středa, 31. srpna 2011
"Kauza Bátora" skončila tím nejhorším - ovšem zřejmě jediným možným - způsobem. Dalo by se říci, že knížecí vlk se nažral a véčkařské kozy zůstaly (zatím) celé, jenže to by zde enormně nesměla být cítit pachuť skutečnosti, že někdo je tady za blbce. A jsou to občané České republiky.
Zrekapitulujme si události. Již dlouho v době, kdy se první stránky médií doslova prohýbaly články o nejnebezpečnějším extremistovi, jehož nástup na ministerstvo školství nemůže v dohledné době nevyústit v druhý holocaust, strana TOP 09 dávala najevo, že ani neví, že někdo takový jako Bátora existuje. Potom proběhla nějaká přestřelka v médiích, Karel Schwarzenberg prohlásil něco o osině v prdeli, Bátora napsal svým kámošům na facebook že kníže je chudáček starej a TOP 09 kvůli tomu málem shodila vládu.
Jejich postoj, byť podle mého zbytečně vyhrocený, jsem v zásadě chápal. Žijeme v době, kdy za pomlouvání svého šéfa na facebooku můžete být vyhozeni z práce. Na straně druhé, ten samý postih vás ale může potkat, když budete mít v zaměstnání neomluvené absence. Rád bych viděl vrcholového manažera, který by přestal chodit na zasedání představenstva firmy jen proto, že vrátný říká v hospodě kamarádům, že jeho šéf je kokot. Jakousi povinnou porci loajality k zaměstnavateli by však člověk měl ctít a těžko si představit vládního úředníka, který byť ve svém volném čase pobíhá po Praze s transparenty, denuncujícími vládní politiku nebo její kroky.
No a teď ke grandióznímu finále. Ministr Bátoru neodvolal, ale přesunul ho na jiné místo. Prý ho tím vlastně povýšil. TOP 09 jeho odvážnému kroku zatleskala, její šéfové zabrblali do médií, že teď je už vše v nejlepším pořádku, nebezpečí koncentračních táborů v České republice zažehnáno (ne vážně, tady trochu nadsazuji, ale neslyšeli jste snad knížecí poznámku o protektorátu?!) a nejstátotvornější strana se může milostivě vrátit k vládním jednání.
Vypůjčím si citát Ondřeje Neffa z dnešních LN: "Těžko si představit větší výsměch jejich ultimativním požadavkům. Psanec Bátora prostě přešel z jednoho kanclu do druhého a nic víc se nestalo. Ono se ani stát nemohlo". Marné jsou řeči spokojených topkařů o tom, že nová pozice obávaného extremisty (vicekancléř - proboha, odkdy mají ministři své vicekancléře? To jen tak na okraj) je vlastně taková sekretářka v mužském podání a že už nebude mít ten potřebný vliv udělat z ČR ráj neonacistů, jak jistě ve své funkci ředitele personálního odboru zamýšlel. Co je to probůh za komedii? Alespoň že kníže Schwarzenberg včera před novináři přiznal, že o onu "urážku na facebooku" vlastně vůbec nešlo a že to byla z jejich strany spíše záminka k tomu, aby mohli kontroverzního úředníka konečně sestřelit. V zásadě nic proti, jen by mohl ještě přiznat, že daleko spíš než o Bátoru šlo o demonstraci síly směrem k premiérovi, která se Topce poněkud vymkla z ruky, až nevěděla, jak z ní ven - takže nakonec s ulehčením přijala jakékoliv rozuzlení, byť by bylo sebepitomější, což bylo.
Ale co. Celá tahle kauza byla šaškárnou od samého začátku, takže snad byste nečekali nějaký závažný konec.
Když jsme začínali psát Nekorektně.com, bylo hodně věcí jinak. Politická korektnost zabraňovala otevřeně se v masových médiích vyjadřovat k problematickým otázkám například ohledně přistěhovalectví či sexuálních menšin jinak než zcela pochvalně. Tehdy jsme s kolegou Templatem pocítili silnou potřebu psát to, co se otevřeně říkat jen tak nemohlo. Za tu dobu se svět výrazně změnil, zejména s finanční krizí, kdy lidé si zvykli na poslouchání špatných zpráv (ano, málokomu to tak dnes přijde, ale před rokem 2008 byly špatné zprávy zejména charakteru ‘okradl stařenku a kousl jejího psa’). Změny ale byly hlubší.