SPOLEČNOST: Ženské hodnoty se staly univerzálními

Téměř každý zná čínský symbol Jin-Jang a téměř každý slyšel něco o jeho symbolice. Harmonie dvou principů, které se doplňují a zároveň obsahují trochu toho druhého. Ideál, který by měl být ztělesněním funkčnosti světa. Jak daleko máme do tohoto ideálu? S politováním musím konstatovat, že minimálně v západním světě se situace za posledních čtyřicet let zhoršila.

Před masivním rozvojem feministického hnutí byla situace taková, že role byly společností zpravidla dané, a pokud někdo chtěl vystoupit ze své role, musel se přizpůsobit nezvyklému světu opačného pohlaví (zpravidla však muži ženám). Přesto pokud člověk žil tak, jak se od něj očekávalo, měl ve svém "království" možnost žít podle svých hodnot, které mu byly přirozené - nikdo nenutil ženy si mezi sebou dělat hierarchii ani muže pracovat kolektivně "kooperačně". Po druhé světové válce se však situace dramaticky změnila, neboť vzhledem k masivnímu počtu padlých mužů i ženy musely nastoupit do práce a tak vcelku přirozeným procesem se zapojily do dění, které do té doby patřilo výlučně mužům. Tehdejší feministky, prosazující například volební právo ženám, používaly jako svůj hlavní argument rovnost před státem - proti čemuž lze těžko něco namítat, zvláště když pracující ženy platily daně. Nicméně bohužel u toho nezůstalo.

Současné feministky prakticky všech proudů (častým argumentem na jakoukoliv kritiku feminismu bývá, že jich je mnoho druhů a nelze je dávat do jednoho pytle - v tomto případě však ano) po dosažení reálné rovnosti mužů a žen před státem si vzaly jako jeden z cílů doslova "kulturní revoluci". Shledaly totiž, že hodnoty, chování či priority se dělí na mužské a ženské a že ženské jsou kvalitnější, proto by měly být univerzální. Jen tak namátkou - zatímco kooperace je ženská hodnota, soutěživost je mužská hodnota. Podle současného feminismu je soutěživost jednoznačně špatná. Stejně tak se za ženský způsob chování považuje nepřímá komunikace, opatrnost "aby se probůh protistrana necítila špatně" - a tradiční mužské chování, tedy přímá komunikace se označuje za "slony v porcelánu", urážlivou a po všech stránkách nevhodnou. V posledním čísle Reflexu je cover story týkající se pokusu Jiřího X Doležala navštívit některé salony, které se hojně hemží metrosexuály - tedy z pohledu současné módy a feministického pohledu na "moderní muže" ideální vzorek mužské populace. JXD z toho bylo poměrně výrazně na nic, nicméně vysvětlení proč čtenáři dlužen nezůstal. Podle něj mužský princip je falický, trčící, křičící na všechny strany něco ve smyslu "tady jsem, to jsem já, jsem dobrý a já jsem ten, kdo koná, ne na kom se něco dělá" - a to právě metrosexuálům, tedy těm mužům, které feminismus považuje za ideální, chybí.

V současném světě je pro muže velký problém žít podle své přirozenosti, neboť současný úzus jak v moderních firmách, tak v akademickém světě diktuje: Nevyčnívej! Mysli na to, aby se lidé okolo tebe necítili špatně! Přizpůsob se! Nesnaž se být vůdce nebo neposlouchej nějaké "samozvané" autority - spolupracuj s těmi na tvé úrovni! Nevytahuj se! Nemůžeš to na lidi vybalit takhle na rovinu! - a podobně. Důsledek je zřemý - vzhledem k biologické determinovanosti odlišnosti mužského myšlení a chování není možné, aby se muž dokázal chovat podle ženských pravidel stejně dobře, jako žena. Z čehož vyplývá další věc - společnost, v níž funguje univerzalita ženských hodnot, muže vylučuje, vyhazuje z elit - a ti na ně postupně rezignují, stáhnou se a stanou se z nich věčně hrající si kluci (což je typický nářek mnoha dnešních žen nad tím, že muži nejsou, co bývali). Jenže přemýšlel někdo o tom, jak těžké pro muže je neustále válčit s tím, že ho okolí má za příliš panovačného, arogantního či sobeckého jen proto, že se chová jako muž? Primitivnější muži mají v tomhle výhodu - chovají se podle sebe a nepřemýšlejí nad kritikou svého okolí - navíc jejich okolí často jsou podobně smýšlející muži. Ovšem ve společnosti vysokoškolsky vzdělaných lidí, moderních firem či jiných institucí je pro muže jeho přirozenost problém. Odolávat se tomu nějak dá, ale taky člověka občas napadne, jestli není lepší se na to vykašlat, rezignovat na své ambice, dělat si svoje a "držet hubu a krok". Přinejmenším v takovém případě do toho - alespoň zatím - kulturní revoluce zasahovat nebude.

Komentáře

Anonymní píše…
Naprosto přesné.
Maro
Anonymní píše…
super
Julius píše…
Pokud ctete ve francoustine, doporucuji knihu "Prvni pohlavi" (Le Premier Sex) od Erica Zemmoura:
http://www.amazon.fr/Premier-Sexe-Eric-Zemmour/dp/2207257444
Rika v podstate to same, co Vy. Po vydani knihy se na Zemmoura sletly vsechny Furie policke korektnosti (v muzske i zenske inkarnaci) a cupovaly ho s velice nezenskou agresivitou.

Osobne si myslim, ze jedine feministky, ktere skutecne bojuji za prava zen, jsou damy jako Ayaan Hirsi Ali nebo Wafa Sultan.
Finrod Felagund píše…
Julie, čtu francouzsky a přečtu si to, díky za tip. Co se týče Vašeho hodnocení Ayaan Hirsi Ali a Wafy Sultan, tam naprosto souhlasím, tyto dvě dámy mají můj velký obdiv.
Anonymní píše…
Konečně po dlouhé době slušný článek. Víceméně s ním mohu souhlasit. Jen metrosexuálové už zas tak neletí. V četných dámských časopisech jsem (pouze jako špionáž ;-)) četl, že v módě jsou teď tzv. neosexuálové, tedy týpci, kteří dávají najevo svoji mužnost, ale zároveň zůstávají galantími a gentlemany. Což zní docela fajn a konservativně. Takže namakupovaný týpek s profi účesem a vyholeným podpažím se snad pomalu ubírá do věčných lovišť.
Michal
Unknown píše…
Dobrý den, se zájmem jsem si přečetla Váš článek a jsem ráda, že vznikl, ale nemůžu souhlasit s tím, že za všechno můžou ženy feministky. Za vzniklou situaci si můžou muži rovným dílem. Nevěřím, že by ženy stály o muže typ Metrosexuál, probůh. Co by si s ním asi počaly? Obdivovat někoho, kdo obdivuje sám sebe? Někdy mám pocit, že naše bezzubá demokracie a čím dál víc rafinovanější zákony (tzv. milimetrové) brání mužům v akci. A když se na to podívám z politického hlediska, tak kolik je v celé Evropě zákonodárců mužů a kolik žen? Muži, zůstaňte sami sebou a mějte nás rádi. My se k vám chceme vzhlížet a nestojíme o to, abyste se směrem k nám hrbili.
Finrod Felagund píše…
Stříberko, děkuji Vám za reakci. Ono je to těžké a rozhodně si nemyslím, že by za všechno mohly feministky a už vůbec ne všechny ženy. Spíš jde o celkový trend odstartovaný v 60. letech postavený na utopistických základech, něco jako "já chci pohádkovou společnost a to, že chci znamená, že ji taky dostanu". Tak vznikl nejen feminismus v dnešní podobě (nezaměňovat se sufražetkami, dnešní feministky jim v podstatě ukradly název, projevují se ovšem jinak, jen parazitují ze zaběhlé značky), ale i multikulturalismus nikoliv v podobě prospěšné (jako Švýcarsko, tzn. přirozené, neumělé), ale v podobě nadiktované shora a pozitivních diskriminací, atd. Je to obecně nemoc společnosti, jejímž jedním chapadlem je to, co jsem popsal v tomto článku... a protože nevím, co s tím, tak o tom alespoň píšu - a jsem rád, když to lidi jako jste Vy čtou a reagují svými podněty.
Anonymní píše…
Ohľadom návodu na život diktovaného zhora nemôžem nič iné len súhlasiť - odmietam žiť tak ako si niekto iný myslí, že je pre mňa dobré.

Mám však jednu otázku. Vysvetlite, prosím, túto premisu: metrosexuály - tedy z pohledu současné módy a feministického pohledu na "moderní muže" ideální vzorek mužské populace.

To počujem naozaj prvý krát a aj keď oba sú umelé, nespájala by som ich.

petra
Finrod Felagund píše…
Petra, ide o to, že metrosexuáli sú v zásade realizovaným dôsledkom ideológie, ktorú feminizmus hlása a hodnôt, ktoré hlása ako "správne". Metrosexualita nie je len chorobná starostlivosť o vlastný vzhľad, ale práve aj určitý spôsob správania, ktorý v sebe zahŕňa pasívne myslenie, až neprirodzenú jemnosť a práve preferovanie cooperation namiesto competition. Asi tak som to myslel, keď som to písal :)
Anonymní píše…
Bohužel musím konstatovat, že patříte mezi většinu české populace, která nemá ani páru o tom, co feminismus je a jaké jsou jeho cíle. Mícháte tu různé argumenty, které spolu vůbec nesouvisí.
Ve feminismu nejde o soutěživost ani o aroganci či panovačnost, nýbrž o rovnoprávnost.
Nechápu, na čem zakládáte svá tvrzení (která nejsou pravdivá), nicméně je vidět, že jste si o historii feministického hnutí nepřečetl vůbec nic.

Terezie

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem