nekorektně.com

Ve východních Čechách se nedávno stala tragédie, kdy smečka psů zabila malé dítě. K případu jako takovému se vyjadřovat nehodlám, ale bohužel jsem na internetu zabrousil do diskuze pod články, a tam jsem si všimnul zajímavé věci. Zcela okrajově se zmíním o jevu, který je pro tyhle případy typický: ačkoliv v prvním článku nebylo vůbec jasné, jaký typ psa zabíjel, bezmozci v diskuzích měli jasno a psali o "bojových plemenech", která je třeba zakázat. Co na tom, že nic takového jako "bojové plemeno" psa vlastně oficiálně neexistuje. Co na tom, že další šetření ukázalo, že se jednalo o smečku pasteveckých psů - německý ovčák, belgický ovčák, kavkazský pastevecký pes apod. Ale to fakt jen tak na okraj. Diskuze na novinkách byla zcela zaplevelena názory tohoto typu:  Už by si to ti pitomci v parlamentu měli uvědomit a vytvořit pro tyto případy nějaký zákon!!! No ono kdyby se něco takového stalo někomu z těch tupců v parlamentu, tak by se s tím určitě něco d...

Vasill se zamýšlí ze striktně pravicového úhlu pohledu na kontroverzní zákon, který nedávno prošel Sněmovnou. Kdo by snad měl pocit, že nedej Bože obhajuje Andreje Babiše, nechť si to přečte ještě jednou a pořádně. Zákon o střetu zájmů není ve skutečnosti zákonem o střetu mediálních, podnikatelských a politických zájmů Andreje Babiše, ale zákonem o střetu zájmů tradičních politických stran na jedné straně, a zájmů pana Babiše na straně druhé. To je potřeba stále opakovat, jakkoliv to může Babišově pohádce o metle zkorumpovaných tradičních politiků nahrávat. Na první pohled by se mohlo zdát, že takový zákon sice nic neřeší, jelikož papírové může Babišův majetek vlastnit třeba jeho pejsek, kočička nebo komárek - pravým účelem zákona je prý vztyčení mantinelů jakési neustále vzývané „slušnosti“, kdy by zákony této země neměl schvalovat někdo, kdo z nich má největší prospěch a zároveň o nich pak lže ve svých médiích. Nechme stranou, že vlastnění médií politikem je bráno jako ...

Dnes to vypukne. Na britských ostrovech budou mít občané možnost vyjádřit se v referendu o setrvání země v Evropské Unii. Jako člověk britských poměrů neznalý sleduji celý proces víceméně z povzdálí. I z dálky si ovšem nelze nevšimnout puncu osudovosti, kterého se této události dostává - v případě nebohé Jo Cox šlo dokonce, bohužel, i o život. Něco podobného v historii EU moc nepamatujeme. České „elity“ posílají svým britským kolegům prosby o setrvání v nefunkční EU, které si jejich adresáti nikdy nepřečtou, ale zase můžeme mít doma chvíli pocit, že jsme světoví, pardon, evropští. Výsledek s ohledem na zkušenosti s referendy uvnitř členských státu EU bude beztak bezvýznamný, jelikož Británie z EU stejně nevystoupí, ani kdyby bylo pro 90% hlasujících, to je snad každému jasné. Kdybych tu možnost měl já, hlasoval bych v našem referendu pro Czexit a bral bych to čistě jako vyslovení nesouhlasu se současným stavem, prot...

Wasill se zamýšlí nad prezidentskou kampaní, která je v plném proudu, a v závěru si pokládá celkem zásadní otázku.   Václav Klaus před historicky první přímou volnou prezidenta České republiky prohlásil, že prezidenta nám vyberou média a voliči ho pak už pouze schválí. Mýlil se, ale jelikož zvítězil jeho kandidát, až tak moc ho to nemrzelo. Mirek Topolánek se o volbě prezidenta v roce 2008 ve své nové knize rozpovídal tak detailně, že prý údajně napomohl zahájení policejního vyšetřování. Topolánek doufá, že se jeho knihy prodá dost velký náklad, asi aby mohl pomoci svému kamarádovi zaplatit tučnou pokutu, kterou mu soud vyměřil za kauzy Pandury, takže bych třeskutý obsah jeho knihy, ač jsem jí ještě nečetl, bral s rezervou. Ovšem kdo si frašku ohledně poslední parlamentní volby hlavy státu pamatuje, musí uznat, že tehdy asi nebylo vše úplně v pořádku. Ve Spojených státech to vypadá, že se o prezidentské křeslo poperou dva šílenci a rozšíří tak sez...

Nikdy jsem na konspirační teorie moc nevěřil, musím ale říct, že vražda britské poslankyně Jo Coxové mě vážně trochu nahlodala. Jenže ve skutečnosti je úplně jedno, jestli nezdolnou eurooptimistku sejmul vyšinutý magor (jakože nejspíš jo), nebo tajná služba. Zastřelení Jo Coxové je nyní vodou na mlýn všem "internetovým disidentům" - a ani to nemusí být extrémisti, kteří sedí dvacet čtyři hodin denně ve sklepě pokrytí hliníkovým obalem (nebo co ti cvoci vlastně používají), aby je náhodou nezasáhly chemtrails či nějaké iluminátské paprsky. Tady se totiž jakési konspirační vysvětlení přímo nabízí, zejména ve světle nových průzkumů, které ukazují, že zastánci Brexitu jaksi vedou. (Poznámka: vůbec v tomhle článku nechci hovořit o Brexitu, rozhodnutí je čistě na britských občanech. Tím já nejsem, tak jim do toho nemám co kecat). Kdyby se jakési vyšší mocnosti doopravy rozhodly rozehrát operaci pod falešnou vlajkou, vypadala by nejspíš nějak takhle. Cíl: naprosto ideální. P...

Vasill komentuje novou prima kauzu a její mediální dopad, což dává do souvislostí s dopadem výroku jednoho tibetského marxisty. Na veřejnost unikla nahrávka z porady komerční televize Prima, jejíž obsah nám jistě může připadat nechutný, ale pokud jsem dobře poslouchal a interpretoval, obsahuje nahrávka navádění redaktorů k prosazování jednotného společného názoru, nikoliv ke lžím či manipulacím. Je dost možné, že TV Prima při vytváření svých reportáží někdy neřekla celou pravdu, někdy trochu manipulovala, ale tak nějak si myslím, že to lze lehce cynicky považovat za hlavní smysl bulvární komerční televize, kterou TV Prima jistě je a to nemyslím jako urážku. Prosazování legitimního názoru, že migrace je hrozba, nemůže být přeci považováno za špatnou věc. Můžete ten názor považovat za nesprávný, ale nemáte právo jej zakazovat. To jsou samozřejmé věci, jakože 1 + 1 = 2 a je až trapné na tuto kauzu plýtvat papírem, ale budiž. Zajímavější je postřeh, že nahrávka vznik...

Soudruh Josef Patočka, takto syn soudruha Jakuba Patočky, volá po brutální regulaci internetu. Zvlášť mu leží v žaludku server Parlamentní listy. Jeho příspěvek na ultralevicovém blogu Deník Referendum (který si mimochodem bůhvíproč občas hraje na nezávislé zpravodajství) je velmi poučnou sondou do duše mladého komsomolce a novosocialistického revolucionáře. Za normálních okolností (tedy ještě před pár lety) bych se nad tím pousmál: řekl bych si, že rudé jablíčko skutečně nepadlo daleko od stromu a že mladý Patočka je prostě blázen, stejně jako jeho otec. Jenže jak jsme si jistě všimli, situace se poněkud změnila. Příslušníci tzv. Nové levice jsou na koni, dostali se k moci, k lizu a levicová vláda, ve které mají své silné zástupce (počínaje premiérem Sobotkou, který jakožto člověk bez názoru není asi úplně neomarxista, ale jeho nejbližší poradci, kteří mu nejen píší projevy a stanoviska, ale také mu zřejmě radí, kdy si má dojít na záchod, kovanými neomarxisty rozhodně jsou), ji...