EKOLOGIE: Je těžba a spalování hnědého uhlí veřejným zájmem?
Již roky válčí obyvatelé Černic a Horního Jiřetína o to, aby jejich města nebyla srovnána se zemí kvůli těžbě hnědého uhlí. Jejich majetek může být (byť s náležitou kompenzací) vyvlastněn kvůli tzv. veřejnému zájmu podle §33 zákona č. 44/1988 Sb. známého jako Horní zákon. Jde ovšem o veřejný zájem, nebo ne?
Ačkoliv nemám ve zvyku souhlasit s Hnutím Duha a pravděpodobně se neshodneme ani na návrhu řešení ekologické situace západní části Sudet, toto hnutí je přinejmenším v jednom argumentu poměrně blízko pravdě – a sice že v případě Černic a Horního Jiřetína nejde ani tak o veřejný zájem, jako spíš o zisky Mostecké uhelné společnosti. Připomeňme si, jak oblast vypadala před sedmdesáti lety a jak vypadá dnes – tehdy pěkná krajina, dnes naprostá zkáza; už se ani nedá mluvit o poškozené krajině, jako spíš o “zmizelé” krajině. Prach, smog, zápach, špína, kouř, stovky zničených obcí a kulturních památek – to je dnešní Podkrušnohoří. Komunisté proměnu krajiny v to, co je tam dnes, obhajovali potřebou shánět energetické zdroje pro “budování a rozvoj socialistické vlasti”, poukazujíce na to, že jiný zdroj elektřiny není a je třeba brát, co je. I když to byla výmluva do značné míry hloupá s ohledem na naprosté plýtvání energií v komunistickém hospodářském plánování, dá se říct, že pro jejich těžkoprůmyslovou megalomanii opravdu nebylo jiného zdroje. Dnes je situace ale zcela odlišná.
Za prvé Česká republika netrpí takovou těžkoprůmyslovou megalomanií, jako její socialistická předchůdkyně, za druhé máme jiné (a lepší) zdroje. Vzhledem k tomu, že Česká republika má zcela ve svých možnostech stavbu dostatečného počtu jaderných bloků, aby pokryly díru po případně uzavřených uhelných elektrárnách, není otázka zda je možné s uhlím skončit, jako spíš za jak dlouho. Pokud by ČR investovala do stavby nových jaderných bloků rozumným způsobem, čili jako například v Bavorsku – stavbou decentralizované sítě menších bloků – do deseti let bychom mohli nahradit úplně klidně takových 4 GW instalovaného výkonu v uhelných elektrárnách zdroji jadernými. Do té doby uhlí bohatě stačí v rámci těžebních limitů, které jsou stanoveny a zároveň deset let je dost dlouhá doba na to, aby si místní obyvatelstvo začalo zvykat na to, že práce v dolech nebude. I když se to místním nebude líbit, přežijí – nebudou první, ani poslední postindustriální oblastí v Evropě. Navíc deset let je dostatečně dlouhá doba, aby do důchodu odešla další velká část populace, která se naučila hornickému povolání za komunistů a není kvalifikovaná pro nic jiného. Už po roce 1989 bylo zřejmé, že práce v dolech není na celý život a od té doby přinejmenším zodpovědní lidé v regionu se snaží se kvalifikovat i jinak.
Problém s tak masivním přechodem na jadernou energii spočívá především v méně pružné možnosti ovlivňovat produkci elektrické energie v české rozvodné síti. Zatímco vodní elektrárna reaguje na zadané změny v řádu sekund, jaderné elektrárně trvá výrazná změna výkonu klidně i hodinu. Pro tento účel je potřebné spolu s jadernými bloky stavět i nové přečerpávací vodní elektrárny, takové, jaká je například proslulá elektrárna Dlouhé stráně. Zároveň má smysl udržet i několik elektráren tepelných, u nichž se jako náhradní – a bezpečné, z hlediska dodávek suroviny – palivo nabízí mazut. Na území bývalého Československa už takto funguje slovenská elektrárna Vojany (na širokorozchodné trati poblíž ukrajinských hranic). Nebylo by příliš drahé nakoupit kotle umožňující spalování mazutu, jakož i potřebnou infrastrukturu například pro elektrárny Mělník, Počerady, Komořany, Ledvice, Prunéřov a Tušimice, které díky své blízkosti k rafinériím v Kralupech nad Vltavou a Litvínově by mohly být mazutem efektivně zásobovány. Díky existenci ropovodu IKL je takové řešení strategicky bezpečné a umožnilo by uzavření severočeských dolů bez snížení výrobní kapacity českých elektráren. Tímto způsobem by mohlo být na mazut převedeno 4821 MW instalovaného výkonu z celkového počtu 7933 MW vyráběného v uhelných elektrárnách. Náhrada zbytku skrze jaderné zdroje (odpovídá zhruba výkonu JETE po rozšíření) může stát na základě současných cen cca 120 miliard korun. Pokud se do deseti let, po které by se předpokládala jejich stavba investice rozložila, 12 miliard korun ročně není nic, co by státnímu rozpočtu mělo nějak výrazně ublížit.
Kompletní uzavření hnědouhelných dolů a na ně navázaného průmyslu v severních Čechách by znamenalo propuštění maximálně dvanácti tisíc zaměstnanců, což by znamenalo nárůst z (květnových) 59 000 na 71 000, přičemž je zřejmé, že mnoho z nich by mohlo najít práci v rekultivaci krajiny. Investice do výše uvedeného včetně rekultivace krajiny a pokus o znovuobnovení zničených sídel znamená peníze se slušnou návratností – především v podobě vybraných daní. Dokud bude Ústecký kraj “krajem dělníků a horníků”, vždy bude na sociálních přídavcích, zdravotní péči a podobných poplatcích stát víc, než v jiných krajích – a míra peněz vybraných ze zdanění příjmů bude nižší, než v jiných krajích. Konečné doražení závislosti Ústeckého kraje (mimochodem kraje s 854 tisíci obyvatel) na pracovních návycích dvanácti tisíc by znamenalo výrazné zlepšení ekologické situace regionu, snížení nemocnosti a tím i v konečném důsledku ušetření. A především – je nemsysl pálit hnědé uhlí, které je potenciální surovinou pro chemický průmysl když elektrickou energii můžeme vyrábět i jinak.
Z výše uvedeného poměrně jasně vyplývá, že těžba hnědého uhlí rozhodně nemůže být považovaná za veřejný zájem ani z hlediska poptávky po energii, ani z hlediska zaměstnanosti či udržení “přijatelné” sociální situace v regionu. Nemyslím si tedy, že je rozumné obětovat další dvě města, která jsou zároveň i svým způsobem kulturními památkami, pouze kvůli zvýšení zisku Mostecké uhelné společnosti, kterou stejně nejpozději za 30-40 let čeká bankrot kvůli vytěžení hnědého uhlí.
Komentáře
Vůbec základní problém celého tohoto přetahování se je neexistence nějaké dlouhodobé a realistické energetické koncepce. Zelení ve vládě byli z tohoto pohledu naprostou katastrofou, co si budeme povídat...
Máte pravdu, že více jaderných elektráren je v našich podmínkách značka ideál. Sice se teda domnívám, že s těmi deseti léty jste vcelku dost slušný optimista (dle mne je to nereálné, vybrat tak rychle lokalitu se zdrojem značného množství vody, geologicky stabilní, daleko od větších sídel... a k tomu projekt, všechny možné i nemožné studie na životní prostředí okořeněné "nezbytnými" hádkami s Rakušáky a Jihočeskými či kdovíjakými matkami...)
Obávám se, že vzhledem k útlumu jaderného inženýrství v Evropě v uplynulých létech je nějaká velkolepá výstavba více jaderných zdrojů v krátkém čase bohužel nereálná - nebudeme asi sami, koho to napadne, no a co vím, v Evropě začíná být problém sehnat odborníky, kteří tomu stále rozumí a umí to postavit...
Tímto ovšem samozřejmě neříkám, že se to nemá udělat. Má! Rozhodně! Ale bude to, ruku na srdce, trvat déle...
No, co se vyrovnávacích zdrojů týče - Finrode, přečerpávací elektrárny jsou u nás bohužel asi nemožné. Těch reálných lokalit, kde nesídlí žádný chráněný druh, pro který vám z výstavby ekologové udělají peklo, a kde je zároveň nezbytné převýšení, je obávám se velmi málo.
Alternativu s mazutem neznám, tudíž nechci příliš komentovat. Ale jako strojaři se mi moc nezdá, že by se uhelka dala zas tak jednoduše změnit z pevného paliva na tekuté - to máte zásobníky, podavače, těžko říct, zda komíny, bezpečnost...? Ten kotel je opravdu jiný. Nevím.
Co bych ale komentovat chtěl, je nezbytná nutnost urychleně přestat s pitomostmi jako jsou větrné či solární elektrárny. Ty totiž taky musíte zálohovat, což u nás opět znamená tepelné elektrárny.
Suma sumárum - obávám se, že nějaké rozšíření limitů bude nutné, ale chce to dlouhodobou koncepci počítající s atomem a postupným ústupem od hnědého uhlí.
Pavt
S tím mazutem - prošel jsem osobně odspoda až na střechu ETU II a zhruba mám představu o tom, jak to tam vypadá, elektrárnu Vojany jsem viděl naneštěstí jen zvenku, takže neumím si úplně představit, jak ten kotel tam vypadá "naživo", nicméně je jasné, že by to znamenalo kompletní výměnu kotle i s podavači, atd., musely by se vyměnit pásové dopravníky za potrubí, to všechno by byla dost velká rekonstrukce, ale zbytek elektrárny by snad mohl fungovat jak je teď. Co se dodávky paliva do elektrárny na mazut týče, z toho co jsem viděl, se vozí v cisternách po kolejích, on ten mazut zrovna moc neteče, takže na dlouhé vzdálenosti si neumím představit ho dopravovat potrubím. Vlak by se musel používat tak jako tak, ale relativní blízkost rafinérií (do 50 km od elektrány) by to snad mohla nějak rozumně kompenzovat. Navíc by byla výhoda toho, že by odpadl problém popílku (obsahujícího radon a v severočeské variantě i stopové množství uranu), stejně jako problém s prachem či by se zmenšil problém s oxidy dusíku. Podle mě by to za to stálo...
přeji vše dobré a procitnutí ze sna o hodné energetické společnosti, která bude dodávat čistou a ekonomickou energii . budeme se muset změnit všichni.
carle