nekorektně.com

Předem se omlouváme těm čtenářům, kteří nám ještě zbyli a kteří s námi po několika dlouhých měsících jarně-letního spánku měli trpělivost. Naše pauza v psaní měla několik důvodů. Jednak jsme čím dál tím více časově zaneprázdněni, jednak jsme se já i Finrod shodli na tom, že jsme v poslední době trpěli akutním záchvatem tzv. "writers-blocku", který nám jaksi znemožňoval psaní, no a já...jsem už nechtěl psát o Věcech veřejných :-) Norská tragédie (se vší svou závažností a obludností) je snad něco, co by nám mělo pomoci onen zákeřný spisovatelský blok, který občas dosedne i na ty nejlepší z nejlepších, prolomit. I proto, že se jedná o Finrodovu téměř domovinu, doufám, že bude na mé následující řádky alespoň polemicky reagovat. S přihlédnutím k výše uvedenému se nebudu pouštět na tenký led, protože neznám norské poměry tak dobře jako kolega - v podstatě je neznám vůbec. Neznám ani skandinávská média a netuším, jak o události informují a jak se v tomto směru liší od těch českých....

Radujme se, vládní krize je prý po včerejším nočním jednání alespoň dočasně zažehnána! A co z toho vlastně plyne? Samá pozitiva a sociální jistoty! Ministrem vnitra je Jan Kubice. To snad může mít jediný "pozitivní", byť spíše komický efekt - sociální demokraté v čele s poslancem za Ústecký kraj Jiřím Paroubkem musí teď doslova prasknout. Paroubek svého času, jestli si čtenáři ještě pamatují, vytvořil z bývalého šéfa ÚOOZ jakéhosi démona v lidské podobě, který mohl v podstatě za všechno: Za to, že Jiří nevyhrál volby v roce 2006, za to, že Jiří nesestavil vládu v roce 2010, za to, že se od Jirky odvrátila vlastně celá ČSSD, a za to, že před čtrnácti dni byla kosa a pršelo. Však už se Paroubek nechal slyšet, že příště by mohl Petr Nečas do funkce jmenovat Jiřího Kajínka. Vítr může mít z Kubiceho ale i Ivan Langer, který přinejmenším přijde o část dodnes trvajícího vlivu na vnitru. I když některé kuloární zprávy prý hovoří o tom, že Langer měl Kubiceho Nečasovi sám doporučit. ...

Ministr financí Kalousek objevil v uplynulém týdnu Ameriku a přišel se zásadním prohlášením, že "existuje tady vážné podezření, že celá politická síla, která je naším koaličním partnerem, vznikla jako podnikatelský projekt s relativně úzkými podnikatelskými zájmy" (více zde ). Kristýna Kočí prozřela a vytrubuje do světa, že Věci veřejné jsou sekta . Kateřina Klasnová prohlašuje, že vlastně spolu nikdy nebyly kamarádky . A já marně přemýšlím o tom, kdo se tady vlastně zbláznil. Když se před tři čtvrtě rokem s velkou slávou sestavovala "pravicová" vláda s mandátem sto osmnácti hlasů, mnoho mých přátel jásalo. Aniž bych chtěl být po bitvě generálem, je třeba říct, že už tehdy jsem byl skeptický a jak se záhy ukázalo, měl jsem důvod. Nesčetněkrát jsem měl potřebu zchladit jejich nadšení a upozorňoval jsem na to, že jestliže se do vládní koalice dostala bezpečnostní agentura maskovaná za politickou stranu, navíc vedená (pomiňme loutkového "předsedu") člověkem...

Jak se tak probírám denním tiskem a komentáři, tak jsem poslední dobou zaznamenal několik zajímavých témat, které spolu na první pohled nesouvisí, ovšem přesto mají něco společného – mají vážné společenské důsledky proto, že příliš mnoho lidí nedokáže pochopit, že živá bytost není stroj a že tělo není to jediné, co se počítá. Začalo to sérií článků na téma “nevychovaných spratků”, myšleno tím dětí. U dětí, které jsou asociální (= nevychované) a dovolují si v pozdějším věku různé krutosti, vůči jiným dětem, zvířatům i učitelům. Tak si říkám, kde se stala chyba a proč například zde v Nizozemí to není takový problém? Že by to bylo tím, že se tady dětem naslouchá, a zejména udržuje se vůči nim zodpovědný, ale spravedlivý přístup? Dítě má velmi jasno o tom, co je to spravedlnost, nemyslete si. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl dítě a jak jsem prožíval, když se nějaká nespravedlnost, třeba ve škole, stala (někdo byl nespravedlivě potrestán, nad něčím se mávlo rukou, atd.) Tady v Nizozemí ...

Takřka kdykoliv, když se stane něco významného, u čeho se očekává české vyjádření k věci, se věci odehrají podle následujícího scénáře: společenské elity země s výjimkou “lidového” prezidenta zaujmou stanovisko typické pro západoevropské země nebo USA, a “lid prostý” spolu s prezidentem stanovisko přesně opačné. Proč? Je to jako s politickou korektností – nikdo to neřídí, ale každý podvědomě tuší, co politicky korektní je a co není, byť jde o úplně novou bezprecedentní událost. Česká veřejnost se tak ve valných počtech, často zaštítěna prezidentem, staví na stranu “pevné ruky” a “suverenity”, i když je člověku s elementárním etickým cítěním jasné, že podporují zločince. Když Rusko zasáhlo v roce 2008 v Gruzii, český internet se hemžil (s podporou prezidenta republiky) hlasy podporujícími Rusko. Týž český internet (opět s podporou prezidenta republiky) si prožívá svou orwellovskou minutu nenávisti, pokud jde o útok na síly diktátora Muammara Kaddáfího. Hovořilo se o “humanitárním bo...

Že se předsedou sociální demokracie stal ten horší z obou kandidátů (více spjatý s bývalým vedením, více levicový, mnohem větší etatista, jen to nulové charisma mají oba stejné) už zřejmě čtenáři z médií vědí. Serveru Nekorektně.com se nicméně podařilo zákeřně infiltrovat tábor socialistů, provizorně rozbitý v prostorách brněnského Výstaviště, a tak můžeme přinést poměrně aktuální postřehy. Na místo jsem dorazil v momentu, kdy se budoucí vítěz chystal k úvodnímu projevu. Pohledy vyhladovělých novinářů mě ujišťují, že rozhodně nemám čekat žádný opulentní raut. Pár oschlých chlebíčků, jeden skoro za dvacet korun, mi ovšem ke sjezdu socialistů pasují tak nějak lépe. Holt třistamilionový dluh, nesaturovaný po ne-vyhraných volbách, když nebylo dobře možné dosadit své lidi na klíčová místa v dozorčích radách polostátních podniků typu ČEZ a Lesy ČR, udělal své. Ač to přiznávám nerad, v úvodním Sobotkově projevu (a v dalších projevech kandidátů)nacházím místa, se kterými musím souhlasit. Koru...

Médii cloumá další kauza – nabídnutí nejprve funkce náměstka ministra školství, později, po kritice, jen poradce ministra školství Dobeše Ladislavu Bátorovi, jednomu z iniciátorů manifestu D.O.S.T. Stejně jako kolega template se podivuji, proč se do této věci tolik míchá prezident, ovšem navíc se i divím, proč takového šíleného člověka prezident vůbec z titulu svého úřadu brání. Můj první kontakt s panem Bátorou byl asi před rokem, kdy jsem s ním měl tu čest diskutovat na facebooku pod profilem jednoho mého kamaráda. Bavili jsme se, tuším, o konzervatismu a o tom, jak to dopadá, zmocní-li se ho široké masy. Na moje argumenty reagoval v diskusi jen tak dlouho, dokud si nevšiml, že mi je pětadvacet – tehdy mi totiž napsal, že diskusi končí, protože má zásadu, že se s lidmi pod třicet nebaví. Dobrá zásada pro člověka, který by měl být náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, že? Co se týče jeho agažmá a názorů – jsou naprosto mimo. Z diskuse, kterou jsem s ním vedl, js...