ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak to (asi) bylo s Davidem Rathem

Konečně jsme se dozvěděli, proč se už tak dost dlouho protahovaný proces s kdysi korunním princem ČSSD, Davidem Rathem, vrací opět na začátek. Odposlechy, na nichž celá žaloba zejména stála, a které jsme již všichni dávno slyšeli, nebyly dle soudu pořízeny v souladu se zákonem a nelze je tak v celé šíři použít jako důkaz. Jak to vlastně celé začalo? David Rath zcela bez pochyb kradl. To by ovšem samo o sobě nebyl takový problém, jelikož dělal jen to, co všichni v obdobném postavení dělali před ním, zároveň s ním a dělají to i po něm. David Rath ovšem spáchal daleko větší zločin - nechtěl se dělit. A co hůř, zároveň si brousil zuby na nejvyšší místa české politiky. Tehdejší garnitura, včetně jeho spolustraníků, dostala z představy psychopatického egomaniaka v jejich čele strach a zatáhla společnými silami za záchrannou brzdu. Smutnou ironií je, že tím umetli cestičku k moci jinému psychopatickému egomaniakovi, ale to už je jiný příběh.

Jako v každé mafiánské organizaci, tak i mezi politiky platí nepsaný zákony omerty. Není dovoleno jen tak někoho prásknout a to dokonce ani v případě, když se jedná o vašeho politického konkurenta. Abyste mohli svůj plán na odstavení utrženého Ratha provést, potřebujete pár ambiciózních detektivů, kteří se o sobě myslí, že jsou Mulder a Scullyová, a předhodíte jim jako návnadu stárnoucího detektiva ze staré školy, aby je přivedl na „žhavou stopu“. Protože v našem policejném státě, který je velmi efektivní pouze při represích proti bezúhonným občanům, už takřka žádný schopní policajti nepracují, rozjede se vyšetřování tak, jak je v ČR zvykem. Tedy tak, aby to stálo co nejméně práce a bylo to pokud možno hned hotové. Kdo by se s tím sral, když máme moderní techniku.

Klasická policejní metoda naší doby zní: „Nasadíme odposlechy, ono už se něco najde“. Proč se zdržovat vyplněním řádné žádosti o povolení operativních prostředků se všemi podstatnými náležitostmi, jakými jsou třeba DŮKAZY, které policii k žádosti o odposlech vůbec vedou, až po řádné a nezpochybnitelné odůvodnění nasazení odposlechů jako krajního policejního postupu. Taková žádost není třeba, když si se spisem v podpaždí ujedete protiústavně pár kilometrů na sever na spřátelený soud, který odposlechy povolí bez nepříjemných otázek.

O nasazení odposlechů se ale samozřejmě dozví všechny politické strany a policejní složky, protože u nás se vykecá i to co nevíme, a je tak zcela nepochybné, že operace Rath probíhala za politického krytí. O policejném sledování dokonce věděli i sami podezřelí, ale protože se jednalo o vypitého ignoranta, sadistickou mrchu a samožerského šílence, nedošlo jim, jak těsná smyčka se jim kolem krku začala utahovat.

Naši Mulder a Scullyová ovšem nedělali nic jiného, než že vyhodnocovali odposlechy. To jsem ovšem v tom tajném náklaďáku mohl sedět klidně já, zapisovat umím docela slušně a šifru „kulaťoučké zlaťáčky“ bych jistě taky rozlouskl. Rozkrýt tak komplikovaný případ by byl kvůli naší justici a složité legislativě veřejných zakázek a stavebních prací dost slušný oříšek i se všemi důkazy na stole. A ne, odposlechy vám k tomu sami o sobě NIKDY stačit nebudou.

Co se tedy mělo udělat? To já ale přesně nevím, nejsem detektiv, ale napadlo mě třeba nasadit k Rathovi do úřadu nebo k Pancové do nemocnice své lidi v utajení, ušít na celý gang nějakou boudu nebo skřípnout spolupracující obviněnou Salačovou již dávno před spektakulárním skokem na Rathova záda, když vycházel z domu se sedmičkou vína v podpaždí. Sedět v dodávce za domem a poslouchat řeči opilce a dominy je, jak se později ukázalo, naprosto k ničemu.

Mimochodem institut spolupracující obviněné (Salačová) má sloužit k tomu, aby se dotyčná osoba výměnou za nižší trest sama přiznala, případně policii NAVEDLA k dalším důkazům, ale nikdy nemůže její výpověď sloužit jako důkaz sám o sobě, jelikož taková výpověď je už z principu nedůvěryhodná a motivuje obviněného ke lžím.

Nabízí se tedy skoro až paranoidní vysvětlení. Nebylo snad účelem celého toho cirkusu Ratha pouze zdiskreditovat s tím, že dostatečně klepnut přes prsty za mříže nakonec jako člen politické mafie stejně nepůjde? Protože neřízená střela Rathova typu nemá už ve vězení co ztratit a klidně napráská všechny svoje kolegy i oponenty, čistě ze msty a to i s rizikem, že dopadne jako Mrázek nebo Houska s kulkou v těle. Mám pocit, že takhle přesně to bylo. Možná přesně díky těmto policejním a justičním šlendriánům se z lidí stávají konspirační teoretici. Tohle totiž už prostě není normální.

Wasill


Komentáře

topcz píše…
Pro mě, jako bývalého kriminalistu - opeerativce u hospodářaské kriminálky v době tzv. totality, je to jak velmi zajímavá kauza, tak i Váš článek. Já jsem v těchto novodobých kauzách, speciálně od bývalého OUUZ velmi škodolibý i když na druhou stranu mě mrzí to, jak jsou vyhazovány desítky (možná stovky) tisíc korun na tyto šlendriánsky odvedené "práce" stávajících kouzelníků u PČR. Akce RATH je jednou z nich, druhou, snad ještě křiklavější "Nagy Gate". V obou případech, byly jako hlavní důkazy, použity výsledky operativních nasazení. Za mých mladých let nepředstavitelné. Nasazení operativních prostředků, byla až ta poslední věc, která nám jen potvrdila to, co jsme zadokumentovali jinak, eventuálně pomohla rozšířit okruh podezřelých. Přijít za mým šéfem s požadavkem na odposlechy, enet. sledovačku a nemít v ruce podstatné jiné důkazy, tak se mnou vyrazil dveře. Způsobů, jak získat důkazy jinou cetou byla halda. Ale co platilo obecně o každém operativci bylo, že nejdůležitější části operativce jsou jeho boty, protože co si nevyšlape, to nemá. A o technice, kterou mají tito "hoši" dnes, jsme si my mohli jenom zdát. Jestli jste trochu zvědavý a obětujete pár minut svého času, o kauze Nagyová jsem psal pár dnů po zahájení realizace na mém webu se skro stejným názvem, jako je tento, http://www.topcz.net/monstr-akce-a-jeji-dosavadni-vysledek/ a opětně cca po měsíci - http://www.topcz.net/monstr-akce-a-jeji-dosavadni-vysledek-ii/ . Jak asi dopadne celá akce, jsem se moc nespletl.

O tom, jak ÚOOZ fungoval mluví například i to to, že v roce 2015 ÚOOZ žaloval 42 kauz. Jestliže útvar o síle 500 dobře placených policajtů s využíváním supermoderní techniky, vypracuje za rok 42 kauz, (z nichž 1/3 ani neprošla soudem), tak se na mě nezlobte, ale není o čem mluvit.

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem