i jeho děvče skutečně z příčin, které  bezprostředně souvisely s jeho prací, nabízí se prakticky tři teorie.

1. Italové
Nebohý novinář měl těsně před smrtí rozepsaný článek o tom, jak na Slovensku operuje kalábrijská mafie 'Ndrangheta, která má vazby na premiéra Fica. Je možné, že informace se dostala i k některému z vyšších šéfů jedné z nejmocnějších a údajně nejnebezpečnějších mafií v Evropě, jejichž příjmy pocházejí především z obchodu s drogami. Novinář jako takový je bossovi celkem u zadku, ale Ital je poněkud roztrpčený z toho, že by článek mohl spustit lavinu, která by mohla jejich kšeftíky v té Horní Prdeli, kde jim i premiér jde na ruku, trochu pokazit. Navíc je založením starosvětský chlapík, vyznává heslo svého otce, že není člověk, není problém, a stýská se mu po časech, kdy mafie ještě vzbuzovala v lidech hrůzu. Po chvíli přemýšlení se rozhodne těm vidlákům předvést show jako ze starých filmů, na kterou dlouhou nezapomenou. Účel je splněn, lidé se po vyslovení názvu 'Ndrangheta opět klepou strachy a slovenská vláda je zase o něco povolnější.
Pravděpodobnost: 7/10
Pravděpodobnost, že bude dopaden skutečný pachatel: 0


2. SMER
Zatímco Italové se chystanému článku o propojení mafie a slovenské vlády maximálně tak vysmějí, v hlavním stanu slovenských socanů způsobí nebývalou paniku. Kaliňák s Ficem horečně přemýšlejí, jak z toho ven. Tlačit na vydavatelství, aby článek nevyšel, se ukazuje jako překvapivě nefunkční varianta, protože majitel sídlí kdesi ve Švýcarsku a problémy slovenských socialistů jsou mu srdečně jedno. Nakonec zvítězí horká slovenská krev, smíchaná se sociálnědemokratickým étosem, jenž vyznává kulku coby osvědčené řešení už od devadesátých let.
Pravděpodobnost: 8/10
Pravděpodobnost, že bude dopaden skutečný pachatel: 0


3. POLICIE
S touto variantou operují některé konspirační servery a osobně ji vůbec nepokládám za nepravděpodobnou. I mně totiž přijde s podivem, že mladý kluk jako byl zavražděný novinář, disponoval takovým informačním arzenálem. Ty informace evidentně nezískal detektivní prací, někdo mu je nosil. Někdo, kdo si ho chtěl ochočit. Je dost možné, že toho chudáka odpráskli ti samí policisté, kteří ho tři roky krmili kauzami proti SMERu s cílem se Fica konečně zbavit, a chlapec jim sloužil nejprve jako mouřenín a nakonec i jako obětní beránek, jehož krev měla probudit spravedlivě rozhořčený dav.
Pravděpodobnost: 8/10
Pravděpodobnost, že bude dopaden skutečný pachatel: mínus milión



Anebo to byl vážně narkoman s bouchačkou, co šel náhodou kolem. Čert ví.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Volím proti Zemanovi

středa 24. ledna 2018

Začnu rovnou tím, že ve druhém kole prezidentské volby to hodím Jiřímu Drahošovi. Navzdory tomu, že v duelu se Zemanem na Primě byl zoufalý, bezradný a tragický. Navzdory tomu, že Zeman má nejspíš o něco pravicovější názory. A v neposlední řadě navzdory tomu, že při vhození lístku s jeho jménem do urny budu mít nejspíš pevně zavřené oči, zkroucený obličej i prsty u nohou a vůbec se budu tvářit, že to nejsem já. Zde máte pár důvodů proč.

1. Nevolil jsem Miloše Zemana nikdy do žádné veřejné funkce, nevolil jsem strany, které vedl do voleb a nevolil BYCH ho nikdy nikam. Ani do čela místní buňky svazu zahrádkářů, kdybych já byl členem a on by tam kandidoval. A na tomhle nehodlám nic měnit. Nikdy.

2. Nechci další prezidentské volby za rok, nebo za dva. Prezidentské volby, a hlavně to, co jim předchází, jsou neskutečný opruz. Umíte si představit absolvovat jej znovu dřív než po pěti letech?

3. Miloš Zeman je starý, nemocný, nemohoucí stařec. Na debatu na Primě ho museli prakticky přinést. Já nevím, jak vy, ale já už bych mu dopřál klidný důchod v člunu na Vysočině a nechci, aby mě další rok reprezentovala senilní troska ve vegetativním stavu, za níž důležité smlouvy podepisuje bůh ví kdo.

4. Nechci další rok, dva číst ve veřejném prostoru nic o kašpárkovi Ovčáčkovi. Vlastně jen jedno. Chci vidět, jak brečí, až jeho senilní guru prohraje. Chci vidět jeho slzy, a budu se tomu strašně smát. Tím chci říct, že pokud vyhraje Zeman, bude mě to srát, ale zase se budu chvíli bavit křikem a brekem z tzv. "pražské kavárny".

5. A mimochodem, Zeman je "pražskokavárník" a elitář jak řemen. Není to žádný muž z lidu, není prezidentem dělníků, rolníků a pracující inteligence, za kterého se tváří v tvář bezmozkům vydává, když potřebuje jejich hlasy. Nikdy nepracoval. Se svým elektorátem má společného pouze to, že hulí, chlastá a občas mluví jako dlaždič, to když potřebuje odvést pozornost veřejnosti od vážnějšího problému. Jinak svoje voliče nesnáší, pohrdá jimi a myslí si o nich, že jsou dementní. Často právem.

6. Kdyby byl ten Vráťa Mynář aspoň pořádný mafián, ale on to nikdy nedotáhl dál než na směšnou, vidláckou karikaturu provinčního mafiánka.

7. Chci volit Drahoše proto, že sem pozve migranty. Spoustu migrantů. Budou jich tisíce, desetitisíce, statisíce, Staromák bude vypadat jako náměstí v Marakéši a já tam budu chodit jíst kebab a občas se jimi nechám jen tak z plezíru znásilnit.

8. Bod číslo 7 byla pochopitelně ironie.

9. Miloš Zeman je sice pořád zdatný rétor, ale už mnoho let nemá co říct, tak opakuje pořád ty samé bláboly a nevtipné bonmoty. Nechci je poslouchat už ani další rok, ani dva.

10. Jeden z jeho nejoblíbenějších blábolů je horování za co nejvyšší progresivní zdanění. Každý, kdo obhajuje co nejvyšší progresivní zdanění, je bolševik a zločinec, a neměl by být v žádné veřejné funkci.

11. Štvou mě všichni ti rádoby pravicoví konzervativci, zejména z blogosféry, co mají sice plnou hubu pravice a "svobody", když se jim to hodí, ale přitom adorují a podporují Zemana. Nazývejme věci i lidi pravými jmény. Tito lidé ve skutečnosti tíhnou k autoritářské konzervativní levici, jíž je Zeman čelným představitelem, spolu se svými nejvěrnějšími soudruhy Babišem, Okamurou a Filipem. Jsou to etatisté a kolektivisté až za hrob, imponuje jim vláda pevné ruky. To nemá s žádnou pravicí vůbec nic společného.

12. A když už jsme u Babiše, on a všichni jeho zaměstnanci v politické divizi Agrofertu se k Zemanovi už natvrdo přihlásili. Volba Zemana je volba Babiše. Jistě, po vítězných volbách už Miloš nebude Andreje potřebovat a je jistá šance, že z politického spojence bude největší nepřítel (a Zeman tohle fakt umí, hodit své nejvěrnější lidi přes palubu a ještě je za letu nakopnout do prdele). Nicméně v tuto chvíli jsou symboly důležité. Je třeba na to neustále poukazovat. Zeman = Babiš.

13. Napadají mě další a další důvody, ale už by to bylo moc dlouhé.

Všem vám v pátek a v sobotu přeju šťastnou ruku.



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Chyba lávky

úterý 5. prosince 2017

Betonová lávka přes řeku Vltavu, která třiatřicet let spojovala Tróju se Stromovkou, se jednoho krásného dne zřítila do vody. S ní čtyři lidi, co měli tu smůlu, že na ní zrovna byli. Oficiálně za to mohly nějaký zrezivělý lana, byla to náhoda, vlastně se nic nestalo, zapomeňte.

Čím víc na to myslím, tím víc mě to štve. Přes tu lávku - respektive spíš most, osobně si lávku představuju jinak, ale terminologii teď nechme stranou - jsem samozřejmě v životě šel několikrát, jen letos to bylo asi dvakrát sem a tam. Pokaždé jsem z toho měl divný pocit a vždycky jsem říkal, že mám strach, že ten divnej houpací most spadne. Samozřejmě jsem to nikdy nemyslel úplně vážně. I ostatní, jimž jsem si stěžoval, se tomu smáli. Jasně, protože mosty prostě do řeky nepadají, možná někde v Rusku nebo v Somálsku, ale rozhodně ne v civilizovaném srdci Evropy, kde nad naší bezpečností dennodenně bdí osvícení nadlidé z Agrofertu.

Jenže se stalo, a "odborníci" to teď svádí na anomálii a náhodu. Mám absolutně nulové znalosti z oborů potřebných ke stavění a kontrolování údržby mostů, ale něco mi přece jen říká, že pokud tam skutečně praskla nějaká zrezivělá lana, muselo být už delší dobu zřejmé, že most, po kterém v sezóně přejdou tisíce lidí denně, mele z posledního. Médii už prošly zprávy, že taková varování už delší dobu existovala, a co na to kompetentní osoby? Co na to pražský magistrát? Nic. Prostě jsme to nechali spadnout.

Je nepochybně velké štěstí, že ta betonová nádhera spadla v zimě, takže to odnesli "jenom" čtyři lidé. Spadnout to v létě, mají hlavy pomazané na krku mnohem více "collateral damages". A to včetně malých dětí. Tohle už není sranda, to je obecné ohrožení rovnající se teroristickému útoku - a u nás se pořád řeší muslimská hrozba a v naší zemi neexistující migranti. Ale my vlastně žádné teroristické uprchlíky nepotřebujeme. Vlastní lidi si necháme zabít a zmrzačit sami.

Někdo z těch "kompetentních" teď pověsil na místo, kde bývala lávka, výmluvnou ceduli s tím, že "lávka je uzavřena". Ale houby uzavřena, ta lávka spadla kurva do vody a to proto, že na ni a na její stav někdo - i ten, kdo tu idiotskou ceduli schválil a umístil - zvysoka sral tak dlouho, až se to prostě urvalo. A mě by zajímalo, jestli "ten někdo" teď půjde aspoň sedět. Nebo to zase skončí jen odvoláním šéfa TSK?

Neboť to, že na odpovědných místech sedí lidé, kteří svými (ne)rozhodnutími a laxním přístupem dnes a denně hazardují s našimi holými životy (a my jim je jak blbci svěřujeme) rozhodně žádná anomálie není.

Zobrazit celý článek

CZEXIT: Skeptický pohled euroskeptika na referendum o EU

pondělí 4. prosince 2017

Ačkoliv referendum o vystoupení z Evropské unie u nás, přes přítomnost SPD ve sněmovně, momentálně reálně nehrozí, je dobré o této možnosti diskutovat. Není žádným tajemstvím, že jsem kovaným euroskeptikem, přesto si dovolím přednést argumenty, proč není v následujícím volebním období moudré myšlenku uspořádání plebiscitu o setrvání v EU uvádět v život.

 Mašinérie EU již absorbovala všechny výhody poválečného uspořádání západních států v Evropských společenstvích a v případě exitu jednotlivých zemí bude EU ve svém vlastním zájmu případný odchod druhé straně co nejvíce znepříjemňovat, jak můžeme v přímém přenosu sledovat u Velké Británie (která navíc měla vždy v rámci EU zvláštní postavení). Ačkoliv si myslím, že samotná smlouva o Evropské unii (a smlouvy na ní navazující) nám nic dobrého nepřináší, a vše podstatné již bylo dojednáno v rámci jiných institucí a smluv, přesto podle mě v dnešní době odchod z EU pro Českou republiku nic neřeší.

Předpokladem k vystoupení by měla být silná, stabilní a jednotná euroskeptická vláda, která už ze své definice musí být složená ze skutečně pravicových stran plánujících pravicové reformy, kterým členství ČR v Evropské unii brání. Taková vláda musí vědět, že má od občanů jasný mandát referendum uspořádat, a zemi z EU případně vyvést, a tento svůj záměr si posléze jen nechá posvětit v referendu jako jakési potvrzení výsledků voleb.

Nelze činit správně věci z nesprávného důvodu. Občané by měli nejdříve vědět, proč je členství v Evropské unii pro naší zemi škodlivé, a naším úkolem je jim to trpělivě vysvětlovat skrze historii EU, demokratický deficit a každodenní porušování jejích vlastních pravidel ze strany orgánů EU atd. Většina zastánců EU tyto věci už jen kvůli geografické vzdálenosti a absenci demokratické kontroly a selhání médií nezná. Na druhé straně ovšem stojí v šiku všichni ti blázniví euroskeptici, kteří vlastně ani nevědí, proti čemu protestují, a dělají nám, „normálním“ euroskeptikům, ostudu.

 Pokud by výsledek referenda za současné společenské a politické konstelace skončil těsným rozdílem, pak 49 % hlasujících bude zcela oprávněně cítit příkoří způsobené zbylými 51% - ať už by se většina přiklonila kamkoliv. V takovém případě by masové demonstrace byly naším nejmenším problémem. Nechci legitimizovat primitivní křiklouny, kteří se na vlně euroskepticismu drásají k moci. Pokud by se jim referendum opravdu podařilo prosadit a uspořádat s pro ně příznivým výsledkem, jejich politické kariéry by dosáhly celosvětových rozměrů a tomu nehodlám napomáhat svým hlasem.

Posledním argumentem proti unáhlenému referendu je argument čistě sobecký. Nevěřím, že by byl v dnešní době tzv. czexit schválen, a v takovém případě by další šance mohla přijít třeba nejdříve zase za 15 let – ale tou dobou už Evropská unie zřejmě existovat nebude.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Prezidentské prázdno

středa 1. listopadu 2017

Je čím dál tím jasnější, že Miloš Zeman není ani duševně ani tělesně schopen utáhnout dalších pět let na Pražském hradě. Je nepochopitelnou záhadou, proč se během Milošova prvního mandátu nejenže nepodařilo najít vhodného protikandidáta, ale ani se o to nikdo nepokusil! Tedy, ona to taková záhada vlastně není.

  Přímou volbu jsem odmítal. Nikoliv proto, že bych se nabubřele domníval, že jsou ostatní lidé na volby moc hloupí, ale proto, že přímá volba nemá v systému, který není prezidentský, beze změny ústavy valný smysl. Postavit přímo zvoleného prezidenta proti už z definice slabším zástupcům politických stran je prostě nesmysl. Tzv. tradiční strany prosazovaly přímou volbu ze dvou důvodů. Zaprvé se chtěly populisticky zalíbit svým voličům, a zadruhé už z principu museli přímou volbu podporovat, protože byl Klaus proti (Klausův postoj na cokoliv je většinou ultimátní rozhodovací kompas pro mnoho lidí).

Miloše Zemana jsem za prezidenta nechtěl, protože netrpím ztrátou paměti a moc dobře si pamatuji, co prováděl jako předseda opoziční ČSSD a později premiér České republiky. Ač to dnes zní neuvěřitelně, nebylo to o mnoho horší, než to, co provádí posledních pět let jako prezident. Ale byl to zapálený socialista stojící proti Klausovi a kapitalismu, a takovým bylo tenkrát dovoleno vše. Do souboje s Milošem se žádná výrazná postava, o jejíchž volbě bych uvažoval, nehrne, a to jsem ochoten volit i kandidáta, se kterým se politicky neshodnu.

Politické strany svého kandidáta nepostaví, protože vědí, že nastal jejich soumrak, a jsou rády, že se vůbec dostanou do sněmovny. Zároveň si nechtějí vlastním kandidátem proti sobě Zemana poštvat, jelikož moc dobře vědí, že se starý jezevec moc rád mstí, a že beztak stejně vyhraje. Kdy jindy, než teď, by měly strany projevit alespoň zbytek odvahy a kandidáta postavit. A koho by měly postavit, ptáte se? Napadá mě řada jmen: Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek, Jaroslav Kubera, Petr Pithart, Mirek Topolánek nebo i ten nenáviděný Kalousek a tak dále.


Proč to nejde? Protože voliči dávno přijali za své to nesmyslné havlovské volání po nepolitické politice, a tak budou raději prosazovat voskový generátor náhodných slov Jiřího Drahoše nebo autora ještě horších textů Michala Horáčka, kteří jsou již dávno odsouzeni k porážce. Výrazná politická osobnost s potenciálem porazit Zemana je pro mnoho Zemanových odpůrců nepochopitelně naopak překážkou. Žádná osobnost se tak nechce voleb účastnit, protože všichni viděli, jakým způsobem byly v minulosti běžné politické nástroje dehonestovány nebo rovnou kriminalizovány. Každý potencionální kandidát si tak díky své účasti v politice nese nějaký údajný „škraloup“, a je tak pro Zemanovy odpůrce nevolitelný. Málokdo z politiků by chtěl zažít to, co Klaus s amnestií nebo Lisabonskou smlouvou, tak je lepší se do ničeho nepouštět nebo v kampani raději neprosazovat vlastní názory. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale zas ho nikdo nezvolí. Jen ten, kdo má hroší kůži, nebo je dostatečně naivní, se do prezidentské volby přihlásí, a podle toho kandidáti vypadají.

Pokud zůstane do 7. listopadu stejná nabídka kandidátů, jaká je dnes, k volbám nepůjdu. Není moje chyba, že jste prosadili přímou volbu a udělali z prezidentské volby hlasování v reality show. Není moje chyba, že jste odradili všechny politické strany a politické osobnosti od účasti na prezidentských volbách svými přehnanými požadavky a nepochopením toho, co to politika vlastně je. Budete tak mít i dalších pět let za prezidenta dementního alkoholika. Zasloužíte si ho.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Já a volby

čtvrtek 19. října 2017

Mám pocit, že před každýma volbama sem něco píšu, a vždycky to začíná prakticky stejně. Za zhruba dvacet čtyři hodin se vydám k volební urně, a stále ještě nevím, koho budu volit. Vybírám ze dvou variant.

V poslední době jsem svědkem toho, že velká spousta "osobností" na sociálních sítích přesvědčuje voliče, ať hlavně nevolí ANO, KSČM a SPD. Já nic takového dělat nebudu, jsem si vědom toho, že přesvědčené nepřesvědčím, a pro voliče, kteří mají v plánu hodit to těmto třem stranám, nebo to zvažují, vzkazuji jen: střelte se do hlavy. To bychom měli, a teď přejdu k tomu, co mě trápí.

Volit určitě půjdu, jen v tuto chvíli vlastně nevím koho. Čím víc sleduju politické strany a jejich aktuální nabídku, programy a výstupy v médiích, tím víc mám pocit, že je to marné, marné, marné. Pro voličskou skupinu, mezi kterou se počítám, ideální výběr zkrátka není, tak bude třeba dělat kompromisy. Nicméně po zvažování jsem dospěl k dvěma stranám, a jedné z nich to v pátek odpoledne se zavřenýma očima, odvrácenou hlavou a kroutícími se prsty na nohou na 99,9% hodím, pokud se nepřihodí nějaká živelná pohroma, nebo něco podobného.

Takže jednak tu máme Stranu svobodných občanů. Ve všech volebních kalkulačkách s nimi mám největší shodu, a to velmi výraznou, kolem devadesáti procent. S programem v drtivé většině souhlasím, byť je tam pár věcí, které bych asi řešil jinou cestou. Předsedy Petra Macha si lidsky vážím, považuju ho za jednoho z nejslušnějších lidí v české politice, a plusové body u mě získal i tím, že jako jeden z mála politiků splnil slib, který dal už před třemi lety, a sice, že až se přiblíží sněmovní volby, rezignuje na mandát v EP. Ačkoliv si myslím, že je to škoda, je třeba ocenit, že se k tomu postavil jako chlap.
Tak v čem je problém? Nebojím se v případě Svobodných toho, že je budu volit a oni se do parlamentu nedostanou, protože mám strach spíš o to, že se tam dostanou. Sleduju je už dlouho a mám obavu, že co se týče personální roztříštěnosti, může jim konkurovat jen ČSSD a možná Zelení. Turbulence, které v té straně rozhořely hned po zisku euromandátu, přivedly tuhle (podle mě docela slibně rozjetou) stranu až někam k hranici statistické chyby volitelnosti. Je sice dobře, že od nich už vypadli "hamplovci" a další pochybné existence, kteří si od začátku spletli stranu, pryč jsou ale také všichni, kteří by se s přimhouřenýma očima dali označit za osobnosti. Mám neodbytný pocit, že to, co tam kromě Macha zbylo, je parta zmatených podivínů, které by si zkušení šíbři ve Sněmovně první den namazali na chleba a druhý den by se jejich maximálně šestičlenný poslanecký klub rozdělil na sedm navzájem se nenávidějících frakcí. Jestli mi nevěříte, mrkněte někdy na jejich facebookové debaty. Je to škoda, protože kdyby drželi trochu víc při sobě, mohli by být dnes tam, kde jsou třeba Piráti.

Další strana, kterou zvažuji, je ODS. U těch je prakticky jisté, že se do parlamentu dostanou, a s velkou pravděpodobností i s trochu lepším výsledkem, než v roce 2013, ale i tak to zřejmě nebude nijak slavné. ODS má relativně použitelné programové priority, několik vcelku důvěryhodných lidí (také je tam pár figur, o které bych si kolo neopřel, ale to je tak v každé partaji), a zatím se docela tváří jako pravicová strana. Problém je ovšem v tom, že jim jejich zásadové postoje příliš nevěřím a historie už ukázala, jak moc obezřetně je k této straně potřeba přistupovat. Skutečně po volbách neskončí v koalici s Andrejem Babišem, o které ještě cca před rokem potají vyjednávali? Je možné dát ruku do ohně za to, že doopravdy zruší EET a další nesmysly, že skutečně zreformují daňový systém? V ODS je stále etatistů a kolektivistů jako naseto a mám pocit, že pokud se dostanou k moci, rozhodně si nebudou vypouštět dotační a přerozdělovací rybník. Ostatně na reformy, které teď slibují, měli času dost a přiznejme si, že když byli u moci, žádná sláva to nebyla. Pro jejich volbu hovoří, že se zatím tváří (zatím!!!) jako strana, která má největší šanci zastavit Babiše, a právě o něj v těchto volbách jde.

Pak jsou tu ještě další strany, o kterých bych se chtěl zmínit, byť je volit určitě nebudu. Mám v těchto volbách pochopení pro voliče TOP 09. Jistě, je to silně etatistická, levicová strana. Na druhou stranu dnes mají poměrně rozumné vedení a až se zbaví knížecího maskota - je vlastně ostudné, že ještě letos starému pánovi nedali pokoj a udělali si z něj volební vějičku - bude to ještě lepší. Některé věci z jejich programu mi přijdou vcelku sympatické a takový "one stop shop" pro malé podnikatele bych podpořil. Plus mají i v tom, že nejspíš nepůjdou s Babišem, byť vzhledem ke Kalouskově pověstné politické pragmatičnosti nejde vsadit ani na to.

Zjišťuju, že poměrně hodně liberálně (i pravicově) naladěných lidí chce letos volit Českou pirátskou stranu, a moc to nechápu. Jasně, Piráti jsou letos cool a je třeba uznat, že některé rozumné věci se v jejich programu přece jen najdou. Je to ale skrz na skrz levicová strana, přičemž podle mě tak polovinu personálního osazenstva tvoří lidé, pro které je KSČM příliš pravicová. Nesdílím rozhodně všeobecné rozhořčování se nad fotkami jejich předsedy Ivana Bartoše, kterak šaškuje na demonstraci v dresu levicových extremistů (respektive není mi to divné a nebyl jsem takovým "objevem" vůbec překvapen), ale co se týče působení téhle velmi nevyzpytatelné party ve Sněmovně, tak mám jen ta nejhorší očekávání, která se, mám pocit, brzy naplní. Zejména v koalici s ANO, do které se už nyní hrnou.

Malá část pravicových voličů chce také dát hlas Realistům. Přiznám se, že na tento projekt pohlížím od samého počátku s krajní nedůvěrou. Ačkoliv jsem neměl problém souhlasit s některými názory Petra Robejška, když byl ještě politologem, jeho křečovitá snaha vypadat a mluvit jako politik mi absolutně nesedí a mám pocit, že jen hraje nějakou roli, a to špatně. Za jeho zády větřím byznysové zájmy lidí, které bych ke kormidlu téhle země svým hlasem pustil jen velmi nerad. Nemluvím o tom, že jejich předvolební kampaň (do které musel někdo nalít veliké peníze) atakuje samou hranici idiocie a je absolutně k smíchu. Realisté v těchto volbách právem propadnou - doufejme.

Přeji vám v pátek a v sobotu šťastnou ruku.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kdyby vyhrála pravice

úterý 17. října 2017

Představme si, co by se asi tak stalo, kdyby po volbách v Česku sestavovaly vládu pravicové strany.

Takže je říjen 2017, v parlamentních volbách vítězí ANO, ale jejich výhra rozhodně není taková, jak napovídaly průzkumy veřejného mínění. Do Sněmovny se dostává deset politických stran. Záhy se ukáže, že koaliční potenciál vítěze voleb je téměř nulový. Drtivá většina politiků drží svůj slib a veřejně deklaruje, že s trestně obviněným Andrejem Babišem do koalice nepůjdou. Hnutí ANO si chvíli pohrává s myšlenkou, že by jejich kandidátem na premiéra byl ministr životního prostředí Richard Brabec, ale záhy se ukáže, že bez osoby Andreje Babiše v čele vlády by od nich dali ruce pryč nejen všichni voliči, ale také všichni movití sponzoři a šéfové korporací, kteří si od byznysu s nejsilnější vládní stranou mnoho slibují. Andrej Babiš se nevzdá, a pokusí se sestavit jednobarevnou vládu. Tu sice podrží hlasy KSČM, Pirátů a SPD, ale nestačí to.

Situaci na pár dní zkomplikuje státní pohřeb a volba nástupce Miloše Zemana. Ten po delším váhání pověří sestavováním vlády druhou nejsilnější stranu, což je ODS. Ta sestaví vládu s TOP 09 a Svobodnými (nebo třeba Realisty - ani jedna strana se do PSP nedostane, ale nezapomeňte, že tento text je utopická dystopie), na sto jedna hlasů sice nedosáhne, ale vyjedná si podporu poslanců KDU-ČSL. Po devítihodinovém parlamentním běsnění, které později novináři označí za nevídané v polistopadové historii, vláda dostane důvěru. Média bijí na poplach: redaktor MF Dnes Luboš Palata píše na facebook denně několik emotivních statusů o Rusku a emigraci, ale nikdo jej nebere příliš vážně. V týdeníku Respekt vyjde článek s názvem "Čeká nás tvrdá vláda pravice", v němž jako ilustrační fotku použijí snímek hajlujících skinheadů z devadesátých let (samozřejmě bez jakéhokoliv opodstatnění, byť autor jemně naznačuje jakousi spojitost mezi Svobodnými a neonacisty). Celostátní deníky spekulují, že vláda může vyvést Česko z Evropské unie, zmrazit některé sociální reformy a zvyšovat hranici věku odchodu do důchodu. Mladí levičáci z řad Idealistů, kterým brzy vyprší smlouva na Úřadu vlády, mají strach o svou existenci, a na sociálních sítích doslova prší legrační "memes", ve kterých hrají hlavní roli členové rodící se vlády.

Vláda ještě nevydá programové prohlášení, ale někteří její představitelé dávají rozhovory médiím. Z nich vyplývá, že v koalici je stoprocentní shoda na zrušení elektronické evidence tržeb. MF Dnes publikuje sérii článků o tom, že zrušením EET nastane razantní propad ve výběru daní, přičemž si autoři pomáhají zcela zcestnými ekonomickými analýzami. I tak ale spekulují, že zřejmě nebude na dostavbu dálničních okruhů, ale i na některé služby zdravotního charakteru. Bulvární noviny straší seniory, že budou muset u doktora platit tučné poplatky. Opoziční koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD má v médiích doslova neomezený prostor, Andrej Babiš i Tomio Okamura zcela přejímají rétoriku socialistů a kritizují novou vládu ostře zleva. Ačkoliv o EU hovoří zatím vládní politici velmi opatrně - zmůžou se jen na vágní vyjádření o možnosti přijetí zákona o celostátním referendu, na kterém se ovšem tři koaliční strany neshodnou - komentátoři burcují, že jsme na cestě do "pomalejšího pruhu EU". Think-tank Evropské hodnoty napíše článek o možném napojení některých vládních politiků na Rusko, který přejímají i některé zahraniční noviny.

Podstatný zlom nastane ve chvíli, kdy někdo z vládního kruhu připustí, že je možné debatovat o zastropování či dokonce úplném zrušení minimální mzdy. Českomoravská konference odborových svazů uspořádá masivní demonstraci v centru Prahy. Jakkoliv to její vedení popírá, účastníci jsou místními odborářskými předáky instruováni, aby rozhodně nejednali v rukavičkách. Při protestech propukne násilí, v ulicích je rozbito několik výloh, nic netušící kolemjdoucí zasahují do hlavy kameny vrhané odboráři. Šéf ČMKOS Josef Středula druhý den jedná v Lidovém domě o tom, že by kandidoval na předsedu personálně roztříštěné ČSSD. Liberální komentátoři, například Erik Tabery, píší ve svých sloupcích, že násilí je sice nepřijatelné, ale ve jménu záchrany sociálního dialogu pochopitelné.

Vláda nevládne tak dlouho, ale už se začíná štěpit. Nejmenší vládní strana, která má dohromady sedm poslanců, je totiž málo ochotná ke koaličním kompromisům, především v otázce daní a zákona o referendu. Nejsilnější strana pod tlakem veřejnosti opatrně uzná, že s razantním snižování daní to tak horké nebude a že naopak bude potřeba zdanit některá odvětví obchodu. Tři poslanci z nejmenší strany hrozí odchodem z vlády. V té době jsou už beztak sněmovní jednání paralyzována na neustále vyvolávání hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolává ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Piráti lavírují, naznačují, že by za různé přísliby vládu podpořili, ale největším problémem jsou teď tři "rebelující" poslanci, kteří navíc podle kuloárních spekulací jednají s poslanci ANO.

V té době z vlády unikne informace, že kabinet (který samozřejmě nemá post ministra pro lidská práva) chce zrušit některé vládní výbory a instituce, zabývající se integrací menšin. Jeden člen vlády se otevřeně vyjádří do médií, že podle auditu, který provedla nezávislá společnost, nezačlenila Agentura pro sociální začleňování doposud jediného Roma, zato však spolykala obludné peníze ze státního rozpočtu. Zaměstnanci těchto institucí zkouší stávkovat, brzy ale zjistí, že to k ničemu není. Tak na to jdou jinak. Prostřednictvím romských bossů zorganizují, nejprve na severu Čech, obří rasové nepokoje. Romská menšina se v některých městech doslova utrhne ze řetězu, odnáší to nevinní obyvatelé. Na druhé straně se okamžitě aktivizují extremisté, sever Čech hrozí rasovou válkou. Policie samozřejmě zasahuje proti "bílým", proti nimž používá gumové projektily a policejní koně. Redaktoři serveru Romea naznačují, že bude hůř: nespokojení Romové žijí i ve velkých městech, pořádně mohou zatopit i Praze. Média viní z nepokojů vládu a její asociální menšinovou politiku. Neziskové organizace obden svolávají po velkých městech demonstrace za odstoupení vlády, na nichž často vystupují i opoziční politici, Andreje Babiše nevyjímaje. Havlovská "blbá nálada" je opět velmi často používaným slovním spojením. V novoročním projevu vyzve kabinet k demisi nečekaně ostře i prezident republiky, který se do té doby do politiky příliš nevměšoval. Média jeho slova velebí jako odvážná a státnická.

Kabinet podává demisi po roce vlády, země se chystá na předčasné volby.

Děsivé, že? Nic takového se samozřejmě nestane. Tyto volby vyhraje opět levice, ostatně tak jako vždy.


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: EET - nejúčinnější nástroj předvolební kampaně

pondělí 16. října 2017

Elektronická evidence tržeb má pouze jeden jediný účel – vyhrát hnutí ANO volby. 


Za všeobecného veselí z blížících se parlamentních voleb poněkud zapadlo opětovné zpuštění udavačského webu pro kontrolu EET přelakovaného na novo a prezentovaného nyní pod názvem „Účtenkovka“ (mimochodem protestu proti plýtvání papírem na účtenky se od ekologických aktivistů už asi nedočkáme). EET považuji za klíčový aspekt úspěchu Andreje Babiše, který mu přihrál plusové body a mezi lidmi, kteří jeho ostatními praktikami jinak opovrhují, proto je třeba se EET stále věnovat. Smyslem EET není ani výběr daní, kontrola podnikatelů ani narovnání podnikatelského prostředí. Všechny tyto často zaklínané argumenty jsou ve skutečnosti pouze vedlejšími účinky této nejdelší a nejúčinnější volební kampaně od vzniku České republiky. Nyní se pokusím výše uvedenou tezi obhájit.

Více peněz do rozpočtu
Předně je třeba říci, že i podle statistik této vlády je ztráta způsobená nepřiznanými tržbami naprosto marginální. Původní odhady, které se neustále mění, hovořily o osmnácti miliardách, dne se mluví o miliardách čtyřech, což by byl v rámci EU pomalu zázrak a řadil by nás na evropskou špičku v poctivosti podnikatelů. Úsměvné je, že více peněz obdrží Agrofert ročně na dotacích. Finanční správa ovšem vycházela z odhadu, že se do první vlny EET přihlásí 250 tisíc subjektů. Reálně se první den přihlásila jen polovina, a od té doby Babiš a jemu podřízené úřady o všech statistikách neustále lžou, při čemž byli mnohokrát přistiženi.

Chorvatský ministr financí, Babišův vzor, svého fanouška na setkání v Praze před pár lety nepotěšil, jelikož přiznal, že v Chorvatsku nebylo EET zavedeno kvůli vyššímu výběru daní, ale kvůli kontrole. Lafferova křivka funguje neúprosně a vyšší daňová zátěž rozhodně neznamená vyšší daňový výběr. Výběr daní navíc nelze měřit v nominálních hodnotách (kvůli proměnlivému hospodářskému růstu), ale v procentech. Babiš si navíc pomáhá neoprávněným zadržováním DPH, ale budiž. Přiznejme si, že reálný dopad EET na daňový výběr se prostě změřit nedá (ani ve prospěch EET, ani v jeho neprospěch).

I kdybychom se dále bavili o reklamou prezentovaném čísle 18 miliard, pak vězte, že ve statním rozpočtu tvořícím bezmála 1,5 biliónů (Babišovým slovníkem: „tisíc pět set miliard“) se opravdu jedná o kapku v moři. Každá koruna dobrá, ale vysvětlujte to kupř. České národní bance, která za 4 roky intervencí natiskla 2 biliony nekrytých peněz. Tuto ztrátu by EET vyrovnávalo více než 100 let. Mimochodem představa, že český stát je za všech okolností poctivým a dobrým hospodářem, který už ví, jak s našimi penězi správně naložit, je veskrze naivní. Centrální plánování a přerozdělování navíc beztak nefunguje, a způsobuje dluhové pasti, i kdyby byli všichni politici svatí.

Daně se musejí platit
Jediným objektivním důvodem, proč se daně musejí platit, je existence zákona o jejich povinném odvádění. Všechny ostatní důvody, jako např. jejich potřeba, využití, výše, způsob výběru apod. jsou důvody subjektivní a jsou odvislé na politických preferencích každého jedince a momentální společenské a politické konstelaci. Argument „Daně se musejí platit“ je tedy opisem objektivního argumentu „Zákony se musejí dodržovat“. S tím nikdo problém nemá, že?
Obecně je to pravda, ovšem pak by tedy tento argument pro EET musel zároveň platit i pro elektronickou evidence všech lidských činností, které mohou vést k porušení zákona, potažmo ke zkrácení státu o daňový výtěžek. Napadá mě kupř. Elektronická evidence dopravních vozidel omezující dopravní nehody a páchání přestupků. Anebo když už jsme u peněz, Elektronická evidence licencí. Každá fyzická osoba je povinna si za své peníze do každého svého zařízení s připojením na internet (PC, tablet, smartphone, Smart TV) nainstalovat placený software monitorující legálnost obsahu jako jsou filmy, hudba a počítačové hry a ostatní programy. Slušný člověk se nemá čeho bát, a kdo nemá na měsíční paušál, ať neleze na internet.

Narovnání podnikatelského prostředí
Předně bych se zeptal všech poctivých podnikatelů, zdali souhlasí s tím, že v rámci narovnání podnikatelského prostředí na sebe dobrovolně uvrhnou EET, které navíc jako potvrzení presumpce viny. Vězte, že i přes zavedení EET nebude podnikatelské prostředí narovnáno. Stát ročně vyšle do podnikatelského prostředí vybraným subjektům až 70 miliard formou dotací. Některé velké firmy mají u nás díky investičním pobídkám, daňovým prázdninám a zákonem zajištěnému odbytu na růžích ustláno. Shodou bizarních okolností dostala v den zavedení EET dotaci ve výši 440 milionu korun firma, jejíž roční obrat je vyšší než rozpočet České republiky. Jeden poslanec hnutí ANO se vyjádřil ke krachujícím obchodům a hospodám na vesnicích v tom smyslu, že to je zcela žádoucí, jelikož zánik malých podniků uvolní cestu globalizaci a velkým firmám, ve kterých je ta správná a šťastná budoucnost.
Zaměstnanec daně odvádí
Posledním oblíbeným argumentem je, že zatímco zaměstnanec nemá žádné možnosti jak daně optimalizovat nebo zamlčet, pak podnikatel díky nepřiznání tržeb může se svým příjmem čarovat. Jakoby snad neexistovalo zaměstnávání načerno, Švarc-systém nebo přiznávání pouze minimální mzdy s doplatkem na ruku. Ale nezoufejte, i tomuto okrádání bude brzy zabráněno. Ministr Pilný totiž řekl, že EET řeší pouze následek. Příčinou daňových úniků je podle něj samotná existence fyzických peněz! Zrušení hotovosti zajistí kontrolu všech peněz v oběhu a stát nás bude zákonem nutit, abychom se všichni povinně stali nonstop klienty bank, a povinně využívali jejich služby při každé transakci. Což je opět krásná ukázka starosti o rovné podnikatelské prostředí.

Závěr
Je těžké přesvědčit věřícího člověka logickými argumenty. Úspěch EET je dán tím, že spousta lidí slepě věří ve stát a opovrhuje volným trhem. Navíc tito lidé věří, že je naše země chudá a v rozkladu, a EET jim ukazuje na viníka, který za všechno může - podnikatelé, neplatící daně. Šíření lží o EET je snadné, protože jim všichni chtějí uvěřit. Když to nejde logicky, můžeme si pomoc shrnutím politické dráhy autora EET Andreje Babiše:

Lhal o spolupráci s STB.
Podvodně získal 50 miliónů na Čapí hnízdo a lhal o tom.
Diktoval novinářům o čem mají psát a lhal o tom.
Prodloužil a navýšil odbyt svojí řepky a lhal o tom.
Podváděl s dluhopisama, aby nemusel platit daně a lhal o tom.
Zneužíval finanční správu k likvidaci konkurence a lhal o tom.
Neprokázal, kde získal peníze na nákup svých firem a lhal o tom...
….ale o EET určitě nelhal, to určitě myslel upřímně a pro dobro všech. Přece by nikdy nelhal!

EET je online evidence obchodních transakcí, ke kterým nyní potřebujete souhlas vrchnosti stvrzený přijetím speciálního kódu. Dosud mohly transakce probíhat pouze mezi dvěma subjekty bez svolení státu. Na závěr tedy přidávám snad už jen citaci z románu George Orwella 1984“:


Obrazovka současně přijímala a vysílala. Každý zvuk, který Winston vydal a jenž byl hlasitější než velmi tiché šeptání, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet. Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. A rozhodně mohli zapnout vaše zařízení, kdy se jim chtělo. Člověk musel žít – a žil, ve zvyku, který se stal pudovým, – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán.“

Wasill

Zobrazit celý článek

NALEZENO NA TWITTERU: Zrcadlo pro Lenku Benešovou

čtvrtek 14. září 2017

Tady tohle se mi objevilo v Twitter timeline. Tak nastavíme Lence Benešové zrcadlo pohledem někoho, kdo v těch plánovaných lepších zítřcích musí žít už teď.

Dotace. V situaci, kdy stovky miliard musely být kofinancovány a velká část z nich je utopená v kongresových centrech uprostřed ničeho, rozhlednách v údolí, regionálních datových centrech, vylepšených pekařských linkách soukromých společností a podobného haraburdí, je sousloví „rozvoj naší země“ úsměvné.

Při pohledu na dotace v zemědělství se popadám za břicho – díky jednotnému trhu jsme nuceni akceptovat odpad z Francie a Německa, který se tu díky tamním dotacím prodává za takové ceny, že musíme dotovat naše zemědělce. Už jste si letos koupili balíkovač na slámu? To je jedno, že jste si jeden stroj půjčovali přes pět farem a ten tak byl využit. Letos jsou dotace a s úvěrem máte stroj, který nepotřebujete, zadarmo. Zabalíkujete si své dva hektary a za pět let netknutou mašinu prodáte do Německa. Profit! Ale dotace jen neškodí – pomáhají živit i eurobudižkničemy k šíření propagandy, že směřujeme k eurodobru a kdo o tom pochybuje, je ošklivý přisluhovač Putina. Tihle se asi opravdu ládují bifteky a nechápou, že existují tací, kteří za pětadvacet let roboty viděli dotaci akorát v televizi a tam už většinou jen rozkradenou mršinu a základy rozhledny na dně propasti a tyhle kecy je utvrdí v tom, že je to jen propaganda.
Uprchlíci a migranti. Tohle je neuvěřitelná demagogie. Pokud bychom měli kontrolu nad tím, komu přidělíme status uprchlíka, ještě bych to pokládal za únosné. Ale rozhodne úředník na Lampeduse podle politického zadání italského premiéra. A jak eurounijní špičky ukázaly v případě Brexitu, Maďarska a Polska – vzpurné děti je třeba exemplárně potrestat. Uprchlíků jsme přijali 12 a to je přesně o dvanáct víc, než je zdrávo. Zvláštní, je že migranti z Východu jsou redukování na estébáka Bureše a ani slovo o Ukrajincích, Moldavcích, Mongolech a dalších východňárech, kteří tu pracují a normálně fungují – není to potřeba, to jsou ekonomičtí migranti o kterých není třeba mluvit. My musíme společnost připravit na to, že se k nám pohrne podřadná kultura založená na znásilňování, rasismu a náboženské nenávisti. A tihle pracovat nebudou, česky se učit nebudou a kdyby se jim tu náhodu líbilo, tak vítejte ve Švédsku – tam je třeba v Malmö dost nebezpečné nasadit si na hlavu jarmulku. A místní eurodobráci mají pocit, že Švédům se to líbí, a mediální masáž pomůže zpracovat místní ovce. Sdělte někdo prosím madam Benešové, že Švédi jsou tak nasraní, že už se tam odložily volby a rozhádané strany hlavního proudu se dohodly na pokračování spolupráce, aby je nesetřela ta švédská varianta AfD. Takže až tu fakt bude Babiš s Okamurou, můžete poděkovat Lence Benešové, která k tomu svou demagogií přispívá mocným dílem.
A teď to hlavní: pokud je pravda, že Zemanovým cílem je podlomit důvěru v EU, tak je Zeman sekáč a jedná v národním zájmu – aniž by si to při prohlážení fotografií chrámu Vasila Blaženého uvědomoval. Jenže není, Zeman je primitiv, kterému bude stačit obhájit mandát a za pár let se odebrat na Vysočinu, kde se během půl roku uchlastá. Zemanovi je u prdele všechno kromě Zemana. Takže jen někdo, jehož mentálni insuficience mu znemožňuje psát nebo mu zloba zatemnila mozek, může vyřknout myšlenku, která bude euroskeptiky motivovat k opětovné volbě krále Ovara I. Blahopřeji a doufám, že se jedná o tu druhou variantu postižení – ta se totiž dá zkusit léčit meditací, jógou a tak. Rozhodně nedoporučuju nějaké Hatefree terapie.
V posledním bodě souhlasím, že ten hradní exemplář má asi EU a NATO v jednom balíčku. A nejen on, dělali na tom borci z Ne základnám, squatterské spolky se svou propagandou a samozřejmě komunisté. A víte proč komunistům dorůstají noví voliči? Protože jsou nasraní. A tuhle Lenka Benešová si myslí, že když všem bude lhát o dotacích, Zemanovi, že budou míň nasraní? Ale hovno. Ti lidi, které Lenko Benešová přesvědčuješ na sílu o své pravdě, nás nepošlou do náruče Ruska kvůli nenávisti k EU, oni nás tam pošlou proto, že je sereš Ty. Takže velkej nedík, protože do Ruska já nechci.
No4711 - ZDROJ

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Bludy Pavla Šafra zatemnily Čechům zdravý rozum

pondělí 11. září 2017

Na serveru Forum24.cz tamní šéfredaktor publikoval hojně sdílený článek s názvem „Bludy o migrantech a lži o Evropské unii zatemnily mnoha Čechům zdravý rozum“. Musím přiznat, že jsem při jeho čtení pociťoval silnou bezmoc a přepadla mě chuť mlátit hlavou o zeď. O duševním zdraví pana Šafra si iluze nedělám, ovšem tento článek nadšeně prezentovalo navenek i mnoho dalších osobností, které jsem až do té chvíle považoval za víceméně příčetné. Ironické je, že skutečné primitivní populisty a xenofoby onen článek naopak utvrdí v jejich vidění světa. (Úsměvný je již samotný nadpis. Je příznačné, že největší odpůrci házení všech do jednoho pytle nemají problém zcela odsoudit celý národ, pokud se jedná o Čechy).

V prvním odstavci autor ironicky naznačuje, že v západních zemích nevidí na každém kroku ani uřezané hlavy, ani teroristy, ani haldy migrantů válející se po ulicích. Takové vidění západní Evropy je nám údajně předkládáno. Mohl bych oponovat, že já také za každým rohem nepotkávám Andreje Babiše a nedusím se řepkou, tak nechápu, proč o tomto politikovi Forum24 píše desetkrát denně jako o největší hrozbě naší země, ale to bych se snížil na Šafrovu úroveň. Mohl bych oponovat, že když vystoupí muslim na letišti Václava Havla, také ho hned nikdo nenamele do masokostní moučky, takže tu vlastně žádné islamofoby nemáme.

Vizi rozpadající se západní Evropy nám prý předkládá TV Prima, Parlamentní listy a Protiproud. Mám už dost neustálého předkládání Parlamentních listů jako etalonu fake news a dezinformace. Jistě, na zmíněném portálu najdeme vskutku obludné články, ovšem dává prostor i takovým názorům a zprávám, které jinde prostě nenajdete.

Šafr dále pronáší mrazivé věty „pozorujeme vesměs jen zvýšená bezpečnostní opaření, která ovšem nesouvisejí s migrací, nýbrž s terorismem, terorismus přitom není důsledkem aktuální migrace obyvatelstva, ale fanatismu“. Pavel Šafr nepozoruje teroristické útoky, ale jen bezpečnostní opatření? Ale i když přistoupíme na jeho logiku, jak tedy zabráníme příchodů fanatiků na Evropy? A PŠ pokračuje dále „A velké množství uprchlíků prchá právě před fanatismem“. Jak to Šafr může vědět? On někdo uprchlíky na hranících kádruje a zjišťuje míru jejich fanatismu? Proč začali uprchlíci (kteří navíc status uprchlíka ztratí vykročením z první bezpečné země) utíkat před fanatismem v Afghánistánu, kde je válka 15 let a z Kosova, kde naopak 15 let už válka není, zrovna teď? Jak fanatismus vzniká? Co je jeho společným jmenovatelem? Mimochodem, proč se musíme učit co je to „hate speech“ a nesmíme urážet náboženství, které se nám nelíbí, ale citace z náboženského manuálu plné nenávisti, které definici „hate speech“ splňují na jedničku, musíme naopak před nenávistí ze zákona chránit?

Kdybyste řekli lidem v Londýně nebo v Berlíně, kde jsou velké muslimské komunity, že je třeba zakázat islám, tak by vás nejspíš poslali na psychiatrii.“ No, anebo rovnou do vězení, sluší se podotknout. V západních zemích totiž podle Šafra nikdo proti migraci zřejmě neprotestuje. AfD a Brexit asi vyrostly na stromě.

Jistěže migrační krize je vážná a těžká věc a evropské státy se stále více snaží ji regulovat.“ Jak prosím? Evropské státy regulují migrační krizi prohlášením, že každý se Syrským původem dostane azyl? Nebo snad zakazováním kontrol na švédských hranicích? Ostrakizací Maďarska za stavěné plotů, které si staví i Rakousko - ale tomu to odpustíme, protože na rozdíl od Maďarska leží na západě?

 „A podobnou lží je i to, že vítací kulturu prosazují en bloc německá média. A němečtí novináři si zakládají na tom, že jsou svědomím společnosti a obránci hodnot humanity, což je prvek, který nám v české společnosti poněkud chybí.“ Ne, nám nechybí nic, naopak německým novinářům chybí základní předpoklad pro žurnalistické řemeslo – psát pravdu bez ohledu na následky. Novinář nemá a nesmí být při tvorbě zpravodajství obráncem ničeho, má zejména informovat – což se v Německu prostě nedělo, což je zdokumentovaný fakt. Když tedy Šafr tak touží po pluralitě názorů, měl by se ptát, proč musí člověk s jiným než mainstreamovým názorem vyhledávat rozhovory s euroskeptiky a odpůrci nelegální migrace právě třeba na Parlamentních listech.

Nikdy jsem nepochopil, proč mají zastánci nekontrolované imigrace a obhájci Islámu jakožto náboženství míru neustále tendenci pouštět se do boje s obskurními zákoutími internetu namísto férové diskuze s rozumnými a slušně argumentujícími lidmi opačného názoru. Je to tím, že jim intelektuálně nestačí? Sdílení Šafrova článku se prostě rovná šíření hoaxu o uprchlících padajících z přeplněné střechy vlaku Českých drah, jen s opačným znaménkem. Pavel Šafr zkrátka používá klasický argumentační faul, kdy vyvrací tvrzení, která takřka nikdo nezastává, kromě pár vyhrocených konspiračních teoretiků. Je to podobně ubohé, jako když si dospělý člověk vybere nejmenší dítě na pískovišti a sebere mu hračku. Říkám si, jestli já sám tímto článkem nedělám to samé.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Konec Petra Macha

středa 30. srpna 2017

Předseda strany Svobodných občanů spáchal odporný zločin - splnil svůj předvolební slib. Před blížícími se volbami do poslanecké sněmovny totiž rezignoval na lukrativní post poslance Evropského parlamentu tak, jak deklaroval svým voličům již před svým zvolením. Vybral si tedy opačnou cestu, než všichni domácí politici, a dal přednost zájmům svých voličů před sebou samým, za což ho stihne spravedlivý trest. Najednou jde veškerá politická rivalita stranou, když je třeba se spojit proti vlastizrádnému euroskeptikovi.

Petru Machovi lze vyčítat ledacos. Neurvalý způsob vyjadřování, rozdmýchávání homofobní a islamofobní hysterie, skok na špek Zemanovi, pláč nad pomazánkovým máslem, zavinění rozpadu vlastní strany a dopuštění jejího převzetí ze strany pološílených rasistů a ultranacionalistů. A tak dále, mohl bych jistě pokračovat do nekonečna.

Na druhou stranu byl Mach prvním a dlouho jediným politikem, který vytrvale, věcně a konkrétně kritizoval Andreje Babiše, a to v době, kdy dnešní antibabišovci tančili na Čapím Hnízdě tak, jak Andrej pískal. Mach se pokoušel oslovit širokou veřejnost primitivními hesly a snížil se tak na úroveň svých protivníků, ale v dnešní době to asi jinak nejde. Nakonec mu to ale stejně žádné politické body nepřineslo. Heslo „Za všechno může EU“ zní sice směšně, ovšem obrana EU za každou cenu je ještě směšnější. Tvrdit, že za drahé máslo, odporné zateplení historických budov, dotační korupci a spoustu dalších věcí EU vlastně nemůže, není pravda. Připomíná to scénu z filmu Collateral, kdy nájemný vrah říká „Já ho nezabil, já ho jenom střelil, zabil ho až pád z okna“. Jde o to, že rozumní euroskeptici (než vyhynuli a byly nahrazeni různými Okamurami) varovali před EU ve smyslu:
Nezavádějte dotace, rozkrade se to a postaví se za to nesmyslný projekty“.
Eurohujeři je neposlouchali a dnes říkají:
EU nemůže za rozkrádání a stavění nesmyslných projektů“.
Ale chápu, že tato konstrukce je pod rozlišovací schopnost ortodoxních „Evropanů“.
Zcela nejhorší je v daném kontextu Machova konce naprosto nesmyslná a trapná kritika Petra Macha za to, že jako euroskeptik členem Evropského pseudoparlamentu vůbec byl. Řeči o „evropských penězích“, které Mach údajně bral, svědčí o naprosté intelektuální nevyzrálosti. Peníze, která Mach dostával, byly proporcionálním rozdělením vytaženy z kapes jeho voličů. Něco jako evropské peníze neexistuje, pokud nepočítáme ty, které si Evropská unie sama vesele tiskne, za což se dříve dávala kulka (nacisté dokonce za války na Británii shazovali falešné peníze, aby zničili tamní ekonomiku).

Mach prý neměl právo v europarlamentu sedět, když za svůj cíl považuje zničení Evropské unie nebo aspoň vystoupení České republiky. Tento názor ukazuje, že lidé stále ještě nechápou principy zastupitelské demokracie a parlamentní opozice. Nebo, a to je horší, tyto principy chápou, ale záměrně jimi pohrdají. Mach skončí (nutno podotknout, že zaslouženě) na smetišti dějin, ale političtí analfabeti, kteří jeho členství v EP takto kritizovali, s námi bohužel dále zůstanou. A to je mnohem horší, než tisíc Machů.

Wasill 

Zobrazit celý článek