ZAMYŠLENÍ: Střízlivý pohled na osobu Václava Havla

Přiznám se, že jsem se k odchodu bývalého prezidenta České a Československé republiky zprvu vůbec vyjadřovat nechtěl. Především mě k tomu vede současné mediální a jiné třeštění, ale mám také pocit, že na tomto blogu by pár slov o něm nemělo chybět.

Zprvu je třeba si připomenout, že skon Václava Havla nebyl nečekanou a překvapivou záležitostí, neměl by tím pádem být ani tolik zdrcující. Zemřel starý, těžce nemocný a životem těžce zkoušený člověk, smrt ve spánku pro něj byla vysvobozením a důstojným završením jeho života. Pro blízké zemřelého člověka je smrt vždy strašlivá, protože má v sobě cosi nezvratného: teď však mluvím o lidech skutečně jemu blízkých. Ne o profesionálních plačkách, ve které se proměnila snad půlka republiky.

Mediální kanonizace jeho osoby, která ovšem započala už za jeho života, mě poněkud děsí. Zejména novináři (byť od těch nejvíc aktivistických jsem to čekal), kteří by si už z titulu svého povolání měli za každou cenu zachovat kritický odstup, se chovají tím nejstádnějším způsobem, prolévají krokodýlí slzy a teskní tak okázale, že by si jeden mohl myslet, že zemřel nikoliv demokratický prezident, ale nějaký diktátor, po kterém média pláčou jen z povinnosti. Vrchol pokrytectví předvedl server Babišovapozice.cz, který se v neuvěřitelně devótním článku pohoršoval nad úrovní internetových diskuzí a příspěvků o Havlově smrti. Nechce se mi věřit, že by si nevšimli, že se internetoví frustráti ukájeli už dávno před Havlem a že ve svých výblitkách měří spíš stylem padni komu padni.

Ačkoliv tato myšlenka v hlavním proudu patrně nezazní, Václav Havel jako politik i jako člověk rozhodně nebyl bez chyb. Osobně hodnotím jeho roli ve fungování tohoto státu jako velmi kontroverzní až spornou. Na jedné straně nemůže být pochyb, že prvních porevolučních měsících až letech se zasadil o to, že jsme vykročili v podstatě správným směrem - rétoricky byl Havel vždy prozápadní antikomunista, na straně druhé už tehdy zaručil na tajných jednáních komunistům beztrestnost a do funkce prezidenta jej všemi hlasy zvolil komunistický parlament. Na to bychom neměli zapomínat. Tehdy se Havel také zavázal, že dovede národ k prvním svobodným volbám, a tam jeho role skončí. Tento slib nesplnil. Bohužel, protože tehdy se mohl ukázat jako skutečný velikán.

Do praktické politiky se filosof Havel na první pohled příliš nehodil. Někomu mohl připadat jako utopistický snílek a brepta, je však nasnadě, že v zákulisí se mnohem rychle naučil technologii moci, který uměl briskně zlikvidovat své politické odpůrce. Alexandr Dubček či Josef Bartončík by mohli vyprávět, stejně jako někteří disidenti. Ke konci jeho třetího a čtvrtého mandátu jsem se za prezidenta, který se místy choval jako absolutistický monarcha, místy jako pletichář a mistr zákulisních intrik (pád vlády v roce 1997 podle všeho sám umně zrežíroval), který na Hradě stvořil jakési paralelní, opoziční mocenské centrum, už nepokrytě styděl. Třeba říci, že tyto vlastnosti po něm do jisté míry zdědil jeho nástupce, byť se proti nim před nástupem na trůn aktivně vymezoval. Patrně je to nakažlivé...

V seznamu jeho "hříchů" by se dalo pokračovat, ale neudělám to, protože jsem přesvědčen, že jeho skutečný přínos české společnosti by měli soudit historici. Ale skutečně nezávislí, tedy nejdříve za padesát let. I z těchto důvodů nechápu dnešní dvaceti až třicetileté, kteří na sociálních sítích typu Facebook dávají okázale najevo svůj neuvěřitelný zármutek a brečí, že to tady teď bez Havla nezvládeme. Sociální sítě jsou v tomto směru úžasná věc pro sociální deprivanty, kterým chybí vlastní život: tím, že se přidám do skupiny "zapal svíčku pro Václava Havla", ukážu, že někam patřím. Rozbrečet se v hospodě plné lidí, to jen tak někdo neumí, virtuální slzy se roní daleko snadněji.

Naprosto pomýlené jsou i názory, které jsem už také někde četl: bez Václava Havla bychom prý neměli internet, nemohli bychom cestovat, neměli bychom svobodu. To je naprostá zhůvěřilost. Václav Havel nás totality nezbavil. Sovětský blok se vlastní vahou zhroutil ve všech zemích, přičemž Česká republika prodělala tuto změnu jako poslední. Václav Havel byl narychlo vybrán jako symbol. Mýtus. A Češi symboly i mýty milují. Proto ten okázalý pohřeb na lafetě děla s vraníky...

Zbytečný prostor dostali v souvislosti s Havlem i mladí komunisté, kteří prý spustili "nenávistnou kampaň". Toto marginální sdružení intelektem nepříliš zatížených puberťáků tak dostalo přesně to, co chtělo. Jejich jednání sice moc nechápu - sami by se Havlově památce měli klanět, protože jestli něco skutečně ovlivnil a zařídil, pak patrně to, že se jejich starší soudruzi v revolučním kvasu nehoupali na lucernách - ale co, vždyť jsou to pitomci. Osobně bych otevíral šampaňské při zprávě o skonu každého jednoho z nich, kdybych se něco takového měl šanci dozvědět.

Symbolické poslední pomazání poskytl Havlovi dalajlama, nejblíž měl tedy patrně k buddhismu. Proto mu nezbývá než popřát, ať je ve svém dalším životě, ať už v jakékoli formě, šťastný. Čest jeho památce.

Komentáře

leer píše…
Ano, kdyby nebyl ve Svatu u moci Gorbačov, ale nějaký nový Brežněv, mohli jsme tu mít milion Havlů a nic se nezměnilo.

Havel byl dobrý reprezentant, dobrý mluvčí a symaptický člověk, v tomto směru zastával fakt, že slovo prezident je odvozeno od slova prezentovat.

Co mi na něm vadí jsou tyto dvě věci: Hloupé řeči o "hummálním bombardování" Kosova, a zničení zbrojní výroby na Slovensku.

Havel byl dobrý mluvčí, uměl to s lidmi. Klaus ať je jakýkoliv, je jako politik schopnější - neprolomitelnost Benšových dekretů, skepse k Euru která se potvrdila, i potvrzená averze vůči vlivu lidí na globalní oteplování.

Kdyby Havel nedělal prezidenta, byl by moc dobrý tiskový mluvčí či personální ředitel velké firmy. Kdyby Klaus nedělal prezidenta, byl by výborný ekonomický analytik anebo novinář...
Anonymní píše…
Jihočech Honza:

Komu čest, tomu čest. Největší Havlovou zásluhou bylo, že nás proslavil ve světě. Ať už zaslouženě nebo nezaslouženě, věhlasem ve světě se s ním může srovnávat jedině L. Walesa.

A za druhé: díky Bohu za to, že byl samet; když se lidé věší na kandelábry, tak to vždycky špatně dopadne. Abych se nechlubil cizím peřím, řekl to kdysi v debatě jeden rodinný přítel, ale naprosto s tím souhlasím. Nepotrestání komunistických zločinů zanechalo kyselou pachuť, ale masové represe by byly ještě horší. Ano masové, vždyť v KSČ byl milion lidí, pokud bychom chtěli opravdu spravedlnost, málokterá rodina by byla nepostižena a hořkost by byla daleko horší.
leer píše…
Ano, souhlasím, komu by prospělo potrestání pár starých lidí, co jsou stejně nad hrobem?

Komu by prospělo zavřít starou Kadeřábkovou do lochu, a vzít děckám babičku jen proto, protože byla v uličním výboru?

Jediný komu by tento lov na komunisty udělal dobře jsou ty různé politologické trosky, takoví ti uslintaní, křiví hobiti.

Vemte si Walensu, ten právě tomu komunistobijství propadl, a výsledek? Poláci si raděj v příštích prezidentských volbách vybrali ateistu a bývalého komunistu (! což obojí je na polské prostředí malý zázrak) Kwaśniewského.
Anonymní píše…
To leer:
A hned v těch dalších zuřivého komunistobijce Kaczynského, který ve svém zápalu částečně paralyzoval některé úřady...

Potrestání zločinců je očistný proces, který společnost (a nikoli nejméně ta česká) potřebuje, aby mohla náležitě fungovat. Autor hovoří o potrestání stranických špiček v roce 1989, nikoli o potrestání bývalých uličních důvěrníků v roce 2011. O tom, že dnes už je pozdě, nikdo vyjma internetových tlučhubů nepochybuje.

Nebo se domníváte, že lidé vnímají pozitivně, že v čele úřadů i mezi kapitány průmyslu a obchodu jsou bývalí stbáci? Považujete takový stav za ideální?!

L.K
template píše…
"Autor hovoří o potrestání stranických špiček v roce 1989, nikoli o potrestání bývalých uličních důvěrníků v roce 2011. O tom, že dnes už je pozdě, nikdo vyjma internetových tlučhubů nepochybuje."

přesně tak...
leer píše…
Jenže těch tlučhubů je plný web, třeba takový Finrod, co tu kdysi psal.

To máte stejné jako fakt, že hodně SS manů po Válce udělalo kariéru v SSSR anebo USA. Začněme pro začátek von Braunem.
Anonymní píše…
Kdoví, jak je to s těmi "mladými komunisty".
Jestli oni to třeba neřekli na objednávku "velké" komunistické strany, dnes pod názvem KSČM, jejíž vůdcové se začali obávat volebního vítězství.
Voliči velmi převelmi rozčačovaní činností současné vlády a vládních stran se stále více ozývají ve stylu positivních reminiscencí na komunistický režim a dávají najevo, že jsou připraveni volit už zase komunisty. No ale kdyby se komunisti znovu dostali k moci, museli by začít plnit komunistický program. Jenomže k tomu nemají podmínky - dnes nemohou znárodňovat ani uzavřít naše hranice ani zakázat jiné politické strany... Vlastními silami to nedokáží a zahraniční spřátelený velký bratr jim k tomu chybí. Takže případně volební vítězství pro ně může být noční můrou.
A tak možná zadali "mladým komunistům" úkol vystrašit voliče - po tom jejich hloupém projevu teď kde-kdo vykřikuje: podívejte se na komunisty, vůbec se nezměnili! Už je zase možno voliče těmi komunisty strašit a nebezpečí jejich volebního vítězství se výrazně zmenšilo.
Ale vydrží to do voleb?
template píše…
do téhle "konspirační" kolonky by zapadala i Filipova kondolence KLDR, napadá mě :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem