HISTORIE: Kde ty loňské sněhy jsou…

sobota 20. února 2010

Tatra_12 V české společnosti se traduje, a to oprávněně, že za Rakouska-Uherska byly české země jedny z nejbohatších a nejlépe fungujících v Evropě. Bez ohledu na pozdější nacionalistický (1945-1948) a komunistický (1948-1989) zlořád před druhou světovou válkou byly české země v jedné kategorii ne s Polskem či Maďarskem, ba dokonce i Rakouskem, ale se Švýcarskem, Švédskem či Nizozemím. Pojďme se podívat na malou exkurzi do světa našich pradědů.

V roce 1905 to vypadalo následovně – minimální plat byl tehdy 20 korun týdně, tedy měsíčně 100 korun. Člověk, kterého bychom zařadili do – tehdy vcelku široké – střední vrstvy – míval plat měsíčně zhruba 400-600 korun. Profese, v nichž se dal takový plat dosáhnout, by byly dnes ohodnoceny 25-30 tisíci korunami. Daňové zatížení bylo progresivní a to následující – osoby s minimálním platem platily 1% z příjmu, s průměrným platem 2% a nejbohatší – světe, div se té hrůze, 4%. Z takových daní mohla slušně vyžít nejen státní správa, která byla pověstně efektivní, ale i kvalitní školství, prosperující a neustále infrastrukturu vylepšující státní dráhy či dobře fungující pošta. Když vezmeme v úvahu tehdejší technologickou úroveň, dokázaly v rámci ní tyto státní instituce fungovat mnohem lépe, nežli České dráhy či Česká pošta. O státní správě či školství se radši zmiňovat nebudu. Co se týče cen – kilo hovězího masa stálo 1,66 kr, vepřového 1,70 kr, kilo másla 2,45 kr, litr mléka 23 h, kilo brambor 26 h, kilo rýže 49 h, kilo uhlí 95 h a jedna Plzeň v hospodě 33 h a jízdenka na vlak z Pardubic do Hradce Králové (cca 20 km) stála 1,75 kr. Člověka s platem 400 kr měsíčně (zámečník, pekař) taková jízdenka stála po zdanění jeho platu (daň činila 8 korun) 0,43% jeho měsíčního příjmu, což bylo na tehdejší dobu velice málo. Prakticky ve všech zemích regionu, dnes označovaného jako CEE (Central and Eastern Europe) si takovou jízdu vlakem mohli lidé dovolit jen naprosto výjimečně. Kupříkladu v Polsku v roce 1924 (po měnové reformě) prakticky stejná vzdálenost z Gdaňsku do Gdyni vlakem stála 1,2 zł, přičemž průměrný plat byl přibližně 35 zł měsíčně (dělníci měli od 12 zł do 25 zł), tedy jedna cesta vlakem by stála 3,4% z platu.

Životní úroveň se však neměří jen kupní silou, ale i zaměstnaneckými benefity či dostupností veřejných služeb. Praha dostala elektrické veřejné osvětlení v roce 1894, kompletně byla elektrifikována v roce 1913. Města o velikosti Hradce Králové či Plzně byla elektrifikována prakticky souběžně s Prahou (Hradec Králové například 1909), města o velikosti Trutnova prakticky ihned po první světové válce, malá města jako například Vysoké nad Jizerou na počátku 20. let. Pro srovnání v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, o ještě východnějších zemích ani nemluvě, elektrifikovali kromě největších měst prakticky až komunisté. Na kvalitu života má například velký vliv sport. Zatímco ve všech ostatních zemích regionu označovaného jako CEE to trvalo prakticky až do 90. let 20. století, než se pravidelné cvičení stalo opravdu masovou záležitostí (tedy cvičí prakticky každý, kdo chce), v Čechách byla v roce 1862 založena Česká obec sokolská, která už začátkem 20. století měla miliony členů. Sportovní lyžování v Čechách zavedl v roce 1905 hrabě Harrach, který tehdy otevřel první upravovanou běžeckou trať. Lyže jako takové se používaly pro praktické účely už od roku 1893, přičemž v Jilemnici byl otevřen v roce 1894 “SKI-klub”, který pořádal na lyžích výpravy do Krkonoš. Opět něco, o čem si v jiných zemích CEE mohli nechat jen zdát ještě několik desetiletí. Klub českých turistů vznikl v roce 1888 a jediná ze zemí CEE, která měla takový ekvivalent, byla polská Halič a to pouze v Tatrách. Od roku 1890 měl Klub českých turistů značené turistické značky tak, jak je známe dodnes, už na většině českého území. Jiné ze zemí CEE, pokud se něčeho podobného dočkaly celoplošně, začaly mít podobné organizace spravující turistické stezky až od 20. let (Slovensko), 50. let (Polsko, vznik PTTK v roce 1950), nebo až v 90. letech či dodnes vůbec. Za Rakouska-Uherska měli státní zaměstnanci nárok na penzi už od 80. let 19. století, což opět výrazně předběhlo dobu (nejen vůči jiným zemím CEE, ale například i vůči Británii). O tom, kolik bylo v Českých zemích divadel či jiného městského kulturního vyžití už od druhé poloviny 19. století (prakticky každé město nad deset tisíc obyvatel mělo přinejmenším ochotnické divadlo) ani snad nemluvě. I to bylo něco, co v tak masovém měřítku, jako v Čechách, bylo jinde v dnešních postkomunistických zemích naprosto neznámé ještě dlouhá desetiletí. Skromný dodatek, že v Čechách byla negramotnost prakticky vymýcena na začátku 19. století v důsledku povinné školní docházky zavedené v roce 1774 císařovnou Marií Terezií, snad ani nemusím dodávat - přesto prakticky ve všech ostatních zemích CEE byla negramotnost problémem do 50. let 20. století.

Vyspělost českých zemí však dokládají i mnohé další vymoženosti, jinde tou dobou prakticky neznámé – bohužel se mnohé nedochovaly. Podíváme-li se na velmi pečlivou inženýrskou práci při stavbě železničních tratí, mostů a tunelů, snesou české země srovnání opravdu pouze s Rakouskem a Švýcarskem té doby. Jen tak mezi řečí – jeden z největších železničních architektů tehdejší doby byl Jan Perner, opět Čech. Tehdejší drenáže, meliorace, různé důmyslné odvodňovací kanály a další prvky kultivace krajiny, z nichž po kolektivizaci zbyly často jen nevýrazné valy, činily krajinu úrodnější a méně náchylnou k povodním či erozi půdy, než to, co je na těchto místech dnes. První moderní vodní dílo v Čechách byly přehrady Fojtka a Mlýnice dokončené v roce 1906 (pro srovnání – jinde v CEE se začaly stavět opět až po druhé světové válce), přičemž další následovaly jako houby po dešti (Desná, Les Království, …). Občané začali mít k dispozici motocykly od konce 19. století, automobily od roku 1904. Boom automobilové dopravy, kdy se automobil, popřípadě motocykl dostal k velké části lidí z bohatší části střední vrstvy (tedy již nešlo o “horních deset tisíc” proběhl ve 20. letech. Ačkoliv to s kvalitou života nesouvisí přímo, české firmy jako Škodovy závody v Plzni (zal. 1866), Laurin & Klement (zal. 1895), Tatra Kopřivnice (zal. 1850), ČKD (sloučena 1927 z firem zal. 1854 a 1896), všechny vyrábějící produkty držící kvalitu na špičce tehdejšího poznání.

Závěrem tohoto výčtu řeknu jediné – srovnejte to s naší současností. Od roku 1945 nastala systematická devastace, která dostala české země ze světové špičky. Máme na co být dnes hrdí?

22 Comments:

Anonymní řekl(a)...

jo, jo, táhli jsme v tom R-U ty velkopanské maďarské sedláky, rakušácké úředníčky, slovenské negramoty, rumunské zavostalce, rusínské podruhy a tak dál.
Snad jenom na Slovince a Chorvaty jsme nedopláceli

A za to jsme ani nesměli provádět vlastní finanční a zahraniční politiku, museli jsme sledovat, jak se vídeňská vláda přidala k německému kursu, který byl v rozporu se zájmy většiny národů monarchie.
Tyto národy si nepřály financovat tažení rozklížené a nepříliš kvallitní R-U armády. Válka proti Srbsku, Rusku a Francii, to nebyla naše válka. A přitom Čechy jako nejprůmyslovější část platily jak mourovaté.
Naše peníze,náš průmysl a naši branci se Vídni hodily, ale naše historické státní právo jim ani nestálo za pozornost.

Nekupte to...

Finrod Felagund řekl(a)...

Nemyslíte si, Anonymní, že je to dobře, že jsme neměli vlastní fiskální a zahraniční politiku? Chcete-li vědět, jak by tou dobou vypadala česká nezávislá fiskální a zahraniční politika, poslechněte si v případě prvém Paroubka a v případě druhém Klause s Paroubkem dohromady. A to by samozřejmě veškerou vyspělost poslalo do háje. České země podle mě byly vyspělé právě proto, že Češi nemohli zavádět socialismus, ani se bratříčkovat s Ruskem, Srbskem a podobnými zeměmi, a tak své síly napřeli do ekonomiky a průmyslu. Kdyby se ČR stala Freistaatem v rámci BRD jako je třeba Bavorsko (tedy praktická samostatnost kromě fiskální a zahraniční politiky), to byste koukal, jak by to tam do dvaceti let kvetlo.

Anonymní řekl(a)...

to myslíš vážně ? to přece není žádná věcná argumentace. Co mají Klaus a Paroubek společného s tehdejší dobou ? Předvedl jsi pěkné "zahnutí za roh".

A k té zahraniční politice - mýlíš se. Vídeň se koncem 19. století dostala naprosto do vleku vilémovského Německa (pokud jde o zahraniční politiku) a rezignovala na vlastní. Taková politika byla ovšem v rozporu se zájmy většiny zemských individualit monarchie. Konkrétně české země nemely sebemenší důvod jít do války proti Srbům, Rusům a Francouzům. Nebo snad měly ? A jaký to tedy byl ?

(Pomiňme teď, že "velmocenská" R-U armáda byla od Srbů bita, proti Rusům se zrovna nepředvedla a na západní frontě byla schopná porážet akorát Italy, kteří na tom byli podobně)

"Levicovatění Evropy" nemá s rozpadem R-U žádnou příčinnou souvislost (zlé jazyky by dokonce mohly říci, že právě R-U umožnilo zákonem z roku 1907 participaci levicových stran na vysoké politice)

Se Srbskem se "bratříčkovali" i Britové a Francouzi (ti i s Ruskem) a nemám dojem, že by to vedlo k jejich zlevicovatění (nehledě na to, že Rusko i Srbsko byly tou dobou výrazně antilevicovými monarchiemi)

R-U bylo skutečně velmi liberálním státem s vysokou mírou očanských práv, ale nezvládlo národnostní otázku. Fakticky už od svého vzniku v roce 1867 spělo k rozpadu.

Třeba v českém prostředí se proti vídeňskému centralismu spojilo národně liberální měšťanstvo se zemskou vlasteneckou aristokracií (Dohoda Riegera a Clam Martinice z roku 1861)

Český měšťan sice byl liberální, ale především byl český, takže proti Vídni šel "v jednom šiku" i s českým zemským aristokratem. Celá česká pravice byla de facto "federalistická" a později logicky i protirakouská.

R-U prostě nedokázalo uspokojit historická státní práva zemských individualit (kromě Uher).
Nebyl to žalář lidských bytostí, nicméně žalářem národů skutečně ano.

Trocha historické přesnosti by Tvému článku neškodila. Ty sis prostě usmyslel, že R-U bylo strašně super a tomu upravuješ realitu (včetně iluze, že bylo nějakou velmocí. Nebylo dokonce ani velmocí středoevropskou. Tuto roli sehrávalo od roku 1866 Prusko a později jím sjednocené Německo)

Maro

Anonymní řekl(a)...

ještě k těm financím - Co se vydělalo v českých zemích, mělo jít v maximální možné míře do českých zemí. A to se nedělo. O daňové politice nemluvě.

Tehdejší ekonomiku by rozhodně nespravovali nějací Paroubkové - jak se snažíš podsouvat - ale spíše národohospodáři z mladočeského okruhu

Finrod Felagund řekl(a)...

Maro, mně nejde o srovnání s tehdejší Mitteleuropou, ale se zeměmi a populací dnešního CEE. Tedy s Poláky, Slováky, Maďary, Ukrajinci, Rusy, Balty či Balkánci. A to byly české země opravdu jiná liga. A propos, proč by mělo jít do českých zemích to, co se v nich vydělalo? Copak to, co se vydělá v Trutnově má jít nutně do Trutnova a ne třeba do Moravského Berouna?

Anonymní řekl(a)...

Protože Beroun ani Truntov nejsou státoprávní individuality...
Na druhou stranu by něškodilo, kdyby i kraje a obce ve státě odváděly centru nad nimi pouze nezbytně nutné prostředky a zbytek mohly opět investovat u sebe.

Maro

Finrod Felagund řekl(a)...

Maro - no jo, ale tehdy byla státoprávní individualita celé Rakousko-Uhersko, takže to bylo i podle tvé teorie v pořádku.

Andrija řekl(a)...

No jo...když to tak čtu tak jsem si vzpoměl na svoje předky..

Praděda a prababička z babičiny strany mezi válkami měli parádní vesnickou hospodu na kterou si teda půjčili u banky, měli vesnické hospodářství, dva kamiony se kterými vozili zeleninu do měst na trhy a z toho všeho spláceli dluh bance. Bohužel si půjčili tak nešťastně v okamžik kdy chvíly potom nastala velká krize a když horkotežko dluhy splatili přišla 2. sv válka... a po válce jim vše znárodnili komunisti. Po revoluci dostala babička hospodu a barák zpět, byla z toho jen zchátrala bezcenná budova kterou jsme museli zbourat...

Z dědové strany podobný příběh...praděda měl les, hodnotný protože tam rostli buky, nabízeli mu prej za to majlant ale on neprodal...Pak přišli komunisti vše zabavili a po 40 letech jsme les dostali zpět ale bez těch buků....

Anonymní řekl(a)...

ZAY:

Ten článek se čte jako jedna báseň. Je oproštěn od čechoslovakistických keců, od zbožňování dvou gaunerů jménem Masaryk a Beneš, kteří nás v roce 1918 absolutně vykolejili z prosperity dané rakouským systémem. Devastace nezačala až v roce 1945, nýbrž již v roce 1918. Po ničivé válce pokračovalo rozkrádání majetku ve velkém (viz pozemková reforma bez řádných pravidel), korupční aféry, nesmyslná zahraniční politika, omezování národnostních menšin, dosud neznámá bída v zemědělství etc. Navíc, pokud by masarykovci mohli, vyhnali by pracovité Němce již v roce 1918! České pohraničí by tedy spustlo mnohem dřív.
V článku bych chtěl upozornit na jedinou chybu. Výše platů se v Rakousko-Uhersku udávala za celý rok, nikoliv měsíčně. Čeledín přibližně 200 K ročně, dělník kolem 700 K ročně, venkovský učitel pobíral kolem 1000 K ročně, úředník kolem 3000 K ročně, ředitelé panství kolem 6000 K ročně atd. Pekař se 400 korunami měsíčně (tj. 4800 K ročně) je nesmysl, to by měl skoro víc než okresní hejtman nebo vysoký armádní důstojník.

Anonymní řekl(a)...

ZAY

Kdo zná skutečné, podtrhuji skutečné (tzn. neobrozenecké, nemasarykovské, nekomunistické), české dějiny, snadno zjistí, že zpravidla nejlépe se Čechům (včetně prostých obyvatel) dařilo, když zde vládli cizinci. Vzpomeňme třeba jen na éru lucemburskou. Dokud jsme byli zapojeni "do Evropy" za Karla IV., bylo dobře. Když pak začala převažovat ryze česká politika za neurotického a náladového Václava IV., Čechy upadaly až upadly zcela v podobě ničivého husitství. To si Češi vládli sami! Takových případů je v našich dějinách ovšem mnohem více :-) Tím, že jsme pomáhali zničit Rakousko-Uhersko, jsme především ožebračili a poškodili sami sebe. A dodnes v tom lítáme ...

template řekl(a)...

ZAY:

S tvrzením, že nejlépe se nám žilo, když zde vládli cizinci, bych byl přinejmenším opatrný. Tak například od roku 1968 zde vládli Rusové... Za Protektorátu Čechy a Morava se asi "prostý lid" neměl vyloženě špatně, to uznávám. Na druhou stranu by spousta lidí mohla vyprávět...

Anonymní řekl(a)...

ZAY:

Neměl jsem na mysli doby, kdy Čechy byly okupovány cizí mocí. Pouze, pokud ta cizí moc byla legálně nastolena, což je případ Lucemburků i habsburské dynastie.

Anonymní řekl(a)...

ZAY:

dodal bych "legálně a svobodně" nastolena ...

Finrod Felagund řekl(a)...

ZAY: Našel jsem v pramenech údaje o tom, kolik se vydělávalo za den a násobil jsem je 22, tedy počtem pracovních dnů (měsíc bez čtyřech víkendů), ale je fakt, že údaje o platech jsem našel dost útržkovité. Máte někde nějaký dobrý zdroj? Rád bych se podíval, bylo by to zajímavé.

Anonymní řekl(a)...

ZAY:

Nevím, jestli se dá tyto údaje najít někde na internetu. Já vycházím z různých tabulek platů a deputátů, které jsou však spíše uloženy v archivech.
Tak jako tak, příjmy za starého Rakouska byly solidní a bídu zažívalo mnohem méně lidí než za oslavované první republiky, za níž nejprve byli značně poškozeni zaměstnanci a podnikatelé v zemědělství, v druhé fázi státní zaměstnanci a dělníci německé a maďarské národnosti, ale to Vy dobře víte :-)

Anonymní řekl(a)...

já bych jen skromně podotknul směrem k jednomu z diskutérů, že to byly právě levicové strany, zejména rakouská i "českoslovanská" sociální demokracie, které naprosto ignorovaly státně národní politiku a byly velmi loajální vůči Vídni de facto až do roku 1917/18

Česká pravice byla téměř kompletně v opozici vůči nadnárodnímu centralismu Vídně. Nejprve pouze "federalistická" (zlepšení postavení a zvětšení pravomocí státoprávních zemských individualit) a později protirakouská.
V base seděli Kramář s Rašínem, zatímco Šmeral (který v letech 1921 - 29 vedl KSČ, kam přešel ze socdemu), ujišťoval Videň o loajalitě.

Opravdu nevím, kam chodíte na ty nesmysly o levicových rozvracečích monarchie. a označovat protirakouské politiky plošně za "masarykovce" nebo dokonce "benešovce" je naprosto brutální zjednodušování. Doporučuju ctěnému diskutérovi vyhledat jména jako Rašín, Kramář, Dyk, Machar, Jirásek, aby zde neuváděl hlouposti.

Maro

Maro

Anonymní řekl(a)...

ZAY:

Doporučuji ctěnému Marovi, aby se také seznámil s některými osobnostmi staročechů, tj. skutečné české pravice, která v opozici proti Vídni stála jenom v určitých bodech. "Pravicovost" Rašína a dalších radikálů zase tak upřímná nebyla, zejména z počátku jejich kariéry :-)

Anonymní řekl(a)...

Vážený pane Zayi,

S těmi staročechy jste si teď pěkně naběhl. To byla totiž typická strana konzervativního federalismu, který upřednosňovala před liberálním centralismem Vídně.

Byli to staročeši, kdo oprášil v politické rovině teorii historického státního práva. Usilovali o návrat k zemským individualitám, byť v rámci monarchie (dáno dobou)

S Vídní byli natolik "spokojeni" že vůči ní uplatňují celá sedmdesátá léta takzvanou pasivní politiku a odmítají vysílat poslance do říšské rady (což jim ale spíše uškodilo)

S mladočechy se v postoji k Vídní lišili hlavně v taktice a přístupu. Taky je rozdělovala otázka volebního práva.

Maro

Anonymní řekl(a)...

ZAY:

S těmi staročechy máte, vážený pane Maro, samozřejmě pravdu a nepřijde mi, že bych si nějak "naběhl". Nic to ale nemění na tom, že trojice Masaryk-Beneš-Štefánik byli jednoznační rozvraceči, a že Čechům i Slovákům ublížili zásadním způsobem a zásadním zprůsobem poškodili dlouhodobé české zájmy. Gauner číslo 1 byl pak samozřejmě politický trpaslík a celkově zakomplexovaný a závistivý člověk Edvard Beneš. Těžko se v českých dějinách hledá negativnější postava než byl on.

Anonymní řekl(a)...

Já se s Vámi nepřu o "kvality" Beneše. Ale chci říci, že rozbíjení R-U z české strany prostě nelze hodnotit plošně jako dílo benešovců nebo masarykovců. To bylo výsledkem konsenzu politických sil od pravice po levici. Takového Rašína přece nemůžeme označit za benešovce

Anonymní řekl(a)...

ZAY:

Ale v pořádku. Není třeba se dohadovat. Já chci zase jen upozornit, že z českých (a slovenských) politiků měli klíčový podíl na rozbití Rakousko-Uherska Masaryk, Beneš a Štefánik, s jejichž postoji dlouho většina českých politiků na říšské radě nesouhlasila a distancovala se od nich.

Anonymní řekl(a)...

od kiedy miesiąc ma 5 tygodni?