SPOLEČNOST: Mají necivilizovaní lidé lidská práva?

hooliganR300506_228x370 Předem upozorňuji čtenáře, že kritérium civilizace nemá v tomto případě nic společného s rasou, náboženstvím nebo čímkoliv jiným. O necivilizovanosti jedince vypovídají především dva aspekty – neschopnost regulovat sexuální pud a neschopnost regulovat svou agresi.

Médii proběhl otřesný případ kanadského vozíčkáře, který byl v Austrálii surově zbit a okraden dvěma mladými muži – pachatelé jsou již pod zámkem a uvažuje se o tom, co se s nimi stane – přitom už v minulosti se oba dopustili násilných trestných činů, ovšem podle logiky “ještě nikoho nezabili” nedostali tak přísný trest, aby to neochránilo společnost od jejich existence. Čím dál plyne čas, tím víc jsem přesvědčen, že bychom měli otevřít veřejnou diskusi na téma zločin a trest, co je adekvátní trest a co nikoliv, jakož i samotný smysl trestu. Jsem si vědom skutečnosti, že prakticky každý, kdo jde páchat zločin jej jde páchat s vědomím, že ho spravedlnost nechytí, proto trest nemá prakticky žádný preventivní efekt. Přesto ale mám za to, třebaže nejsem příznivcem nějakých ultradrakonických trestů, že jsou tresty v těchto případech příliš měkké.

Na rozdíl od současného majoritního diskurzu v psychologii mám za to, shodně s Aristotelem, že některé aspekty lidské osobnosti jsou neměnné, že někteří lidé budou už od přirozenosti primitivní i kdyby se jim dostalo sebelepší výchovy a někteří budou naprosto civilizovaní i kdyby vyrůstali uprostřed toho nejhoršího slumu v Riu de Janeiro. Uvědomuji si, jak provokativně tato myšlenka může v dnešní době znít, ale jsem přesvědčen o tom, že rehabilitace určitého typu zločinců je ztrátou času, protože je nemožná. Jsou zločiny, u nichž trest může člověku dodat sebereflexi, kde pokud nejde o nějakou sociální patologii, tak se člověk opravdu může změnit. Typickým příkladem takového zločinu je krádež (a to říkám jako párkrát okradený, který měl vždy chuť ty zločince najít a v tu chvíli usekat jim ruce z pocitu žalu nad ztrátou například notebooku), ať už jde o krádež čokolády v obchodě nebo o vytunelování velké firmy. Do této kategorie patří rovněž všechny dopravní přestupky, různé falšování kdečeho a podobně – ačkoliv jsou to všechno činy špatné a odsouzeníhodné, rehabilitace zde smysl má. Problematičtější už je to u násilných trestných činů. K těm totiž může dojít buď kvůli vyhrocené situaci, v afektu, kdy něco (zabití, ublížení na zdraví) může spáchat člověk, který třeba kvůli jiné trestné činnosti páchané na něm obětí spáchal něco, čeho sám lituje a co by sám neopakoval. I v takovém případě je zapotřebí trest, nicméně i v tomto případě věřím, že je možné takového člověka napravit.

Přesto existuje kategorie lidí, kteří jakoby postrádali právě ony základní aspekty lidskosti popsané v perexu tohoto článku – to jsou bytosti, které znásilní ženu jen proto, že “se jim chtělo” a “nemohli si pomoct”, či které někoho zbijí nebo zabijí jen tak pro radost nebo proto, že “se jim chce”. Obětí těchto bytostí se může stát prakticky kdokoliv, tyto oběti zpravidla nemají k pachateli žádnou vazbu, ten si je vybere náhodně na ulici – o to je jeho čin horší, v podstatě je naplněn podobným aspektem, jako terorismus; jde o útok, u něhož oběť neudělala nic víc, než že byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě. V nápravu lidí tohoto druhu nevěřím. Současná psychologie je už natolik pokročilá, že je schopná něco takového diagnostikovat a zde se přikláním k doživotním trestům za podmínek, pro něž neplatí lidská práva. Podle mého názoru nejlepší definice člověka je definice Aristotelova, tedy že člověk je ζῷον πολιτικόν (zóon politikon), tedy “společenské zvíře”, jinak bychom ještě řekli “zvíře schopné žít v polis”. V tomto pojmu je již hodně řečeno – není to ani tak fyzické tělo, co nás odlišuje od zvířat, ale naše vědomí, které funguje podle principů umožňujících člověku žít v organizované, civilizované společnosti. Absolutní nutností k takovému životu se jeví být právě schopnost potlačovat své pudy rozumem, především ty pudy, které mohou okolí poškodit (agresivita, sexuální pud). Pokud po spáchání násilného trestného činu (a klidně to může být “jen” zbití někoho) by byla neschopnost takovéto sebekontroly u člověka coby příslušníka biologického druhu, nejsem proti tomu, aby byla takovému člověku odňata lidská práva, neboť tento člověk není způsobilý k tomu být lidskou bytostí ve smyslu “zóon politikon”. Protože jako civilizovaná společnost máme oprávněný odpor vůči týrání, měly by i tyto existence dostat svá práva, ale pouze v rozsahu, jaká dáváme biologickým entitám neschopných dosáhnout kvalit “zóon politikon”, tedy zvířatům.

Ačkoliv jsem si vědom toho, že je takový právní koncept velmi kontroverzní, má podle mého názoru svůj smysl ze dvou důvodů – nevinného postihnout nemůže (vždy by byl aplikován po spáchání násilného trestného činu, který by byl standardní soudní cestou dokázán), jde o způsob výkonu trestu, nikoliv stanovení způsobu hledání viny. “Status lidství” by tak byl podle tohoto principu odňat například prokázaným sexuálním násilníkům či fotbalovým hooliganům, kteří před pár lety házeli kamení na projíždějící vlak nemající nic společného s jakýmkoliv jejich společenským postavením či zájmem, v důsledku čehož zemřela jedna žena. Sečteno a podtrženo – tento koncept je postaven na odnětí lidských práv osobám, jejichž chování a mentální kapacita nemá na to, aby se chovali jako lidé.

Komentáře

Anonymní píše…
Ano, naprosto nechapu zpravy typu: "znasilnil dve zeny, po ctyrech letech vysel z vezeni"... atd. Napr. za to znasilneni bych (podle okolnosti) daval desitky let vezeni, nikoli jen leta. A udelat neco s tim, aby se clovek nemusel bat tvrde (jinak to nema smysl) branit, kdyz je napaden. Ted se musi bat, ze bude tahan po soudech a buhvi, jestli vubec vyvazne bez trestu, "jen" naprosto psychicky znicenej. A to vse, kdyz se odvazil branit se napriklad se zbrani v ruce, kdyz mu hrozila smrt.
Finrod Felagund píše…
Anonymní: Ale jak říkám, tady to není diskuse ani tak o přísnosti trestů, jako spíš o tom, jak se dívat na zločince určitého typu. Zkrátka podle mě pokud někdo půjde a zbije někoho jiného jen tak pro radost, nebo pokud půjde a svou nadrženost nedokáže kontrolovat a nějakou ženu znásilní, protože se neudržel, tak to není člověk v jiném smyslu než biologickém a neměla by se na něj vztahovat lidská práva. Možná je to dost odvážná myšlenka, ale soudím, že by se lidská práva měla vztahovat na lidský "software", nikoliv "hardware". Když byste čistě teoreticky v budoucnosti (za předpokladu, že je taková technologie možná) uchoval osobnost člověka v robotickém těle, tak by se měla pořád na tu osobu vztahovat lidská práva, zatímco pokud máte člověčí "hardware" a nelidský "software", tak podle mě není vůbec důvod k tomu neposuzovat to stvoření spíš jako zvíře. Netýrat, ale na druhou stranu, svému koni také nedáte volební právo, řidičák, nebo ho budete držet na uzdě aby si nedělal, co chce.
Anonymní píše…
Finrod: ja souhlasim, a pripada mi to genialni. On je ale IMHO trosku problem s definici tech takzvanych "lidskych prav"... podle me ma kazdej ZA NORMALNICH OKOLNOSTI pravo aby ho nikdo nezavrazdil, netyral, a pravo na soukromej majetek. Vynechal jsem neco? Ale dnesni levicovy zrudy uz mezi "lidsky prava" pocitaj prej i vysokorychlostni pripojeni na net. To bych blil. A lze nejak vubec definovat lidsky prava jinak, nez rict: "ja verim/myslim si, ze clovek ma pravo to a to"? Co je to "prirozene pravo"? (tim se ohaneji casto konzervativni "pravicovi" katolici... M. Semin a tahle parta...
Finrod Felagund píše…
Anonymní, já také nemám rád koncept lidských práv daných s "narozením" a univerzálně pro všechny jedince druhu homo sapiens sapiens. Lidská práva uznávám jako práva daná legitimními institucemi na území spadajícího pod jejich jurisdikci (Poslanecká sněmovna PČR a EParlament), která ovšem existují jen proto, že jsme civilizovaná společnost a tak je uznáváme. Když pojedu do Afghánistánu a nějaký Tálib mi bude řezat hlavu, tak mi bude odvolávání se na lidské právo k ničemu. Proto mám radši koncept lidských práv coby občanských práv.
Anonymní píše…
Anglický právní teoretik Bentham prý říkal, že "lidská práva jsou nesmysl a základní LP jsou nesmysl na chůdách". K čemu je taková politická proklamace, takový výkřik do tmy, napsaný ve vznešeně pojmenovaném dokumentu? Občanská/lidská práva jsou otázka politická, je na zákonodárci, kterým by měl být uvědomělý a svobodný lid či jeho zástupci, aby respektoval své morálně-civilizační zásady a principy. Pokud je respektovat nebude, může mít i víc Listin a Ústav a stejně bude jen barbarskou tlupou. Práva se v civilizaci rozumí sama sebou, pokud chceme veřejnoprávně nějaké právo přidat (třeba sociální zajištění ve stáří), jsou k tomu zákony, netřeba je vtělovat do tělesa Ústavy jako princip (který nám beztak nic neříká, neboť jen zbytečně přenáší pseudozákonodárnou pravomoc na soudce, který rozhodne, zda zajištěné stáří spočívá ve vile na Floridě nebo v apartní krabici pod mostem).

Hezká je myšlenka, že nás zákony od barbarství zachrání, že se člověk o svá práva nemusí starat, neboť s nimi přišel na svět. Pak nás přirozeně napadne, kdo zajistí, aby ty zákony byly respektovány... Soudy? Ovšem pak je třeba vzpomenout dodnes poněkud zvláštně vykládaného nástupu nacismu, před nímž a jeho nástupci nás dnes brání ústavní soud... Problém je, že minimálně soud s AH, ale i další soudy jasně dokazují, že německá justice byla vlastenecky fascinována národním socialismem dávno předtím než se o nacismus začal zajímat například J.Goebbels.
LP a jejich záruky není třeba vykládat před soudem, buď je společnost akceptuje a vynucuje jako svůj politický program nebo je ztracena...

Glosátor

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem