nekorektně.com

Mám pocit, že před každýma volbama sem něco píšu, a vždycky to začíná prakticky stejně. Za zhruba dvacet čtyři hodin se vydám k volební urně, a stále ještě nevím, koho budu volit. Vybírám ze dvou variant. V poslední době jsem svědkem toho, že velká spousta "osobností" na sociálních sítích přesvědčuje voliče, ať hlavně nevolí ANO, KSČM a SPD. Já nic takového dělat nebudu, jsem si vědom toho, že přesvědčené nepřesvědčím, a pro voliče, kteří mají v plánu hodit to těmto třem stranám, nebo to zvažují, vzkazuji jen: střelte se do hlavy. To bychom měli, a teď přejdu k tomu, co mě trápí. Volit určitě půjdu, jen v tuto chvíli vlastně nevím koho. Čím víc sleduju politické strany a jejich aktuální nabídku, programy a výstupy v médiích, tím víc mám pocit, že je to marné, marné, marné. Pro voličskou skupinu, mezi kterou se počítám, ideální výběr zkrátka není, tak bude třeba dělat kompromisy. Nicméně po zvažování jsem dospěl k dvěma stranám, a jedné z nich to v pátek odpoledne se za...

Představme si, co by se asi tak stalo, kdyby po volbách v Česku sestavovaly vládu pravicové strany. Takže je říjen 2017, v parlamentních volbách vítězí ANO, ale jejich výhra rozhodně není taková, jak napovídaly průzkumy veřejného mínění. Do Sněmovny se dostává deset politických stran. Záhy se ukáže, že koaliční potenciál vítěze voleb je téměř nulový. Drtivá většina politiků drží svůj slib a veřejně deklaruje, že s trestně obviněným Andrejem Babišem do koalice nepůjdou. Hnutí ANO si chvíli pohrává s myšlenkou, že by jejich kandidátem na premiéra byl ministr životního prostředí Richard Brabec, ale záhy se ukáže, že bez osoby Andreje Babiše v čele vlády by od nich dali ruce pryč nejen všichni voliči, ale také všichni movití sponzoři a šéfové korporací, kteří si od byznysu s nejsilnější vládní stranou mnoho slibují. Andrej Babiš se nevzdá, a pokusí se sestavit jednobarevnou vládu. Tu sice podrží hlasy KSČM, Pirátů a SPD, ale nestačí to. Situaci na pár dní zkomplikuje státní pohřeb a...

Elektronická evidence tržeb má pouze jeden jediný účel – vyhrát hnutí ANO volby.  Za všeobecného veselí z blížících se parlamentních voleb poněkud zapadlo opětovné zpuštění udavačského webu pro kontrolu EET přelakovaného na novo a prezentovaného nyní pod názvem „Účtenkovka“ (mimochodem protestu proti plýtvání papírem na účtenky se od ekologických aktivistů už asi nedočkáme). EET považuji za klíčový aspekt úspěchu Andreje Babiše, který mu přihrál plusové body a mezi lidmi, kteří jeho ostatními praktikami jinak opovrhují, proto je třeba se EET stále věnovat. Smyslem EET není ani výběr daní, kontrola podnikatelů ani narovnání podnikatelského prostředí. Všechny tyto často zaklínané argumenty jsou ve skutečnosti pouze vedlejšími účinky této nejdelší a nejúčinnější volební kampaně od vzniku České republiky. Nyní se pokusím výše uvedenou tezi obhájit. Více peněz do rozpočtu Předně je třeba říci, že i podle statistik této vlády je ztráta způsobená nepřiznanými tržbami...

Tady tohle se mi objevilo v Twitter timeline. Tak nastavíme Lence Benešové zrcadlo pohledem někoho, kdo v těch plánovaných lepších zítřcích musí žít už teď. Dotace. V situaci, kdy stovky miliard musely být kofinancovány a velká část z nich je utopená v kongresových centrech uprostřed ničeho, rozhlednách v údolí, regionálních datových centrech, vylepšených pekařských linkách soukromých společností a podobného haraburdí, je sousloví „rozvoj naší země“ úsměvné. Při pohledu na dotace v zemědělství se popadám za břicho – díky jednotnému trhu jsme nuceni akceptovat odpad z Francie a Německa, který se tu díky tamním dotacím prodává za takové ceny, že musíme dotovat naše zemědělce. Už jste si letos koupili balíkovač na slámu? To je jedno, že jste si jeden stroj půjčovali přes pět farem a ten tak byl využit. Letos jsou dotace a s úvěrem máte stroj, který nepotřebujete, zadarmo. Zabalíkujete si své dva hektary a za pět let netknutou mašinu prodáte do Německa. Profit! Ale dotace jen ne...

Na serveru Forum24.cz tamní šéfredaktor publikoval hojně sdílený článek s názvem „Bludy o migrantech a lži o Evropské unii zatemnily mnoha Čechům zdravý rozum“. Musím přiznat, že jsem při jeho čtení pociťoval silnou bezmoc a přepadla mě chuť mlátit hlavou o zeď. O duševním zdraví pana Šafra si iluze nedělám, ovšem tento článek nadšeně prezentovalo navenek i mnoho dalších osobností, které jsem až do té chvíle považoval za víceméně příčetné. Ironické je, že skutečné primitivní populisty a xenofoby onen článek naopak utvrdí v jejich vidění světa. (Úsměvný je již samotný nadpis. Je příznačné, že největší odpůrci házení všech do jednoho pytle nemají problém zcela odsoudit celý národ, pokud se jedná o Čechy). V prvním odstavci autor ironicky naznačuje, že v západních zemích nevidí na každém kroku ani uřezané hlavy, ani teroristy, ani haldy migrantů válející se po ulicích. Takové vidění západní Evropy je nám údajně předkládáno. Mohl bych oponovat, že já také za každým rohe...

Předseda strany Svobodných občanů spáchal odporný zločin - splnil svůj předvolební slib. Před blížícími se volbami do poslanecké sněmovny totiž rezignoval na lukrativní post poslance Evropského parlamentu tak, jak deklaroval svým voličům již před svým zvolením. Vybral si tedy opačnou cestu, než všichni domácí politici, a dal přednost zájmům svých voličů před sebou samým, za což ho stihne spravedlivý trest. Najednou jde veškerá politická rivalita stranou, když je třeba se spojit proti vlastizrádnému euroskeptikovi. Petru Machovi lze vyčítat ledacos. Neurvalý způsob vyjadřování, rozdmýchávání homofobní a islamofobní hysterie, skok na špek Zemanovi, pláč nad pomazánkovým máslem, zavinění rozpadu vlastní strany a dopuštění jejího převzetí ze strany pološílených rasistů a ultranacionalistů. A tak dále, mohl bych jistě pokračovat do nekonečna. Na druhou stranu byl Mach prvním a dlouho jediným politikem, který vytrvale, věcně a konkrétně kritizoval Andreje Babiše, a to v době,...

„Česká republika se změnila. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno.“ Před čtyřmi lety padla vláda po nehorázné ostudě jejího slabošského předsedy a řádění jeho žárlivé milenky v ústředí tajných a vojenských služeb. Prokurátoři pořádali tiskové konference a promítali ve veřejnoprávních pořadech záběry ze zatýkání podezřelých, a bombasticky přitom sdělovali národu, jak se jim podařilo skřípnout velkou rybu - tedy vlastně chobotnici. Dnes se ti samí "orlové práva" a bijci za spravedlnost naopak sami největšímu zloději našich novodobých dějin omlouvají za žádost o jeho vydání ze spárů poslanecké žvanírny. Od dob tzv. „Sarajevského atentátu“ a Zemanovy akce „Čisté ruce“ volal vždy spravedlivě rozhořčený hlas ulice po trestu nejvyšším pro každého byť jen podezřelého politika. Dnes mlčí.  Snad kromě hejtmana Ratha, ministra Ivo Svobody a pár nižších šarží z ODS nebyl nikdy od revoluce žádný politik v přímém přenosu...